Útok na Bílý dům

Jsem asi příliš malý žánrový fajnšmekr, abych si dokázal další onátělníkované tančení Dredericka, pardon, Channinga Tatuma v dešti - tentokráte kulek - užít tak jako bych to jistě dělal, kdyby mi bylo dvanáct. To jsem totiž nadšeně hltal daleko (ve všech ohledech) lacinější akční béčka. Teď už se můžu jen uchechtnout, když černý prezident v romantických záběrech obdivuje pomník Abrahama Lincolna, dvanáctileté děvče mává prostřílenou americkou vlajkou a asi francouzsko-ruská (who cares, že?) banda slizkých padouchů podniká patriotické akty, při kterých létají na všechny strany vraky aut, kusy budov a statisíce střel - to vše za striktního lamího PG-13. Tohle prostě ne, a nevím kde je chyba, protože Commando je objektivně daleko pitomější, ale baví mě dodnes o několik řádů víc;) White House Down je prostě naprosto nevinné mozek vypínající popcornové chroustání, což z něj vedle cíleného propagandistického zla Olympus Has Fallen dělá téměř svátost, ale kdybyste se mě zeptali, na co z toho se máte podívat, pošlu vás (s varováním) do náruče R-kovému Butlerovi. Pro mě je tohle naprosto zbytečná záležitost a ani chromované RPGčko v opěradle prezidentské sedačky v Beastovi to nezachrání... 50%, protože natahovat to dost přes dvě hodiny je ubíjející. (31.01.2014)

Nečekal jsem nic a dostal takřka všechno. Nebýt nízkého ratingu, neměl bych de facto za co strhávat body. Ano, je to hrozně oldschool, vrcholně zapracovala nostalgie a všechno už jsme viděli jinde. Ale tak čistou žánrovku, která by podobně důsledným způsobem zpracovala své téma, to už jsem neviděl léta. White House Down je film propadlý časem - ukázka toho, jak se točilo počátkem devadesátých let. Uvědomělý záporák se zábavnými poskoky, opravdu vtipné vedlejší postavy, hláškující a zranitelný hrdina, sázka na fyzickou akci a žádné zbytečné kejkle okolo. Lebedil jsem si a zamáčkl slzu pri představě, že je to příběh Johna McClanea Jr.. Tatumovi bych ho věřil bez zaváhání. Jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku a pro mě osobně dost možná nejlepší klon/nástupce klasické Smrtonosné pasti. (19.07.2013)

Niežeby to nebolo zábavné. Úvodná polhodina s predstavovačkami postáv je zdanlivo nekonečná, ale potom vypukne prestrelka, ktorá trvá prakticky až do konca. Najviac na nej prekvapí, že je to viac kontaktná oldschool akcia než nejaké digitálne zázraky. Ubehne to ako voda, takže ani nevadí, ako veľmi je to predvídateľné a ako nešikovne sa tam miešajú vážne a humorné, takmer parodické polohy. Má to aj celkom solídnych zloduchov, ktorí sú rozhodne pravdepodobnejší než nejakí kórejskí rákosníci. Problém je teda hlavne v tom, že záchrancu prezidenta nehrá Gerard Butler a že tam po každom výstrele niekomu nevybuchne hlava. (10.07.2013)

Kdo by to byl řekl, že zrovna Rolandu "zapněte co nejvíc počítačů a vyrenderujte mi zničení světových památek" Emmerichovi tak moc půjde k duhu klasické pojetí akce? Vzít si to z Pádu Bílého domu to nejlepší (tedy Butlera s Eckhartem a eRkovou nekomprominost) a zbavit se občasné infantility i rodinných eskapád, tak už by stačilo jen aby zdejší John pronesl "jupíjájej šmejde" a bylo by tu rázem důstojné pokračování Smrtonosné pasti. (12.10.2013)

To co vybudoval Fuqua ve svým drsným a naprosto nekompromisním akčním spektáklu roku Olympus Has Fallen tady packal Emmerich brutálně znásilnil a pohřbil v zemi. Žádný Rko, žádná pořádná akce, žádnej hlavní hrdina ze kterýho jde respekt. Celý to působí jako přestřelená sebeparodie naprosto bez koulí která jenom těží z toho, že se snaží bejt za každou cenu hrozně cool a hrozně vtipná. Já po opakovaném shlédnutí pochopil, že to měla bejt velká zábavná akční sranda, ale nepovedlo se zůstala jenom trapná a nevtipná komedie s ubohými akčními scénami a nesnesitelně zoufalým Tatumem v hlavní roli a nechutně Obamovským prezidentem. Původní odpad nakonec zvedám na 1* aspoň za celkem zábavný záporáky i když jejich neschopnost je až zarážející, ale Jason Clarke je třída a jako jediný tu nezklamal a odvedl svůj standart. Po monstrózním rozpočtu zůstala jen díra v zemi a nevěřícímu divákovi zůstali oči pro pláč a vlastenecká holčička mávající praporem a odvolávající útok stíhaček by možná byl fajn sebeparodickej nápad, kdyby mi při něm nebylo úplně stydno a neměl jsem chuť definitivně uniknout z kinosálu a ukončit toto trýznění. Na druhou stranu v porovnání s grandiózním Olympem je tohle ukázka dobrýho studijního materiálu na téma : Když dva dělají totéž, není to totéž.10% (18.07.2013)