Vrásky

Sympatický animovaný snímek na vážné téma, který se drží v rozumných hranicích mezi ironickým nadhledem a deziluzivním obrazem stáří. Naštěstí se nekoná žádné ždímání slz, ani se snímek neutápí ve falešném optimismu a laskavosti. Příběh však neslibuje žádný nový pohled na tématiku a navíc pracuje se značně zjednodušenými postavami, které určuje nanejvýš pár vlastností a některé se řídí pouze každodenním stereotypním chováním. V animovaném filmu postaveném na zkratce to nevadí tolik jako u filmu hraného, ale kvůli zvolenému tématu tento způsob vyprávění vytváří silný dojem plochosti a přímočarosti. Nedaří se vybudovat ani výraznější dějový oblouk, neboť nedostatečně motivovaný úprk v autě z ústavu rozhodně nelze považovat za uspokojivý vrchol. Vrásky jsou tak jen přijemně ubíhajícím filmem, který smířlivě nahlíží na palčivé téma, poměrně přirozeně vžene do očí pár slz, ale žádný přetrvávající pocit nezanechá. Navíc, když Vary nabízí společně s ním i Hanekeho Lásku, je pro malý milý španělský počin skutečně těžké překročit její monumentální stín. (07.07.2012)

Během úvodu jsem si trochu udiveně říkal, proč se tvůrci rozhodli vytvořit celovečerní animák zrovna z příběhu více méně realistického, který mohl být bez problémů i hraným. Velmi brzy mi však došlo, že v hrané podobě s živými herci v důchodcovském věku by takový příběh z domova důchodcu zdaleka neoplýval tolik kouzelnou a osobitou poetikou. Vzhledem k samotnému ději by z toho poté navíc mnohokrát dýchala slušná deprese, což předpokládám nebylo rozhodně cílem Vrásek ze srdce věnovaném všem dědečkům a babičkám, ale nakonec i nám mladším a mladým. Skutečně zdařilá animace, která ve scénách z exteriérů dokáže navodit i podmanivou atmosféru, má také silný podíl na zážitku z filmu, z něhož na mě i přes jistý smutek v ději dýchal často i příjemný pocit. Emilo "Rockefeller" a Miguel se mi coby hlavní postavičky velmi brzy zapsali do srdce a jejich společné drama protkané silným poutem i vřelým humorem na mě dokázalo výrazně zapůsobit i v animovaném podání... Slovo animace údajně pochází od latinského anima, což znamená duše a tento film svou duši nejen v rámci těch animací rozhodně měl. [85%] (25.09.2021)

„Copánku, popletl jsi mi léky.“ - „Vážně?“ - „Zapomněl jsi na Viagru.“ Se smutkem, jistou hořkostí, ale i střízlivostí, humorem a nějakým tím nadhledem o stárnutí a životě v domově důchodců, tedy věcech všedních, ale ne až tak příjemných, které čekají na všechny věkem či stavem „požehnané“ z nás. Ovšem možná ještě víc je film o síle skutečného přátelství…Chvílemi ne tak úplně tušící Emilio skončí v domově důchodců, kde třeba takový bazén je jen na okrasu a společenská místnost „tepe životem“. Pak ale zjistí, že osazenstvo není tak nudné. Argentinský vtipálek Miguel nenápadně okrádající svěřence, komunikativní blondýna Antonie škemrající o jídlo pro vnuka, Dolores a její švindlíř Modesto, „marťanů“ bojící se Carminie a další tvoří zajímavou sestavu. „Rockefeller“ postupně pochopí, že nejdůležitější je neupadnout do deprese a neskončit na horním patře… Tomuto malému, ale o to hezčímu filmu dávám solidní 4*. „Neboj se, příbuzní jsou jako turecký med, celý rok je nemáš, jenom na Vánoce.“ - „Ano. A obojí umí hnout žlučí.“ (17.11.2019)

Dojemný a niekedy vtipný príbeh o priateľstve a stratách, ktorých sa nálezy už netýkajú. Po celý čas som si vravela, že takéto niečo sa ma rozhodne týkať nebude. Totižto u nás, ak si nedáte žiadosť hneď, ako vám začne rásť pubické ochlpenie, do domova seniorov (čítaj starobinec) sa nemusíte dostať vôbec. Ak sa na vás v tomto šťastie usmeje, skutočne nie je dôvod na predčasné veselie. Po zoznámení s personálom, ktorý ani nemusí byť z branže, alebo si v zamestnaní uspokojuje svoje sadistické chute, sa môže všetko radikálne zmeniť. V prípade, že budete pri zmysloch, určite vám na izbu dajú niekoho ako mentálnu protiváhu, aby krivka vašich intelektových schopností mala jedinečnú príležitosť úspešne klesať. Ak budete mať naozaj štastie, zabijú vás medikamentózne a nebudete musieť, pri otvorených oknách, čakať na svoj fatálny zápal pľúc. (27.08.2018)

Sekce Variety, která každoročně představuje deset vycházejících talentů evropského filmu, mě letos v mnohém zklamala, Vrásky mě však nezklamaly vůbec. Narozdíl od ostatních filmů mladých režisérů, kteří letos na festivalu představovali své dílko, jsou totiž originální jak zpracováním, tak i příběhem. Oproti strnulé animaci u Krále čuňat, kde postavy při chůzi vypadaly, jako kdyby se snažily napodobit moonwalking Michaela Jacksona, byla Ferrerasova animace krásně čistá, "pohyblivá" a vystihující psychologické pochody postav. Navíc příběh jako takový je nesmírně lidský, místy překvapivý, krásně citlivý, v každé scéně zajímavý a, jakkoliv to slovo nemám ráda, i poetický. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (03.07.2012)