A co třeba Adolf?

"Der Vorname" je skutočne ukážkou toho, ako sa robia dobré komédie. Má to jednoduchú premisu, vie to podať svoj príbeh a je to vtipné. Asi 2 roky dozadu som toto videl však spracované v divadle (hra sa volá "Meno") so Zuzanou Mauréry Adym Hajdu a Rišom Stanke. Vtedy sme sa s manželkou poriadne nasmiali. Tentokrát ten humor akosi až tak výrazne nezapracoval. Nie ale preto, že by to bolo spracované zle. Ale ako sa hovorí - opakovaný vtip už nebýva vtipný. A v tomto prípade to platí rovnako. Stále som sa na jednotlivé scénky tešil, no už som vedel kam to bude smerovať a neprinieslo to moc nového. V tomto smere to teda pár bodov u mňa nemôže získať. Ak ste divadelnú hru nevideli, tak si to pozrite a zabavte sa. Stojí to za to. Okrem toho to ale aj veľmi pekne ukáže fakt, že všetci máme nejaké tajomstvá, alebo si myslíme určité veci, ktoré nie sú príjemné, keď sa ich dozvedia osoby, ktorých sa týkajú. A ľudia sa dozvedia veci, ktoré by sa asi ani reálne dozvedieť nechceli. Ale karty sú už na stole. Za pozornosť určite stojí. Ako som povedal, keby som to už nevidel v minulosti spracované inak, tak by som to ohodnotil pozitívnejšie. Takto sa to musí vyrovnať s ratingom, ktorý tu dávam. "Hodnotenie: B+ (13.04.2019)

Němci nemají zrovna pověst veselých šprýmařů a tento film to dosvědčuje. Už jsem viděla různé variace „hry na pravdu“ mezi partičkou dlouholetých přátel. Obvykle je roznětkou půjčení si mobilu a pročtení cizích zpráv. Zde stačí nápad pojmenovat potomka jménem, které se nejenom v Německu pohybuje na spodní příčce popularity jmen pro novorozence. Roznětka pak způsobí výbuch v doposud jasně zažitých vztazích, když se ukáže, že ne všechno je takové, jak se jeví. Jenomže… Jenomže zatímco třeba italská verze byla strhující, zraňující a svým způsobem ironicky vtipná, německé podání je těžkopádné. Odhalené lži, dlouhodobě zakrývané, nejsou nijak přelomové. Spíš jsou to nepříjemné trapasy, které dotyčného trochu zostudí a mezi přáteli by zůstaly zdrojem letité neméně trapné legrace. Zde se z malicherných prohřešků dělají fatální selhání, která by snad mohla způsobit i výbuch Slunce. Natož dlouholetých přátelství, která se však ukážou povážlivě vachrlatá. Jde o zfilmované divadelní představení, které je toporné a nenápadité. SHRNUTÍ: Nakonec největší legrace byla přece jen ta epizoda s Adolfem. (04.08.2023)

Německé produkční studio Constantin Films si ve světě vydobylo jméno už trilogií Fakjů pane učiteli a já jsem moc vděčný, že s kvalitními filmy pokračuje dál. Jako velký příznivce sociálních dramat a konverzačních komedií především jsem už nějakou dobu vyhlížel v našich končinách téměř neznámý perfektní kousek se zcela nevídanými herci, s nimiž bych si ale hned dopřál něco dalšího. Úžasná hodina a půl o tom, kolik nevyslovených starostí dokáže z hlavy vytlačit jeden zprvu nevinný vtípek. (08.03.2020)

Nebýt dramatického závěru, potvrdil by se mi stereotyp, že Němci nemají smysl pro humor. Divadelní předloha je znát, styl humoru by na jevišti fungoval líp. První půlku na mě totiž nefungoval vůbec - dlouhé rozebírání (ne)vhodnosti jména Adolf pro novorozence bylo únavné a vtipy hrozně umělé. Naštěstí u toho tvůrci nezůstanou - jak začíná situace eskalovat a členové rodiny na sebe začnou vytahovat kdejakou špínu to je konečně zajímavé a dokonce místy opravdu witzig a humorvoll. Pocit povrchnosti ve mně ale zůstal i po melancholickém konci - i kvůli schematickým a až moc stereotypním postavám ("pseudointelektuální" profesor literatury, vyčerpaná manželka, hloupý zbohatlík, zženštilý muzikant...) a taky nepříjemné ideologické rovině filmu - ne že bych měl něco proti kritice Trumpa nebo AfD (spíš naopak!), ale takhle explicitní "agitka" neuměle našroubovaná do komedie na mě působí spíš trapně a nepříjemně. PS: Aniž bych o tom dopředu věděl, šlo o úvodní film festivalu Das FilmFest, po kterém následoval štědrý bufet. Večeře a víno v rámci lístku do kina přišla pro chudého studenta vhod, přidávám hvězdičku. Z vod průměrnosti to filmu bohužel nepomohlo. (17.10.2019)

Už dlouho jsem se v kině tak dobře nezasmála. Výborná konverzační komedie na téma pro Němce velmi citlivé, ovšem i s dalšími vyjevenými pikantnostmi pro celou rodinu. Skvělé herecké výkony předváděné kvalitními divadelními herci. Však je to natočeno dle divadelní hry. Sami autoři si ji již ve Francii natočili pod názvem Jméno, a jak koukám, film byl také vydařený. Ovšem v Německu má současná nová podoba daleko větší úspěch, což jsme se dozvěděli při příjemné diskuzi po filmu. A není se čemu divit. (Das Filmfest, Lucerna) (19.10.2019)