Nymfomanka, část II.

Absolutní hodnocení to sice není, ale čert to vem. Zodpovědně tady prohlašuju, že Lars von Trier je zkurvenej parchant. Film si plynul, já se trošku nudil, některými myšlenkami byl osloven a pár obrazů mi vyloženě lahodilo. Když už to vypadalo na podivně bezpohlavní konec, přišel Seligmanův návrat a zvrat, který na mě zapůsobil, jako kdyby mi někdo dal důtkami všech těch čtyřicet ran naráz. No co, moje chyba, nemám ty filmy brát tak emotivně, teda vlastně nejdřív jo, ale pak bych o nich měl chladně analyticky přemýšlet, jenže i když jsem se to snažil dělat, závěr jsem nemohl dostat z hlavy a nemůžu až dosud, chápu, že možná nemístně ovlivnil můj názor na celou předchozí stopáž, ale prostě si nemůžu pomoct, jediné, co můžu udělat, je zodpovědně prohlásit, že... No jo, vždyť já vím. (16.01.2014)

Povídání mezi nymfomankou a sečtělým panicem opět pokračuje. Nese se celé v prakticky stejném duchu. Bylo velmi chytré film rozdělit, 4 hodiny povídání by nevydržel nikdo. Povídání je bohužel drtivou většinu stopáže až odporně nezáživné a jiskřička svitne jen místy a na krátkou dobu. Vlastně to celé působí jako velmi dlouhý vtip, jehož vtipná pointa následuje až po 4 hodinách v samotném závěru. Tam jsem se skutečně zasmál. To je vážně nutné, aby zdejším superuživatelům vysvětlil pan Lars von Trier, že kluci mají penis a holky vaginu? Po přečtení několika komentářů, které jsem nedovedl ani dočíst, se nemohu zbavit dojmu, že je tento film prožíván až nadbytečně. Film je v mých očích stejně marný jako jednička. Nymfomanka je až nepěkně přeceňovaný film. Přitom se jedná o obrovské nic v navoněném obalu. Šokující film není ani trošku, ale vzhledem k tomu, jak početné skupince diváků je situován, tak přehnaně šokující být ani nemůže. Opět hvězdička. (11.04.2014)

Oproti "jedničce" je NYMFOMANKA, ČÁST II. o poznání klasičtější. Stále sice shazuje sebe sama peskováním za slabou odbočku či se zastavuje kvůli uspěchanosti přeskakováním dopředu při užití flashforwardu, ale nezpochybňuje svou spolehlivost. Vyprávění je opětovně členěno do kapitol, kdy každá ze tří má vlastní vývoj odvislý od proměny protagonistky Joe, přičemž jsou ponechány volné motivy, které jsou zužitkovány na konci. „Dvojka“ je díky tomu mnohem soudržnější jako celek a jednotnější co do nálady i žánru, když navazuje na pochmurnost čtvrté a páté kapitoly a je psychologickým rodinným dramatem, do kterého jsou zakomponovány prvky bondovského thrilleru, jež v závěru začnou dominovat. Formální přístupnost je ale „vykoupena“ diváckou nevstřícností._____ Pokud Trier kdysi prohlásil, že film má být jako kamínek v botě, jeho završení trilogie Deprese je takovým menhirem (pro Joe mezi čtenáři: narážka na vážně, vážně velký šutrák z komiksů s Asterixem a Obelixem). Ne proto, že se zabývá tabuizovanějšími oblastmi sexuality (sado-masochismus, pedofilie, homosexualita, ačkoliv poslední dva jmenované provokativně propojuje utvořením „nezdravě parentálního páru“), ale proto, že je o nevymanitelnosti z předurčených (genderových, biologických, sociálních…) rolí. Zbavit se jich, znamená ztratit své lidství, nepřímo říká v druhém epilogu. Dochází tak k mizantropickému závěru, že lidé jsou nepoučitelní pokrytci a tento cyklus se opakuje a přechází z jednoho na druhého, ať je model rodiny sebevíc alternativní._____ Bezpochyby Trierův opus magnum. Nejenom díky své délce a různým verzím (už DOGVILLE měl dva různé sestřihy s ohledem na potřeby distribuce), ale z toho důvodu, že dánský provocauteur tematizuje vlastní tvorbu (např. ČÁST II. odkazuje k jedné scéně z ANTIKRISTA a přebírá výchozí bod zápletky PROLOMIT VLNY) a mediální image (Seligman je rodinné příjmení, zmínky o „antisemitismu“ ad.). Pokud jde o terapii, nabízí se otázka, kdo je pacientem a kdo terapeutem. (17.01.2014)

Mal to zostrihať ako dvojhodinový jeden film a potom by som pre vysoký počet porno-scén išiel s hodnotením asi na 80%. Takto sú z toho dva veľmi dlhé filmy, v ktorých sú "zakázané" scény roztrúsené len nečasto a to samozrejme hodnotím brutálne negatívne. Postavy, príbeh ani dialógy ma vôbec nezaujímali, čakal som len na "tie" scény a pravdupovediac som si na nič moc neprišiel. Dokonca aj scéna, od ktorej sme strašne veľa čakali (trojka s černochmi) je drasticky prestrihaná a tak po "poriadnej" verzii zapátrajte radšej niekde na nete. (17.01.2017)

Nevyrovnaný film (oba díly vnímám jako jedno dílo a proto jsem se podíval vkuse, na "režisérův sestřih"). Připadlo mi to celé lajdácké, levné, na druhou stranu ale ne otravné, a fakt, že mě to udrželo při vnímavosti přes pět hodin, přestože jsem ležel velmi pohodlně v posteli a vypil asi tři piva, něco znamená. Když přemýšlím, co mi ten film vlastně dal, nenapadá mě nic. Všechny ty kecy mezi Joe a Seligmanem jsou tak zjednodušující nebo rovnou banální, a v rámci jednotlivých charakterů obou postav navzájem si odporující, že mě nakonec nepřekvapil ani ten slovutný "nečekaný" závěr. Jakkoli tedy na Nymfomance nemůžu najít nic filmařsky fascinujícího ani ideově hodnotného, nejsem čerstvě po shlédnutí schopný film nějak globálněji zavrhnout, a to především asi kvůli pocitu, že prostě nemám klíč a ten film mi není určen, nedochází mi skoro nic, komunikace neprobíhá, ale cítím, že Trier tomu pomyslnému správnému cílovému diváku něco hodnotného říká. Ale vlastně nevim. // Ještě nesouvisle pár dojmů: Epizoda s Umou Thurman, označovaná mnohými z mých známých za nejlepší, se mě nijak nedotkla. Všechny obrazy s otcem mi připadly trochu malickovské v tom pejorativním slova smyslu. A co celá ta epizoda s jeho umíráním? - nečekal jsem, že se po Pialatově Otevřené hubě dá na to téma natočit něco tak nevyužitého. Dojem nevyužitosti i u epizody, která filmařsky funguje nejlíp - utíkání od dítěte k sadistovi. Potrat provedený vlastnoručně, navíc levou zadní, mi přijde technicky nemožný. Vydírání "pedofila" scenáristicky silně nedotažené. Scéna se lžičkami ze všech zdaleka nejlacinější. Střídání herců různých věků vůbec nefungovalo a ve spojení s ostatními zcizujícími efekty už bylo moc, filmová iluze takřka nenastávala a pornozáběry tomu nepomáhaly (film by se bez nich podle mě docela dobře úplně obešel). Úplně nejvíc přeobsazením za pochodu utrpěla postava Jeromeho, při jeho posledním setkání s Joe pocitově vůbec nevnímám, že je to tatáž postava, jako ve scénách točených s LaBeoufem. Je-li to vše tak proto, že je Nymfomanka jakýmsi meta-filmem (viz. zde Adam Bernau), je to pro mě meta-film nepovedený, zvlášť když si vzpomenu, co už koncem 60. let točil Alexander Kluge. Kdybych to viděl v kině, tzn. kdybych za to zaplatil, asi bych byl rozladěný víc. (28.12.2014)