Útok na Bílý dům

Nejtvrdší pracovní pohovor vůbec. Emmerich ničí, ale menší měřítko ho neomezuje, naopak si tu destrukci o to víc vychutnává. Pád Bíleho domu vedle ehm... Pádu Bílého domu (těžký překladatelský oříšek) obstojí, vlastně baví zhruba stejně. Buttler sázel na krvavou osudovost, Tatum na nemotornost a veselou zábavu, u které se pobaví celá rodina. Užvaněný černošký sidekick je tu prezident (zábavně nemotorný Foxx) a nosí bíločervené Jordany (má na to). Vanderbiltův scénář nabízí mnoho osvěžujících prvků, absurdních hlášek a nečekaných vyústění (nefunkční kreditka v závěru) a nezachraňuje se prezident, ale dcera hlavního hrdiny. Potěšil i netradičně excentrický Jason Clarke. Prostě další variace na DIE HARD (ano hlavní hrdina si povídá sám se sebou, i do vysílačky/mobilu a posmívá se mrtvolám záporáků), ale tentokrát po Emmerichovsku. Ideální rodinný film na uvolnění se šťastným koncem, který ve vás zanechá ten fajn pocit, že to dobře dopadlo (i když umřela v podstatě celá vláda a hromada lidí). P.S: Asi nejzábavnější prohlídka Bílého domu a okolí. (20.08.2013)

Paráda. Vanderbiltův scénář režíruje Emmerich s takovou chutí a úderností, až jsem nadšením nadskakoval v křesle. Koncept Skály a Smrtonosné pasti vydestilovaný do ideálního mixu, který se nebojí zatnout do akce i zdravé nadsázky, ideálně skloubené dohromady, jako třeba v trávníkové rally. Emmerich Ameriku miluje, ale zároveň v srdci nosí kus uštěpačného Evropana, který ví, jak tuhle modlu sarkasticky šťouchnout. Herci na jedničku, hlavně Tatum rozprášil lehké rozpaky a bílé tílko v závěru si zaslouží, plus ta malá holka je nejlepším dětským elementem v akci od třetího Iron Mana. Svým způsobem přesná trefa v každé žánrové disciplíně. 4 a ½. (04.10.2014)

Velmi jsem chtěl tento snímek vidět a už ani nevím jak, ale do náruče mi odněkud spadl jakýsi podvratný kinoRIP. Tak, když už takhle náhoda pomohla, říkám si, tak proč ne. Koukám na to chvilku a zjišťuji, že je to nějaké tmavé. Z prezidenta jsem viděl jen bílou košili. Jsem si říkal, jestli to není nějaký fór, že tam všichni mluví k poletující košili, něco na způsob strašidel ze Spessartu. Ale ne. Ne. Tak jsem na to musel plácnout kilo pade v kině, sedaje si mezi dvě tělnatější dámy, které s kýblem popkornu chtěly vidět amerického prezidenta na kolenou. Zážitek to byl zajímavý, přísahám, že už nechci cítit ten intenzivní zápach puklé kukuřice míchané v nějaké sladké sračce a přes mocný chrupot umělých zubů i z filmu něco slyšet. Nicméně, ještě stále váhám jestli mám tento počin zatracovat či chvalořečit, či si počkat na dývýdý a pěkně v klidu domova, s tím, že žrát budu pouze já, muhehehe, si to dokonale vychutnám. (22.08.2013)

Takže zase rozbombardovanej Olympus? V Hollywoodu se pokoušeli udělat z lidí blbce a v jeden rok přinesla dvě filmová studia 2 víceméně stejné filmy. Prezident se letos zachraňoval sice už víckrát (IM3. G.I.Joe), ale dost srovnávání. Emmericha mam hodně rád, jako fakt hodně, (jeho Den nezávislosti je super) a nikdy mi jeho, jak to napsat, velkolepost nevadila. A akční sekvence jsou opět vydařené,¨ale ke konci už jsem fakt hodně nudil. Po druhém shlédnutí možná budu více nadšen, ale v kině mě některé sekvence vyloženě bušily do očí. Lepší je to asi srovnat s Lone Rangerem, kde se podobné přepálené momenty vyskytovaly taky. Možná už jsem přesycenej, ale když to srovnám se Skálou, ze které Roland vyloženě ukrad tento moment, tak tohle na mě tak nepůsobilo...70%...[30.07.2013_Kino Šumava_Klatovy] (30.07.2013)

Na čsfd projekcích je něco opojnýho. Sál narvanej, někdo se začně smát, dalších dvacet taky a člověku koutky letí nahoru dřív než se naděje. A Emmerichovi tohle prostředí dle mýho svědčí, protože kvalita těch fórků je tak tak a někdy ani to ne. Ale užil jsem si to jak Den nezávislosti back in 96. (btw má to neexplicitně takovou tu bondovskou logiku, hlavní záporák má nádor na mozku, který by nejspíš mohl změnit jeho chování ...). (18.07.2013)