Valentin Dobrotivý

Taková milá a naivní komedie. Nutno ovšem říct, že naivní v tom nejlepším slova smyslu. Oldřich Novotný hraje velmi dobře a ostatní jej zdařile doplňují. Přes jednoduchý námět a někdy až groteskní vyznění jsem se dobře bavil. Téma vlivu peněz na okolí a na "přátelé" je také vděčné a věčné. Mnoho by se asi nezměnilo ani dnes. Pokud někdy získám větší částku peněz, raději to zamlčím, abych najednou neměl více přátel než je zdrávo. Původně jsem dal tři hvězdy, ale když vezmu v úvahu dobu vzniku a okolnosti natáčení, přidám čtvrtou hvězdu. Snaha o pobavení v době válečných útrap se velmi cení. (28.02.2018)

Určitou scénáristickou naivitu vtipně i výmluvně snímek přenáší na hlavní postavu a přespřílišnou doslovnost s neustálým vyzdvihováním socioekonomického aspektu lze hodit za hlavu díky perfektnímu tempu. V těžkých časech natočená příjemná veselohra, jejímuž absolutoriu brání jen dvě výše uvedené výtky. (26.12.2013)

„Račte, vážený pane řediteli, sdělit veleváženému panu vrchnímu řediteli, aby co nejrozhodněji ráčil ujistit vysoce váženého pana prezidenta, aby ráčil být co nejlaskavěji úplně bez starostí.“ U podobného typu filmů někdy trvá, než se rozjedou, ale tenhle baví prakticky hned tepáním do úřednické hierarchie. A pak je to už o těch výborně napsaných a zahraných postavách, kdy postupně na scénu napochodují vzorný úředníček Nový (neustále zapisující veškeré výdaje), jeho kolegové-šprýmaři Pešek, Fiala („Tak si myslím Emane, že jsme to kapánek přehnali.“), přísný nadřízený Marvan („Dejte si ještě nohy na stůl!“), pro svou dceru boháče lovící panička Šlemrová či „starostliví“ příbuzní Pištěk, Baldová, jedna podařená role vedle druhé. Nechybí celá řada vtipných frků, pohodová atmosféra...i když ta je v jednu chvíli poměrně drsně zpřetrhána, až mi z toho bylo docela smutno. Dobrý konec to naštěstí spravil. Hodnotím solidními 4*. „Co je?“ - „No co to má být?! Máte jít k panu řediteli!“ - „Já?“ - „Račte být pan Plavec?“ - „No sem Plavec, to víte.“ - „Tak plavte!“ (16.06.2019)

Já se nedivím, že si z Valentina pořád dělali srandičky. On je, chudák, k tomu svým chováním a povahou přímo vybízel. Mě ho bylo až líto. Přála jsem mu jen to dobré. Oldřich Nový byl v roli ušlapnutého úředníčka výborný. Takové role mu krásně sedly. Byl tak uvěřitelný a naprosto civilní. Tady k tomuto filmu se váže ta tragická událost s Annou Letenskou? Já jsem měla za to, že to byl jiný film. Proto moc díky za info.(monolog) (15.09.2020)

Válka pokračovala, nacisté nebrali ohled na nic a na nikoho a s příchodem obávaného Heydricha do Prahy se začala stahovat mračna i nad českou kulturou, dosud přežívající také díky určité benevolenci Heydrichova předchůdce, barona von Neuratha. Po osudovém atentátu na zastupujícího říšského protektora se perzekuce dotkla i mnohých osobností z řad české inteligence. Byla to zlá doba. Setkání Martina Friče s Oldřichem Novým nad scénářem jejich nového filmu lze proto do jisté míry chápat jako vstřícné gesto vyjadřující vzdor právě probíhajícím tragickým okamžikům, ať už jde o vypálení Lidic nebo zatčení herečky Anny Letenské. Nic z toho film naštěstí nezaznamenal, naopak přinesl do potemnělých českých biografů další vítaný příděl smíchu a humorného rozptýlení. Oldřich Nový v roli důvěřivého úředníka pyšnícího se precizním inventářem veškerých výdajů, i těch docela bezvýznamných, tak trochu alternoval svého předchůdce Aloise Nováka – s tím rozdílem, že tady Valentinovi otevírá možnost stát se, byť v poněkud skromnější a už ne tak okouzlující formě, znovu Kristianem, člověkem z jako by jiného světa, až rafinovaný podvod s loterijním losem. Důležité, co do významu, jsou víc než kde jinde všechny vedlejší figurky, vesměs groteskní exempláře lidské poťouchlosti, falše a přetvářky. V nanejvýš přiléhavém hereckém provedení Jaroslava Marvana, Ladislava Peška, Emana Fialy, Pištěka, Baldové, Šlemrové a dalších se navíc tito apoštolové oportunismu stávají autentickými, zcela přirozenými lidmi, kteří jednají, jak jim káže jejich chameleonská fasáda. Pro Hanu Vítovou, která mezitím vyzrála ve vynikající charakterní herečku, znamenal Fričův film vůbec první setkání s Oldřichem Novým před kamerou a nutno dodat, že jim to spolu ladí dokonale. Valentin a některé další paralelně vznikající snímky zosobňují takřka ocelovou výdrž českých filmařů v nejtěžším válečném období a už poněkolikáté tím potvrzují nepsanou skutečnost, že kvalitní humor vyvěrá v těch nejtragičtějších chvílích. P. S. Kde jinde narazíte na POŽURŽIL? (04.10.2008)