Jméno

|| Scenár: Matthieu Delaporte / Predloha: Matthieu Delaporte, Alexandre de La Patellière | Hudba: Jérôme Rebotier | Distribúcia: Alternative Films, Pathé | Štúdio: Chapter 2, Pathé || Herecký kvintet harmonicky ladiaci takým spôsobom, že nepotrebuje žiadnu výpravu. Pasáž s Adolfom vedie. Napriek zábavnosti kusu pre mňa len jednorázovka. 78% | Blu-Ray, THX, FR DTS | (24.11.2013)

Některé dialogy a konfrontace lepší (Adolf), některé naopak vyznívaly podivně vykonstruovaně. Jestli jsou Frantíci skutečně takoví magoři, že se dokážou skoro pozabíjet kvůli naprostým kravinám, tak to potěš koště. Vážnější partnerská témata týkající se pouze dvou osob byla naopak podivně řešena před všemi ostatními a divně napojena na předchozí rozhovory. Nevím no, mám z toho dost rozporuplné pocity, na mě to moc nezapůsobilo, ale může to být prostě tím, že podobné tipy filmů moc nemusím. 60% (03.09.2014)

Skoro jsem přehodila výhybku díky zpatlanému oznamovacímu úvodu, včetně dost nezáživné žabomluvy, a to bych udělala obrovskou chybu. Když se nesourodá svita na cestě do zatracení dostala z bodu A do bodu S(servírování) a začala slovní palbou jednoho po druhém odpalovat jak na střelnici, teprve se rozjela ta pravá jízda. Pasáž "rozboru" jména na inkriminované písmeno A mě rozvibrovala na maximum, děkuju tvůrcům za takové kvantum příjemného šimrání. Vedení si pro sebe ukradl jednoznačně Patrick a tak to i zůstalo do konce. Ten chlap byl jak utržený ze řetězu, jen občas jej přeřvala rovněž dokonale hysterizující Valérie (budiž jí země lehká). Neznám lepší ukázku předsudky svázané soudobé konvenční společnosti - gordicky uzel to byl doslova a do písmene. Aneb jak funguje skupinová rodinná terapie. "Víš, co mě přesvědčilo? Ta uniforma."☺☺ (23.09.2013)

Francúzi sa nechali strhnúť prílivom komorných intimissimo výbušných konverzačných filmov. Bohužiaľ, je to predvídateľne umelé, nereálne, vyplnené stereotypnými vzťahovými cliché a pre mňa po väčšinu času absolútne nezaujímavé a nevtipné (čo je škoda, lebo názvu zodpovedajúco štylizované úvodné titulky, asociatívna montáž s využitím historicko-kultúrnej skratky a poetický úvod sú jednoducho magnifique!) - a len tých pár funkčných momentov celok nezachráni. Uvedomelé sebavedomé referencie spoločenského a umeleckého sveta zaváňajú snobizmom a šuštia papierom. Dokonca by som tentoraz prijal verziu s dabingom - naspeedovaný dialekt juhofrancúzskych departmentov napomáha dotvoreniu predpovedateľného chaosu, ale práve z dôvodu ťažkého zachytávania a selekcie kľúčových informácií som ho nemal rád na hodinách francúzštiny, a čítať titulky k nemu je priam nadľudská úloha. Aby som však nebol len negatívny, postava Clauda ma celkom bavila (poznámky ohľadom homosexuality na jeho adresu a otravné momenty z toho vyplývajúce už tak nie, i keď sú tu, žiaľ neveľmi vydarené, pokusy o porušenie klasickej stereotypizácie) a hudba bola skvelá. I tak som sa musel silne presviedčať, aby som to dopozeral do konca. Radšej by som zašiel na divadelnú hru, alebo si doplnil Polanskiho. 40% (23.09.2014)

Nemôžem povedať, že som z Mena úplne nadšený. Riešilo sa totiž asi polovicu filmu, no tie výtky, odhalenia a zvraty, ktoré prišli potom, boli celkom obyčajné, ako zo života. Teda sa očakáva, že budú pôsobiť vierohodne, čo sa aj stalo. Viac mi však vadí, čo sa tam nestalo. Kauza ohľadom mena dieťaťa skoro rozoštvala blízkych ľudí, ale faktom, že jeho budúca matka začala fajčiť v tehotenstve, sa nezapodievali takmer vôbec. Toľko blbcov na večeru, a pri tom tak inteligentných ľudí, môžeme snáď vidieť iba vo filme. Treba jednoducho myslieť na to, že scenár je úzko spätý s chovaním postáv, nielen s ich verbálnymi schopnosťami. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (02.04.2015)