Jde si pro nás noc

Tak tohle je další indonéská rubanice, která sice nedosahuje umění a levelu Serbuan Maut, ale docela slušně mu šlape na paty a některé gore scény hravě překonává. Ostatně na brutalitě je film postaven, příběh je docela strohý, přímý a vedlejší, nicméně i tak otrlý divák jako jsem já, byl místy docela šokován. Prim hrají bodné a sečné zbraně, takže si to dovedetě představit - tolik usekaných rukou, přeťatých tepen a zlomených kostí jsem v jednom filmu snad ještě neviděl a suveréně nejdražší položkou filmu musí být umělá krev :D. Jak už jsem řekl, nápaditosti Serbuan Maut se sice nedočkáme, ale i zde kamera tvoří podstatnou část efektnosti a často tvoří její švenkování hlavní pointu některých bojových scén. No co vám budu povídat, autor Headshotu posunul rubání zase o trochu dál a hlavním negativem je nevyužitý potenciál nejlepšího filmového bojovníka současnosti Iko Uwaise, který snad letos hraje jen druhé housle (Míle 22), jinak by to bylo ještě větší terno. Nic pro slabé povahy. Opravdu! (12.11.2018)

Film vypadá na oko strašně kvalitně a dobře, jinak je to asi tak všechno, co se mi na týhle nohárně zalíbilo. Strašně jsem se na to těšil, ale nakonec z toho vylezl takovej bezduchej kmitočet. Film spolehá nejspíš jen a jen na akci, což by mi nevadilo, kdyby mi nepřišla nezáživná a na Taslima a Uwaise (které mám hodně rád) mi přišla až někdy docela taková... utahaná, pomalá? (možná špatnej střih) Zkrátka mě nezaujala ani akce a ani děj. Co se týče hudby, někdy mi přišla fakt dobrá a někdy mi tam třeba vůbec nesedla. Možná jsem se zas těšil až moc. (07.03.2019)

Neříkám, že je to přímo přehnaný, sama jsem šrotovací mašina co kosí nepřátelské ťamany po tuctech, ALE přece jen jich zvládnu najednou složit maximálně dvacet tři a přežít umím nejvíc šestnáct kulek a devadesát osm bodno-řezných ran při kterých ztratím maximálně osmnáct litrů krve. Takže tentokrát je film trochu přepálenej a není reálnej jako třeba Zátah. To mě ale nesere, spíš mě srala tupost protivníků, co se řídí heslem "Je nás dvacet, půjdeme po jednom a zblitek bude stát jak banda kokotů při bukkake". Takže být zlých ťamanů o pár stovek na scénu míň, by nevadilo. I tak jsou blitky krásně krvavý, brutální a jelikož jsem občas celkem jednoduchá a stačí mi ke štěstí jen tupá řezničina, tak jsem si vlastně chrochtala blahem a zvlášť ocenila souboj o nejdrsnější lesbu. Iko mi moc jako padouch nepřišel, spíš se snažil kámošům zachránit prdel a když na konci filmu prohlásil, že všechno zkurvil "kladný hrdina" dala jsem mu za pravdu. A když to vezmeme úplně do detailu, tak za všechno může ta holčička, ale když měla táááák roztomilej kukuč tak bych za ní taky zabila pár stovek triád. (30.11.2018)

Intenzivní dvouhodinový masakr, který nedá téměř vydechnout. Neskutečně brutální, jednotlivé akční scény jsou někdy skoro až únavné a využívají při choreografii úplně všechny způsoby, jak a pomocí čeho mrzačit.  Plusem je určitě taky obstojný a slušně odvyprávěný příběh (což je možná ten nejdůležitější pozitivní rozdíl oproti Headshot) s cool postavami (všechny zdejší holky, ale zvlášť Julie!). Konec mi úplně nesedl snahou o nějakou symboliku a snad i dvojznačnost, o logice posledních pár scén nemluvě. Střih a kamera taky sem tam působí hůře, znovu se objevují i zbytečné slow-motion a někde to působí zase uměle. Nicméně ve všem jde vidět oproti Headshot viditelný pokrok. Gareth Evans to ale samozřejmě stále není a pochybuji, že někdy bude. (19.10.2018)

Strašlivá řezanice s perfektně natočenými bitkami co jsou tak brutální, že je to na úrovni nejdrsnějších francouzských slasherů. U nich ovšem je tak pět killů za film, zato tady je jich patnáct za minutu. Děj a nebojové scény tu zaberou sotva půlhodinu, snaží se napodobovat klasický Hong Kong, nějaké ty triády, tajemné klany bojovníků, náznak nějakých emocí při osudovém střetu mezi blízkými přáteli, vykoupení híchů hlavního bouchače skrze záchranu děcka, nu skoro až jako by se režisér Tjahanjanto shlédl v Johnu Woo. Je to jen pokus samozřejmě, vůbec na něj v tomto ohledu nemá, příběh nedává vůbec smysl a klouže tak po povrchu, že to vlastně ani nemůže nikoho zajímat. Ne že by to někoho překvapovalo. Ale je to i škoda, protože i ta ukrutná brutalita téměř nezabitelných superhrdinů a cannon fodderu, který se na ně vrhá, pak ani nemá takový dopad. Spíš působí až úsměvně... ale pořád dostatečně zdůrazňuje syrovou fyzičnost akce, a jen o tu tady jde. 7/10 (06.01.2019)