The Boys in the Band
Chlapci z partie
The Boys in the Band
Režie:
William FriedkinKamera:
Arthur J. OrnitzHrají:
Kenneth Nelson, Leonard Frey, Cliff Gorman, Laurence Luckinbill, Frederick Combs, Maud Adams, Keith Prentice, Peter White, Graham Parrington (více)Obsahy(1)
První film, ve kterém gayové tvoří většinu. Osm přátel pořádá narozeninový večírek. Jsou to normální lidé, kteří žijí většinou vcelku obyčejným životem a od svého okolí se nijak zvlášť neodlišují - až na svou sexuální orientaci. Před sebou si nemusí na nic hrát, a tak se jejich večírek začne odvíjet v té nejlepší pohodě. Avšak přece jen nastanou situace, které nikdo nezamýšlel a nečekal. Jedním z "omylů" pořadatele Michaela je, že byl na oslavu pozván i jeho heterosexuální kamarád Alan. Podruhé to zaskřípe, když dárek pro oslavence Harolda, vnadný mladík Tex, přijde předčasně a zkazí tak připravený vtip s "Půlnočním kovbojem". Atmosféra večírku zvolna houstne... A nakonec dojde na takové odhalování charakterů, s jakým nikdo z přítomných nepočítal... Ve své době značně provokativní film režiséra Williama Friedkina vznikl podle divadelní prvotiny dramatika Marta Crowleyho. Je jedním z prvních filmových děl, které zobrazují tematiku homosexuality zcela otevřeně a ve kterém jsou prakticky všechny postavy homosexuální. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Ano, ano. Dovoluji si citovat kolegyni Sněžnou... Kam jde vývoj, když William Friedkin natočil tuhle hříčku 35 let před Zkrocenou horou??? Asi je to jako s objevením Ameriky. Někdy se to holt musí předžvejknout. A když je to silné sousto, tráví se dlouho a dlouho... A tohle bylo velmi chutné a neotřelé sousto, které zřejmě leželo mnohým lidem v žaludku stejně, jako mě teď leží v žaludku úspěch "objevné" Zkrocené hory. Dokonce i evropané se s tím popasovali daleko dřív - viz Fassbinderovo Fist-right freedom z roku 1975. Diví se tedy ještě někdo proč netleskám kovbojům? ()
Co se týče gayů mám typický čecháčkovský názor. Ať si každý dělá co chce, nikomu se posmívat za to nebudu, ale koukat se na to nemusím a fakt mě nebaví, když mi tohle různé LGBT organizace cpou pod nos. Kromě Phidalephie jsem žádný gay film nikdy neviděl a opravdu jsem se na tohle netěšil. Začátek v komediálním duchu mě nebavil, jedna postava (Emory) mě příšerně štvala svou příhřátostí. Chcá nechcá ale musím přiznat, že okamžikem, kdy začala telefonní hra z toho Friedkin ukoval tak špičkové, brutální a vyhrocené drama, že jsem na konci lapal po dechu a hodnocení raketově stoupalo. Každá z postav je určitá gay škatulka (ale živoucí), charaktery se obnažují až na dřeň včetně jednoho "normálního" a herecké výkony neznámých herců jsou naprosto špičkové. To že tohle vzniklo v roce 1970, jen 2 roky po pádu Hayesova kodexu s takovou otevřeností je prostě neuvěřitelné, myslím si, že i dnes by to bylo odvážné. Silné 4* ač bych tenhle film nikomu byť jen s mírnými předsudky nedoporučoval. ()
Božínku, asi jsem se zamiloval do Michaelovejch sarkastickejch hlášek. Ale teď vážně. Vykonstruovanej děj vyvažujou bravurně napsaný rozhovory a charaktery postav. Bez těch pár scénáristickejch berliček by se ale z filmu asi nevyklubalo takový psycho. Divadelní stylizace je fajn a na předlohu bych si do divadla klidně zašel. Na poli konverzaček silnej nadprůměr. Zajímavej komentář: fauxthum ()
Uřvané a stupidní, herecké výkony hrozné. Režijně docela zvládnuté, ale jinak děs a hrůza. Nikde nic, co by zaujalo a ty pitomosti, co herci vypouštějí z úst... K tomu jakási hra na hru, která dokáže rozhodit způsobem, že se z toho hroutí a zase jen hysterák. No prostě dokoukat se to dalo jen s velkým sebezapřením. Vidím, že jsem tu s negativním hodnocením jaksi osamělý, ale tohle si nic jiného nezaslouží. Takový je můj názor. ()
"Sex ve městě. To je ten seriál o čtyřech ženských co se chovají jako teplouši." Marge Simpsons. Tak tady je to naopak. Osm postav a každý umístěný na určitém místě škály. Od věřícího katolíka který nedokáže bojovat se svou přirozeností, takže žije s mužem, až po chlapa středního věku, který se 24/7 chová jako kdyby parodoval namyšlenou středoškolskou roztleskávačku z amerických filmů. Film má neskutečnou kadenci velice chytrých dialogů pronášených herci, kteří je dva roky předtím každý večer opakovali na jevišti, takže i když jsou šroubované až do absurdna, v jejich podání znějí přirozeně. Jenže ty dvě hodiny jsou zkrátka moc. Především první půlka se dost táhne, a i když v té druhé začala atmosféra neúprostně houstnout, stejně jsem se občas nudil. Dojem zachraňuje režijní um Williama Friedkina. Rok před Francouzskou spojkou a tři roky před Vymítačem ďábla měl fazónu jako nikdo na světě, a na výsledku je to vidět. ()
Reklama