Iluminace

Po dvoch skúsenostiach s neskoršou Zanussiho tvorbou bola Iluminácia pre mňa miernym šokom. Ona je totiž o dosť divokejšia, ako také Ochranné zafarbenie a Konštanta, i keď rukopis je jasný. Iluminácia nie je žiadna konverzačka, rozpráva sa často iba obrazom, ale stále je to film o jednom klasickom intelektuálovi, ktorému to v hlave funguje trochu inak, ako bežnému človeku a my sa dozvedáme, že aj to sa dá vedecky vysvetliť. Ešte že si dokázal zachovať príčetnosť a pochopil, kde spočívajú odpovede na jeho ontologické otázky. Tie odpovede nie sú nijako zložité, pokiaľ máte ženu s dieťaťom, zmysel života sa ponúka sám. To hľadanie je ale zároveň zábavné, intelektuálne naplňujúce a divácky atraktívne. (07.05.2015)

Trochu jsem se bál, že se nenaladím na Zanussiho vědecky podložený intelektualismus, ale musím říct, že film mě pohltil od prvních minut (představení hrdiny zkrze měřitelné hodnoty). Kolážovitá forma různorodých krátkých útržků a vpádu statických "milníků" mu dala slušné tempo zaplněné jednou zajímavou myšlenkou za druhou a navíc zajímavé vizuální variace rovněž zahnaly jediný náznak nudy. Navíc ze snímku vůbec nečiší chlad, vlastně od počátku směřuje k člověku a jeho konkrétním potřebám, které teprve musí pochopit a naplnit - v tom tkví hlavní iluminace i emotivní náplň řady scén. Určitě si udělám čas na některý z dalších Zanussiho snímků, protože jeho velmi osobitý styl je neopakovatelný, zneklidňující a plný empatie - není už jen tohle známka mistrovství? (09.03.2011)

Sledujeme kariérní postup mladého nadějného fyzika, skrze nějž se Zanussi zamýšlí nad otázkami vědy a morálky, nad tím, kde končí právo člověka být člověkem. Zároveň je ukázán hrdinův rozpor mezi rodinnými povinnostmi a vědeckým výzkumem, nad životem světským a krátkým odpočinkem mezi mnichy ve zdech kláštera. Vše je podáno ve zhuštěném čase, formou s častými prostřihy na vědecké dokumenty, přítomna jsou intermezza diskuzí skutečných vědců či studentů (09.01.2012)

Otázky o smyslu života prokládané nejbanálnějšími událostmi ze života vysokoškoláka, který si svá studia prodlouží založením rodiny. Opět se setkávám s filmem, který jde zcela opačným směrem výkladu smyslu kinematografie, jak ji vnímám. Život vkládaný do filmu je marností, zatímco marnotratný život zpestřený filmem může získat smysl. (16.01.2012)

Iluminace Krzystofa Zanussiho je o životě mladého Poláka Franciszeka Retmana, který je zosobněním postmoderní existenciální krize člověka. Ten se ptá po tom, jak může být člověk nejvíc užitečný, zpochybňuje některé oblasti lidského poznání a snaží se dobrat smyslu života. Při tomto hledání se přesouvá od fyziky, přes biologii až k náboženství, aby zjistil, že správná odpověď stejně neexistuje. Zanussi používá celou řadu zcizovacích prvků. Vypráví zkratkovitě a vypomáhá si například dokumentárními záběry, záznamy úředních dokumentů nebo animovanými sekvencemi. Film je tak strukturován jako jakási mozaika Retmanova života. Nadbytečně explicitní mi přišla scéna, ve které sledujeme operaci mozku člověka a pokusy s ním. Chápu, že na nás měla způsobit stejně silně, jako na hlavního hrdinu, ale pro mě tohle bylo už překročení hranice toho, co jsem ochotný v kině sledovat. (20.02.2012)