Dvojí život Veroniky

Z Dvojího životu Veroniky jsem trochu zmatená. Nebylo to špatné. Nešlo o vyloženě umělecký film s dlouhými nezábavnými pasážemi, kdy si režisér hraje na intelektuála. Ale... Proč tenhle film v znikl? Co má divákovi říct? Idea dvou propojených žen, které zároveň nejsou (nejsou?) sestrami a cítí, co se té druhé děje, je velmi zajímavá. Ale je tohle to podstatné? Nevím, nedokážu se v tom pořádně zorientovat. Ale cítím v tom něco hlubšího, proto nemůžu film odsoudit jako podprůměrný brak, protože to si zkrátka nezaslouží. Na to se mi moc líbil. Je to jako s chlapem - něco z něj vyzařuje, nedokážete to popsat, ale dokonale si vás omotal kolem prstu :) (hlavně scény s loutkami se mi líbily) (02.12.2011)

Nemôžem sa zbaviť dojmu, že sa Kieślowski týmto filmom snažil si to po spoločensky nonkonformnom Dekalógu a spriaznených filmoch (najmä Krótki film o zabijaniu) u divákov trochu vyžehliť. Kombináciou krásnych obrazov, nebeskej hudby a Irène Jacob v enigmatickej dvojroli so záhadným príbehom vytvoril nepreniknuteľné dielo plné šifier a symbolov, ktoré mi však svojou konštrukciou príde zostrojené len pre potechu oka a ucha diváka, považujúceho sa za milovníka európskeho klubového filmu. Popravde ako mnohí ďalší tiež neviem, o čo tam vlastne šlo a či je tento spôsob podania nezbytný (to snáď ozrejmí opakovanie niekedy v budúcnosti). O nakladaní s mizanscénou a montáži by šlo písať diplomové práce, u mňa však len zaháňali nudu, ktorá sa našťastie nezmenila v utrpenie. Ak bola Veronika anjelom, rád by som ju mal po svojom boku. Ale to je všetko. 55% [Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou] (03.05.2015)

Veronika, verný obraz. Teda aspoň význam mena to hovorí. Aj toto je verný obraz čistého estetična. Čo by bol ľudský život bez krásy, bez hudby. Za veľa by to nestálo. Týmto pánovi Kieślowskiemu ďakujem za uľahčenie a spríjemnenie môjho bytia. Ak by hudbu robil aj Henryk Górecki, už by to asi ani nebolo z tohto sveta. (09.12.2016)

V Kieslowskiho filmech je určitá vyjimečnost a v tom je jejich kouzlo. Dává divákovi maximální prostor pro jeho fantazii a emoce, které lze vnímat z téměř každého detailu a tady je ruka kameramana Slawomira Idziaka přímo geniální. Je to jedinečná vizuální perla a niterně procítěný pohled do životů dvou Veronik, kde je zcela jistě obrovským bonusem neznámá herečka Irene Jacob, která je nádherná nejen svým zjevem, ale i úžasnou přirozeností projevu. Té chvály a nadšení z mé strany je tentokrát víc než dost. Barevné ladění a hudba už jen dotvářely dokonale celou atmosféru příběhu, kde nic není takové jak se zdá a vy máte neustále mnoho otázek, kde může vaše fantazie proplouvat různými teoriemi a kde jasnou odpověď nikdy nedostanete. Ty momenty s průhlednou kuličkou, zasněnými pohledy, chvílkami milování, tajuplnou tkaničkou od bot a dechberoucí představení s balerínou, nemám slov............ (13.09.2013)

„Bloudí světem, lásku hledá, tajné dvojče spát jí nedá.“ Zasévání zmatku do myslí diváků, to by Kieślowskiemu šlo. Používá k tomu propojení osudů, telepatické předávání zkušeností, nevyzpytatelnost ženské duše a tajemství skutečné lásky, která je složitá jak skládací žebřík, opřený o DVOJITÉ OKÉNKO: [][][] Obě dívky se narodily 23. listopadu 1966, ve 3 hodiny ráno, ale v různých městech a různých zemích, Francii a Polsku. Obě měly tmavé vlasy, zelenohnědé oči, podobné umělecké vlohy... a byly úplně stejně citově rozervané, jak obal od žvýkačky v kapse Amélie z Montmartru. A až vyrostly, obě se zúčastnily castingu pro film Krzysztofa Kieślowskiego, pod stejným jménem... Irène Jacob. [][] Ta má podobně hluboká zasněná kukadla jako Audrey Tautou a než se dopinoží k prvnímu rande, provádí podobné, na šílenou náhodu spoléhající rituální naháněčky s hádankou. Uf. Tenhle déjà vu způsob námluv praktikovat všechny holky, vymřeme jak dinosauři :-). (03.06.2024)