Ochranné zbarvení

Moje prvé zoznámenie s filmami Krzystofa Zanussiho nevyvolalo vo mne búrku nadšenia. Ochranné sfarbenie je zaujímavé iba brilantnými dialógmi, ktoré slúžia ako zbrane pri strete dvoch pracovných, morálnych a životných postojov. Dialógy som si však mohol prečítať, bez nutnosti vidieť film, ktorý k nim takmer nič nepridal. Okrem dvoch hlavných predstaviteľov boli ostatné postavy ploché, nevýrazné, Angličanka a čkajúci študent mi dokonca pripadali trápne. Celkove vnímam tento film ako mierne nadpriemerný a s ohľadom na slávu jeho režiséra som určite čakal viac. (23.10.2012)

"Morální neklid!" je jev typický pro pozdní stalinismus a postupné vyhnívání někdejších ideálů. Jakoby bezrozporný povrch usazující se společnosti s jasnými východisky a zaběhanými rituály přerůstá postupně a velmi poznenáhlu do mravního rozkladu. Zhruba tak lze rozumět kontextu konfrontace dvou mravních konceptů, které jsou navenek vzdálené až protikladně, ale u nichž zejména v závěru filmu tušíme jejich budoucí splývání. Film je ozvláštněn pohledem do "vnitřností" studentské odborné činnosti a za pozlátka akademických titulů. Koroze rezignace, prostupující závěrečnými scénámi, je v tomto ohledu zvláště výmluvná. A naši současnost předjímající. (18.01.2009)

Monochromatičnost, jasně strukturovaně definovaná pyramida moci a hlavní hrdina Jarek, který opatrně zkouší, nakolik ji může využít pro své vlastní chápání spravedlnosti. Jarek je prostřednictvím svého znuděného kolegy Jakuba konfrontován s otázkami svědomí a etiky. Jakub obhajuje názor práva na existenci - kdo existuje, vítězí. Podle něj v sobě máme jako lidské bytosti vypěstované svědomí, které naštěstí zeslabuje sebevědomí. S Jarkem vede dlouhé debaty a manipuluje ho do situací, ve kterých zkoumá sílu Jarkových, možná sice alibistických, ale přesto morálních zásad. Vše ve vygradovaném finále končí remízou přizpůsobivosti cynismu a naivního idealismu. (08.01.2012)

Je lehké být zásadovým idealistou, zavírame-li oči před nepříjemnými fakty nebo nemáme-li žádnou reálnou odpovědnost. Líbí se mi, jak všechny velké Zanussiho filmy - v čele se Strukturou krystalu a Ochranným zbarvením - vyznívají nejednoznačně. To je kvalita všech nadčasových uměleckých děl, a ostatně i lidského života. Nedávno jsem slyšel pozoruhodné doznání jiného režiséra "morálně neklidných" filmů Istvána Szabóa: Přiznal, že v šestapadesátém, po příjezdu sovětů do Maďarska, začal spolupracovat s tamní StB - a nelituje toho. Kdyby to neudělal, zemřel by jeho přítel. - Myslím, že velké Zanussiho filmy k tomu poskytují komentář: Žijeme ve světě, kde neexistuje konflikt mezi dobrým a špatným, ale mezi špatným a ještě horším, a kde se současně "člověk občas musí přiklonit na jednu stranu, chce-li zůstat člověkem". (jak píše Graham Green) Zvířatům mezi námi ovšem stačí ochranné zbarvení. (17.05.2008)

Pořád přemýšlím, jakým způsobem na mě Zanussiho filmy působí, a jaké hodnocení vlastně dávat(obvykle váhám mezi 4 a 5 hvězdami). Jde o to, že se Zanussiho filmy nějakou dobu připravují. Čímž chci říci, že je film dlouho klidný, až zdánlivě kinematograficky nezajímavý. Dlouho jsem se nemohl přemluvit k tomu, že je to celé záměr. Teď už tomu věřím. Iluminace byla zřetelnější, u Ochranného zbarvení se čeká ještě o něco déle. K.Zanussi pak přesně ví, kdy realitu začít vytvářet, kdy diváka nechá vylézt na kopec, a pak ho z něj bez přípravy spustí. Není to ale jen uvědomění si toho, jací vlastně jsme, myslím, že Zanussi jde ještě dál. (18.03.2013)