Život je pes

Úvodnímu gagu na váze jsem se nahlas a od srdce smál, což se mi u filmu zase tak často nestává. Pak už sice na nic podobného nedošlo, ale úsměv mi z tváře po celou dobu nezmizel. Diva Adina pak svou erotičností zase nezklamala a její dmoucí ňadra s vyrýsovanými bradavkami přes halenku mi v jednom okamžiku naprosto vyrazila dech. Haas ve své "dvojroli" pak předvedl parádní výkon a jeho eskalující problémy s udržením dvou identit dokázaly po celou dobu výborně bavit. Nesedla mi jen ufňukaná Světla Svozilová, ale chápu, že v té době byly tyhle naivky ve filmech naprosto běžným jevem a tak říkám, to nevadí, to nevadí, to nevadí, to nevadí. (05.04.2021)

„To sem jaktěživ neslyšel, aby člověk musel platit dluhy!“ Viktor to nemá jednoduché, místo nabídnuté práce se všude dozvídá, že má „táhnout“, o jeho tvorbu nikdo nestojí, a když si chce v zoufalosti pustit plyn, vypnou mu ho pro neplacení, no zkrátka smolař. Ale znamení předznamenávající štěstí mu dodají novou vzpruhu…Přijde mi to jako takový malý zázrak, že se zde podařilo vystavět docela zábavnou podívanou na tak neuvěřitelně chatrné a prostoduché zápletce. A to i navzdory tomu, že tu Haas nemá s výjimkou (zde spíš průměrného) Pištěka prakticky žádného lepšího komediálního nahrávače. Jenže hlavní protagonista se v tomto filmu překonává, svou dvojroli využívá (až ždímá), jak jen se jen dá, a nutno dodat, že je radost ho při tom pozorovat. Ať už při jeho mistrných „schizofrenních“ scénách, romantickém tokání (líbil se mi hlavně perfektní „dialog“ v kanceláři) či třeba vymlouvání se panu domácímu a nechtěné ctitelce. Hlavně kvůli výbornému Haasovi dávám ještě slabší 4*. „A do rána budete jako rybička!“ - „Já vím…na suchu, slečno.“ (24.11.2019)

Úžasně vtipná a nadčasová komedie s geniálním Hugo Haasem. Jeden z mých nejmilejších prvorepublikových filmů. Ten nikdy nezestárne. Navíc ta Adina se svojí blond hřívou! Sice herectví né nijak extra dokonalé ale v žádném filmu jí to tak neslušelo. Ta by svým vzhledem z fleku strčila do kapsy i současné americké herečky. Příběh je to sice prosťounký ale to už je u prvorepublikových filmů běžné, důležité je, jak to je natočené. (13.03.2012)

Strandičky, na to vás užije! Kdo je to ale ten "vás"? Tohle je přece rodinný film; tak se na to podívejme z pohledu rodiny. Naše rodina zahrnuje 4 generace od sebe vzdálené zhruba 25 let. 1. Třiadevadesátiletá babička (moje matka): Ještě před pár lety jsem jí pouštěl Haasovy filmy z USA. Líbily se jí. Haas je pro ni pořád velký sentiment. Smysl těchto, ad libitum opakovaných srandiček, by pro ní už nebyl. ¨Postavy synovce, lektora a profesora, by pro ni byly už jen zmatečné. 2. Já a žena (na film jsme se dívali spolu): Po očku jsem se na ní koukal s žádostí, aby řekla: "Vždyť je to na jedno brdo, podíváme se na něco jiného." Dokoukali jsme se do konce. 3. Děti (máme tři): Pro ně by to asi bylo nejpříhodnější. Do pěti jsou v práci, pak jejich děti, a pak něco nenáročného, odpočinkového, rozptylujícího. 4. Vnuci (máme jich 7): Nedávno mi nejstarší z nich řekl (u příležitosti "Vynálezu zkázy"): "Řekni mi dědo, proč bych bych se já měl na něco takovýho koukat". Tady už cesta vůbec nevede. Jsme na konečné. Vystupovat. (05.02.2018)

Vkusná čirá zábava bez filmařských efektů. 1) Jistě, že je to fajn film. Zábavný scénář téměř bez slepých míst, poměrně svižná režie, výborné herecké ztvárnění._____ 2) To, co mě fascinuje, není skutečnost, že o třičtvrtě století později se u filmu příjemně bavím (to se bavím i u antické dva tisíce let staré literatury), ale že tento film stejně jako mnohé další z období raného zvuku názorně ukazuje, že do kina resp. dnes více k obrazovce usedáme mnozí ne proto, abychom viděli smyslné či nesmyslné honičky, přestřelky, krev a násilí, ale abychom chvilku pobyli v přítomnosti Paní Pohody. Pobyl jsem a cítím se lépe. (10.03.2009)