Muž, který se směje

Vynikající adaptace skvělého románu Victora Huga. Film trvá jen hodinu a půl, což je tak akorát a k žádnému brutálnímu krácení ani nemuselo dojít, protože se tam toho zase tolik nestane. Herecké obsazení je skvělé a celý film je překvapivě velmi temný, což mi sedlo. Vizuál, atmosféra i režijní styl jako vyšitý od Tima Burtona. Ukázalo se, že je to pro něj látka jako dělaná. Muž, který se směje je klasika, kterou stojí za to nejen přečíst, ale i ji vidět, obzvlášť když se ve všech směrech její adaptace tak moc povedla. Vizuální, opulentní, výpravné, temné... takhle to mám rád. 75%. (10.07.2020)

Okouzlující návrat ke klasice, na kterou už všichni dávno zapomněli. Výprava a kostýmy jsou až snové, herectví lyricko-pohádkové. Nemám nejmenší výtku. Předrevoluční Francie vždycky stýká tolik dekadentního potěšení... A tím nemyslím jen výstřih Markéty Hrubešové ve vedlejší roli nebo klasickou tvář mima Borise Hybnera v davu. Už teď se těším na připomenutí verze s Conradem Veidtem. (26.04.2013)

Velké nesrovnalosti s knihou tu samozřejmě jsou, ale když to budu hodnotit jako něco úplně jiného, tak je to i celkem dobré. Nejvíce se mi líbí začátek filmu. Malé děti hrají své role dobře a příběh je pěkný. Celé se to ale postupem zhoršuje. Velká chyba je ve vizáži Gwynplainea, který je až moc krásný. Zahrán je ale téměř stejně výborně jako Ursus. Jenže ani ten není podle knihy, stejně jako všechny ostatní postavy. Ale jinak jeho složitý charakter vystihl Gérard Depardieu skvěle. (23.11.2013)

Muž, který se musí smát připomíná tím stálým úsměvem Pratchettova Smrtě. Ursus by byl člověku sympatičtější, kdyby ho neznal jako mladého charismatického Cyrana, při pohledu na jeho tukem obalenou tvář, o zbytku nemluvě, si člověk vzpomene na ledajaké jiné zvíře, prasetem a hrochem počínaje a vorvaněm konče, ale medvěda při těch asociacích úplně mine. Stejně tak Homo není vlk. Gwynplaine a Dea jsou dvojicí, které člověk její lásku věří a jako děti byli neobyčejně roztomilí, za což je ta pátá hvězda. (22.02.2014)

Krásné "burtonovské" vizuální zpracování. Dějově to mělo také docela svižný spád (možná je to i tím, že konečně po dlouhé době film, který má kolem 90 minut!). O některých Hugových románech mám sice své mínění a začínají mě nudit, ale tohle téma mě bavilo. Mé hodnocení: 93% (viděno: 16.04.2013 / Dny evropského filmu). (17.04.2013)