Známí neznámí

„Všetci sme strašne krehkí. Nie je dobré sa s tým zahrávať.“ Koniec mi až tak nesadol a osobne mám s týmto scenárom ten problém, že si ako človek tak nejak ľudsky (ehm) myslím, že ak by aj s niečím takýmto partia ľudí súhlasila, pomerne čoskoro by to odpískala a nechala by to tak. Bolo to proste príliš veľké sadomaso. V niečom takom by nikto normálny dobrovoľne nepokračoval. Na strane druhej, čo ja viem. V živote sa dejú aj väčšie bláznovstvá. A zas je pravda, že keď už sa guľa zo svahu raz začne valiť, je ťažké ju zastaviť. Nejeden raz sa aj v reálnom živote skutočne zmení na smrtiacu lavínu, ktorá zvalcuje každého, kto jej stojí v ceste. Čiže aj relatívne mínusy sú vlastne dosť zo života. Takže vlastne nie sú mínusmi, hmmm. Vidím, že sa tu opäť vyrojilo plno patriotov, ktorí samozrejme odsúdia film so slovenskými hercami len preto, lebo podľa nich posledný dobrý slovenský herec bol Ladislav Chudík a nových hercov síce pri práci nikdy nevideli (max. v nejakej reklame, lebo veď patrioti do divadla nechodia), ale „vedia“, že stoja za hovno. Rovnako tak, ako chrúst nad životom, i oni premýšľajú nad tým, kde slovenská producentka Wanda Hrycová vzala morálne (a iné) právo urobiť remake. Nuž, experti, vedzte, že za posledné roky na celom svete vznikli stovky remakov, nie je to fakt nič nové po slnkom, len ste opäť preukázali svoju malosť. Ale odbáčam a to si tento film nezaslúži. Vynikajúce dialógy, skvelé hlášky. Vizuálne... jasné, odohráva sa to v jednom byte. Ale aj interiér sa dá natočiť hnusne alebo dobre a tu je natočený luxusne (nevraviac o nádherných úvodných exteriérových záberoch, hneď by som do vianočnej Prahy utekal). Postupne sa to tak zapletie, prepletie, dopletie a prekombinuje, že možno i vy trochu stratíte prehľad. Možno ho jemne stratili aj samotní tvorcovia, vinou čoho sa im po lúke rozutekalo priveľa králikov a nie každého na konci dokázali úspešne strčiť do klobúka. Ale to sú ozaj len detaily, je to vynikajúci film. Nie vynikajúci na slovenské pomery. Proste vynikajúci film. Bodka. Herci si to neskutočne užívajú, majú medzi sebou fantastickú chémiu a každý, kto tvrdí opak, je závistlivá guma. Áno, niektoré postavy sú trošku do počtu resp. nemajú príležitosť naplno rozvinúť svoj charakter, čo je asi najviac prípad Tomáša Maštalíra, ale zas ten je taký charizmatický, že mu stačí sedieť na stoličke a má vás v hrsti. Geniálny je (opäť raz) Martin Hoffman; to, čo predvádza, podľa mňa už ani nie je klasický herecký výkon, ale niečo úplne iné (avšak neviem to presne pomenovať). (25.12.2023)

Čeští a slovenští herci v zajetí divadelního aranžmá, nevýrazných dialogů a snaživé realizace. Mobilní (de)generace dolehla i na skupinu letitých přátel středního věku, kteří se sešli jednoho silvestrovského večera, aby přivítali nové a možná i lepší zítřky. Byt plastického chirurga (Tomáš Maštalír) a psycholožky (Klára Issová) zažije klasickou hru na pravdu, co dlí v moderních telefonních krabičkách, jejichž důvěrný obsah se druhým zásadně nesděluje. Místo silvestrovské dobré nálady na povrch vyjde utajovaná nevěra i skrývaná homosexualita. Existence italského originálu se sice nedá úplně ignorovat, mě ale vskutku nezajímá. Předpokládám, že se v něm neřeší odhalený koitus s domestikovanou kočkou či znásilnění průvodčího v tunelu, takže směle můžu přeskočit i německou kopii a rovnou jsem se pustil do české verze. Ta je zpočátku celkem nevýrazná, zaměřená na určitý kontrast mezi postavami vytváří dialogové přestřelky, na kterých se staví, protože statická kulisa bytu diváka příliš dlouhodobě neuspokojí.  Anna Kadeřávková je napumpovaná sexappealem, jenže není přímou účastnicí sedánku a bytové prostory záhy opouští, aby v závěru do nich ještě jednou nahlédla. A kupodivu z vizuálního hlediska není nikdo, kdo by její auru nahradil. Netvrdím, že herecká sestava byla do jednoho špatná, jen neperlila, nepředvedla se a nehláškovala takovým kalibrem a formou, abych si její počínání vybavil i za několik dalších dnů, případně upozornil bych potenciální diváky na neskutečné herecké vystoupení. Z herců prostě nikdo nevyčníval. nikdo ale vyloženě nebyl kazivým faktorem. Prostřední část je na filmu tím nejlepším. Dialogy rázem chytnou slinu, režie se opře do tempa a postupně se začnou kupit nečekaná odhalení, která mají náběh do komického absurdna. To filmu nějaký limitovaný úsek vydrží, pak se ale vše překlopí do nemožného, opravdu NEMOŽNÉHO zakončení, které předchozí sympatickou snahu naprosto shodí. Zíral jsem, zda je možné takto příšerně zakončit slibně rozběhnutý filmový akt, přičemž jsem si pomyslel něco moc nelichotivého o scenáristovi. Ostřílený Petr Jarchovský to závěrečné rozuzlení rozhodně nevymyslel na přívětivou známku, rovnou neuspěl. Režisérka Zuzana Marianková oproti jeho průměrnosti byla režijně v pohodě, přechody z dramatu do komiky zvládala nerušivě. Film, respektive nestabilní scénář, celkově skvělý a na české poměry nevídaný námět solidně pohřbil. 5/10 (05.09.2022)

Na taliansky originál to nemá, ale keďže scenár je takmer totožný, tak sa tu nedalo veľa pokaziť a aj herci to zvládli pomerne dobre. Ak by som nevidel Perfetti sconosciutti, možno by som hodnotil ešte lepšie, ale už ma tu nemalo čo prekvapiť, takže to nemalo taký efekt ako na mňa mal úžasný originál. (29.05.2023)

Velmi kvalitní český počin. Chápu, že pokud existuje originál, který když jste viděli, tak vás vlastně český remake ničím nepřekvapí. Pro mě, který tento příběh vidí poprvé, tak musí ocenit jakou hloubku vlastně má. Dlouze jsem se po dokoukání zamýšlel, jestli i můj telefon je černá schránka do duše a jestli bych se dozvěděl o svých kamarádech stejné příběhy. Ačkoliv je film docela vlastně krutý, tak mě neskutečně bavil od začátku do konce. Dlouho jsem se takhle (obzvlášť u českého) u filmu nebavil. Dokáže velmi dobře reflektovat ty největší bubáky ve skříni i v hlavě. Navíc to český herci zahráli velmi dobře. Tleskám a jen tak dál. (78 %) (25.02.2023)

Nestává se mi často, že by se mi líbil víc remake než originál (čest výjimkám) a nestalo se to ani tentokrát. Já jsem si Genoveseho Perfetti sconosciuti oblíbil na první dobrou a k české verzi jsem už předem přistupoval s určitým skepticismem. A ono to nakonec nedopadlo až tak zle. Asi to bylo hlavně tím, že se tvůrci snažili co možná nejvíc kopírovat původní scénář; mám totiž obavy, že by mě jakákoliv invence jen nutila ke snižování hodnocení. S obsazením už jsem nějaké ty problémy měl; proti slovenským hercům nic nemám, já mám totiž Slováky rád, jen už začínám mít alergickou reakci na spojení nového roku s Táňou Pauhofovou, a i když chápu důvody, které k tomu tvůrce vedly, tři česko- slovenské páry už byly přece jen příliš, ne? To byla záležitost, která mě po celou dobu rušila a která přebila i mou prvotní touhu, otevřít si účet u Air Bank. No, a stejně jako jsem psal u italského originálu, i tady platilo, že podobné hry považuji za vrchol stupidity ne s ohledem na trotly, kteří by do něčeho takového šli, ale s ohledem na nic netušící volající. Třeba při rozhovoru s dcerou byl na pěst nejen taťka ale i všichni, kteří zůstali a poslouchali až do konce.  Martin Hofmann byl opět nejpřirozenější. Ten člověk je asi opravdu dobrý. / Poučení: Lidé touží po upřímnosti jen do té doby, dokud se jim jí nedostane. (26.02.2023)