Jméno

Já myslim, že je jasný, kde se Naprostí cizinci inspirovali - naštěstí vidět nejdřív je a až potom starší Jméno ničemu nevadí, protože každej film na to šel trochu jinak a každej jinak i vyznívá. To peklo, který se rozpoutá a ta špína, která se začne prát momentem, kdy se vtipálka kamarádi zeptaj, jak se bude jmenovat jeho syn, je strhující a mě to teda bavilo moc (POZOR, TROLEJ) - právě i kvůli těm myšlenkám, jak moc je nebo neni v pořádku (nebo jako moc je to odsouzeníhodný, nebo jak moc to koho má zajímat) pojmenovat svý dítě Adolf; jak moc je v pořádku chodit s někym, koho miluju, i když je tam generační rozdíl a ještě je to matka mýho kamaráda; ale bavilo mě to třeba i pro ten krásnej domácí rozměr hostujícího páru: chlap - snob, kterej si nad nepříjemnejma domácíma pracema i nad "špatnejma" názorama svýho okolí povýšeně meje ruce, a ženská - frustrovaná, i když dobrosrdečná máma smířená s tim, že líp už asi nebude... A líbilo se mi, že jako největší bigota a omezenec se nakonec asi přece jenom ukázal právě tenhle snob-intelektuál, i když to nebylo nijak ostentativně nebo efektně podávaný - o což líp to možná nakonec fungovalo. Oproti Cizincům tohle dopadne vlastně docela dobře (smířením), ale úplně nepatřičně to nepůsobí asi i proto, že prádlo, který se na každýho vytáhlo, bylo vlastně "jen" typu "Smrdí ti z huby, nemeješ si nohy a pastu vymačkáváš od prostředka - ha, a máš to, hajzle!" - což nakonec ostatně představuje 90% partnerskejch nebo přátelskejch neshod, a vlastně jsou to právě tyhle konflikty, který opravdu smírem skončit můžou a nakonec by upřímně řečeno smírem skončit asi i měly, i když překročit Rubikon ve vztazích jde samozřejmě i v sebemenší prkotině (v Cizincích se řešily vlastně mnohem extrémnější a zásadnější situace, kterejm zase konec právě v Cizincích padnul líp). Upřímně řečno jsem se ale trochu ztrácel v Améliovskym úvodu, i v rodinnejch vazbách pozdějc už během návštěvy - kdo se zná s kym odkud, jak dlouho a kdo je s kym jak spřízněnej, to jsem v tý francouzštině a v tom tempu chytal prostě těžko. Ale to je malej problém - jinak je to skvělá konverzačka se spoustou zajímavejch myšlenek. (01.08.2018)

65%. Žádný velký zázrak, ale jako oddychová konverzačka, proč ne. Francouzský humor je fajn a postavy fungují, herci hrají překvapivě celkem slušně, zápletka má spád. Ale zase na druhé straně, místy je to docela strohé a vzhledem k tomu, že scénář spoléhá čistě na dialogy, byla laťka nasazena velmi, velmi vysoko - Delaporte si s ní poradil slušně, ale nijak velkolepě (jako třeba u Man from Earth). Hlavně první polovina (nepočítaje nesmyslnou úvodní vložku) je velmi vtipná a atmosférou graduje, druhá polovina už je pak slabší a spíše dramatičtější, což po té první části působí nuceně. Atypická komedie. (20.03.2014)

Tvůrci si evidentně nebyli jistí, zda chtějí natočit konverzační komedii, nebo drama plné upřímných výpovědí členů jedné rodiny. A tak natočili dva v jednom. Film se s neskutečnou noblesou přelévá z velmi vtipné komedie do studeného dramatu a zanechává diváka v němém úžasu, že něco takového je možné spáchat s takovou lehkostí. Dlouhou dobu jsem si přála mít staršího bráchu. Přála bych si to ráda dále, ale již tomu pomalu přestávám věřit, že se mi podaří si ho pořídit. Když jsem viděla Patricka Bruela jako Vincenta, moje touha po starším bráchovi se značně zintezivnila. (28.05.2013)

Sejde se tak jednou partička starých přátel, aby oslavili radostnou událost jednoho z párů. První konflikt vznikne s výběrem jména budoucího potomka. Pak následují další tak, že se nakonec pohádá každý s každým. A teče i krev. Příjemná konverzační komedie, kdy se blízcí kamarádi a rodina najednou ocitají vzájemně na nože. Něco ve stylu Naprostých cizinců nebo Téměr dokonalých tajemství. (29.06.2020)

Super situační film. Vlastně vrcholná Francie v té nejlepší současné podobě. Jméno je vlastně film, kde průběh celého filmu se vyvíjí z minuty na minutu hodně dobře napsanými dialogy. Nemůžu dát ale plný počet, protože v tomhle filmu pořád byly momenty, které mě chvílemi docela nudili. Hlavně tedy začátek. To to trvalo, než se otevřelo jádro pudla... (04.09.2013)