Nymfomanka, část II.

Zhlédnuta DC (180minutová) verze. Víte, vedle kterého filmu vypadá snímek Nymph()maniac jako poměrná fajn a veselý film? Vedle jeho pokračování… Nymph()maniac: Volume II je hodně, hodně, hodně temné pokračování ne zrovna veselého příběhu jisté Joe, jejíž život je ovládán nymfomanií. Tentokrát to ale Lars posouvá ještě o pár stupínků výš, což některé slabší povahy opravdu nemusí vydýchat (všichni, kdo viděli prodlouženou verzi ví, o které scéně mluvím) a ukazuje nám něco, na co se opravdu hodně těžce dívá. Ale i to tam prostě patří. A to hodně oceňuju na Larsovi, že když se ponoří do jednoho tématu, tak nám ukáže prakticky vše, co lze, byť některé věci prostě nejsou příjemné na pohled. Neumím říct, který díl se mi "líbil" více, protože já, až si někdy za hodně dlouho dobu budu chtít tuhle specifickou záležitost připomenout, tak si budu muset pustit oba díly hned po sobě, protože já tyto filmy vnímám jako jeden hodně komplexní příběh o člověku, který není nutně tak zlý, jak vypadá. Věřím, že za takových 10 let v těchto filmech najdu ještě více, než jsem v nich našel teď a takovéhle filmy zkrátka a jednoduše mám rád, byť a musím to znova napsat, nemusí být zrovna příjemné na pohled. 100 %. (21.02.2015)

(Část I.) ...což se ve druhé polovině lehce ustálí, kdy ubyde nucených přesahů, a režisér se vrátí ke svému oblíbenému tématu „žena jako ztělesněné zlo“, což filmu ubere na rozvláčnosti, ale pak přijde Bond, 3+5 a zlatý déšť a rozpačité dojmy se zlomí ještě víc, než v Melancholii; Director’s cut prosím smrsknout na dvě hodiny a bez toho asexuálního sexu, byť o ten tady vlastně ani (nečekaně, že ano?) nejde. (04.04.2014)

„Myslím, že to byla jedna z vašich nejslabších odboček.“ Dvojka se od jedničky, tak jak jsem ji „definoval“ v předchozím komentáři, příliš neodlišuje, přesto mě bavila o něco méně. Možná to bylo tím, že jsem viděl opět necenzurovanou/režisérskou verzi, která měla v případě druhého dílu skoro celé 3 hodiny, nicméně tempo místy přece jenom trochu polevovalo a filmu tak docházela šťáva. Jinak jsem měl problém snad jenom s poněkud drastickou přeměnou hlavní hrdinky z její mladší na starší verzi (opravdu to musely být jen 3 roky?). Z (něčím) nezapomenutelných scén je jistě třeba jmenovat pasáž z hotelového pokoje (po celé její trvání jsem se musel upřímně smát) a samozřejmě potrat (který možná bude pro někoho lehce nestravitelný). Jinak mě pobavilo Trierovo odkazování na sebe (+ svoji přítomnost), na druhé, no a pak je tu divákově sentimentu vysmívající se závěr, který asi ani nemohl být lepší (a i přes míru přehnanosti pravdivější). Znovu to bude za 4*, ale jak už jsem naznačil výše, už ne tak jistě. „Nevím, čím to bylo, ale nedával tvrdé rány a žertoval, že mě seznámí s metodou němé kachny.“ – „Ani si netroufám představit kvákající kachnu.“ (15.01.2015)

(2x) Po pěti a půl hodinách prožitých s reprízou obou dílů řadím Nymfomanku mezi své nejoblíbenější zážitkové filmy. Ona je to prostě skutečně velmi zábavná selanka. Z toho střídání herců ve stejných rolích mám pocit jako z Buñuela, však oni se nejen v tomto směru s von Trierem velmi potkávají. Oba beztak tvoří jen pro to, aby si ze všech a všeho udělali srandu a to je mi sympatické. Na poprvé jsem se sice tolik nepotěšila jinak žánrově vyznívajícím druhým dílem, oproti velmi volnomyšlenkářskému začátku, nicméně režisérská verze tuto negaci hází cele za hlavu. Nového materiálu k vidění je tu až hodina a toto logicky přináší nový pohled jak na celek, tak na druhou polovinu této černohumorné záležitosti. Zdánlivě podivné myšlenky a poselství ze zkrácené verze získávají svou přirozenou argumentaci a své logické místo v ději. Zejména si cením celé linie o potratu, která dotváří postavu Joe naprosto geniálně. Na druhou stranu jsem doufala ve větší množství nového z kapitoly Fido, ale tam už zřejmě nechtěl jít dál ani Lars. Škoda. (05.07.2014)