Kluci z party

Ano, ano. Dovoluji si citovat kolegyni Sněžnou... Kam jde vývoj, když William Friedkin natočil tuhle hříčku 35 let před Zkrocenou horou??? Asi je to jako s objevením Ameriky. Někdy se to holt musí předžvejknout. A když je to silné sousto, tráví se dlouho a dlouho... A tohle bylo velmi chutné a neotřelé sousto, které zřejmě leželo mnohým lidem v žaludku stejně, jako mě teď leží v žaludku úspěch "objevné" Zkrocené hory. Dokonce i evropané se s tím popasovali daleko dřív - viz Fassbinderovo Fist-right freedom z roku 1975. Diví se tedy ještě někdo proč netleskám kovbojům? (14.12.2010)

"Sex ve městě. To je ten seriál o čtyřech ženských co se chovají jako teplouši." Marge Simpsons. Tak tady je to naopak. Osm postav a každý umístěný na určitém místě škály. Od věřícího katolíka který nedokáže bojovat se svou přirozeností, takže žije s mužem, až po chlapa středního věku, který se 24/7 chová jako kdyby parodoval namyšlenou středoškolskou roztleskávačku z amerických filmů. Film má neskutečnou kadenci velice chytrých dialogů pronášených herci, kteří je dva roky předtím každý večer opakovali na jevišti, takže i když jsou šroubované až do absurdna, v jejich podání znějí přirozeně. Jenže ty dvě hodiny jsou zkrátka moc. Především první půlka se dost táhne, a i když v té druhé začala atmosféra neúprostně houstnout, stejně jsem se občas nudil. Dojem zachraňuje režijní um Williama Friedkina. Rok před Francouzskou spojkou a tři roky před Vymítačem ďábla měl fazónu jako nikdo na světě, a na výsledku je to vidět. (05.05.2023)

Velmi působivý snímek se skvělými a přirozenými herci. Začíná narozeninová oslava, na kterou postupně dorazí osm různých, odlišných osob. Začínáme se seznamovat s jednotlivými charaktery a rozpoznáváme, jaký vztah mají k ostatním zúčastněným. Jenže pak se tam objeví někdo, kdo tam původně vůbec neměl být. Díky němu a za pomoci konzumace návykových látek začne pomalu houstnout atmosféra a začíná se mezi kamarády vytvářet napětí. A pak začne hra, o které nejspíš nikdo netuší, jak skončí. Je však jisté, že pro většinu z nich to bude hodně znamenat a změní to vztahy mezi nimi i vztah k sobě samotným. Ve filmu je velký prostor věnován dialogům a díky tomu, že jsou velmi inteligentní, vtipné a svižné, mne ani na chvíli nenudily. Oslava Kluků z party začíná jako velká zábava a končí velkým zamyšlením pro všechny. Za celý život potkáme spoustu lidí, máme je rádi, ale někdy nám po celý život zůstane v srdci jen jeden. Konec filmu je otevřený a to je možná dobře, dává divákům možnost, aby se zamysleli. I když já jsem již od začátku byla zvědavá a napjatá, proč vlastně Alan Michaelovi zavolal a proč měl slzy v očích... (17.07.2009)

Na svoji dobu poměrně odvážný a ve zobrazování homosexuality překvapivě střízlivý (mám na mysli nezatížený tendenčními dobovými vlivy) a otevřený film Williama Friedkina, provedený jako divadelní hra. Evidentní vliv Freudovy psychoanalýzy a komorního psychologického dramatu na způsob Čechova, prodchnutý „woody- allenovskou“ intelektuální chandrou. (01.08.2009)

Ou, ou... tak tady jsem se s Williamem Friedkinem (po 7 skvělých zkušenostech) poprvé totálně minul. Filmařsky zručně natočené, jistou atmosféru na půdě jednoho domu se tu Friedkinovi s přibývajícmi zvraty (zvláště s příchozím deštěm) vybudovat podařilo a v rámci děje ve víru postupně gradující charakterní hry jde najít pár celkem zajímavých momentů... ale co s tím, když pojetí téměř všech homosexuálních postav, pokud jde o jejich výstředně stylizovaný tón a infantilně přihřátou mluvu, mi připadalo hodné maximálně tak parodie či komedie typu Klec bláznů, zatímco tvůrci se snaží s tímto stylem rozehrát seriózní drama? Nehledě na to, že problémy či spíše pseudoproblémy homosexuálů mi byly ukradeny, strávit v téhle společnosti dvě hodiny trapně zkaženého večírku bylo pro mě místy nesnesitelné a nekonečné a zvládl jsem to jenom díky rozložení filmu na tři části. Postupně zesílující naději, že se film pořádně rozjede a zlepší, začala v poslední třetině vystřídavat pouze naděje v brzký konec. Příliš se mi nechce chválit ani tu Bacharachovu hudbu, když zde tvůrci jako ústřední motiv zvolili (a pouze zrecyklovali) šlágr „The Look of Love“, který zazněl již o 3 roky dříve v Casinu Royale. Snad jen fakt, že Friedkin natočil gay film v době, kdy tohle téma ještě nebylo v módě cpát do každého druhého filmu, naopak šlo o ožehavě minoritní záležitost, lze brát jako zajímavost k dobru. [45%] (07.07.2022)