Stopy

Podle skutečných událostí natočené "velké romantické dobrodružství", kdy se samotná dívka se psem a třemi velbloudy (+ mládě) vydala na 1700 mil a více jak půl roku dlouhou pěší pouť ze Střední Austrálie k oceánu. Proč? Protože měla takový sen, chtěla (si) něco dokázat a v lidské společnosti se necítila. Útrapy a vyčerpání to samozřejmě byly hrozné, na druhou stranu se za celou cestu nestalo nic dramatického. Ale snímku se celkem podařilo zachytit tu neuchopitelnou melancholii jejího duševního rozpoložení, stejně jako prodat krásu australské krajiny. Ovšem některé situace mi přišly přinejmenším podivné, jako když náhle zjistila, že postrádá kompas, vrátila se pár kilometrů, kde ho našla ležet jen tak na písku, no a v té chvíli začala panikařit, že neví kde je a že se ztratila. (15.09.2014)

Jinakost jako přednost. Tracks je film zvláštní, v mnohém jiný. Stejně jako hlavní hrdinka Robyn (Mia Wasikowska), která se rozhodla se čtyřmi velbloudy a fenkou Diggity přejít australskou poušť. Robynino putování tak nějak automaticky, až osudově, plyne, za tónů opět zvláštně jiné filmové hudby a ržání velbloudů, jen chvilkami je přerušováno záblesky z minulosti hrdinky. Tyto flashbacky doplňují mozaiku Robynina nitra, které má prostě problém s lidmi. Má fobii z masy, z její senzacechtivosti a vlezlosti, z nedodržování daných pravidel a zvyků (například Aboriginů) apod. Tracks je nepatetické dobrodružství, mimochodem natočené podle skutečné události, o nezdolné vůli a touze dokázat, co jsem si předsevzal a co cítím, že je správné. O potřebě dotknout se svobody a uniknout… Věřím, že když uváznete na příliš dlouhou dobu v jednom bodě, nejlepší je hodit granát tam, kde stojíte, a skočit a modlit se. (05.10.2014)

Krásný a dojemný příběh. Každý máme svou cestu, kterou si musíme projít... Kromě nádherných záběrů přírody a velmi civilních hereckých výkonů podbarvuje celý snímek naprosto podmanivá hudba, která jednoho strhne a do konce filmu už ho nepustí. Není dominantní, a přesto si ji jeden nějak tak vnitřně stále uvědomuje. O to silnější dojem z celého filmu. (08.05.2018)

Pekný príbeh, ktorého krásu násobí fakt, že bol naozaj skutočný. Ale v podstate to pôsobilo do veľkej miery trochu monotónne a bez nejakých určitých zlomov. Možno by sa tento expedičný austrálsky námet hodil skôr na dokument. Ale nebolo to vôbec zlé. Ťavy, púšť a fascinujúce austrálske scenérie, kde sa sem tam objavila nejaká domorodá dedinka alebo iné zaujímavé prostredie. Každopádne, Robyn Davidson patrí za túto cestu obrovský obdiv, niet divu, že ním dobyla svet. Obávam sa, že v dnešnej dobe by mala po celý čas za zadkom aspoň 100 reportérov, ktorí by dokonalo zničili tie krásne "stopy", ktorými Robyn kráčala. Zničilo by to atmosféru asi tak, ako v ten jeden okamih, keď sa tam na ňu zrazu vyrútili spoza cesty pretínajúcej púšť. (10.07.2014)

Pětihvězdový námět, ale jeho zpracování je slabé. Z potenciálně velezajímavého a velezáživného osamělého přechodu Západní Austrálie vyrobila středoproudová produkce komerční středoproudovou vztahovou srajdu s ohavně přeslazeným klavírním hudebním doprovodem. Děj filmu se vůbec nesoustřeďuje na to nejzajímavější, na to jediné zajímavé, což jsou každodenní drobné detaily samotné cesty, ale namísto toho neustále otravuje vztahem hlavní hrdinky k lidem, jejím potkáváním se s lidmi a jejím žvaněním s lidmi. Je možné, že knižní předloha (kterou neznám) rovněž upřednostňuje tuhle "vztahovou" rovinu před tou "dobrodružnou". Každopádně si ale osamocenou cestu představuju úplně jinak. Z plánovaně heroického, nebezpečného a individualistického podniku se stane de facto reportáž pro National Geographic, ona pustina není vlastně tak úplně pustá a většinu času šlape holčina s velbloudy po polňačce, respektive po poušťovce, podél které má připraveny kanystry s vodou. Z idealistické misantropky se kvůli vlezlému fotografovi stává nejprve zpruzená misantropka, aby se díky starému roztomilému dědouškovi Australopitékovi postupně proměnila v jemně usměvavou misantropku a nakonec i (jaké "překvapení") k fotografovi přilnuvší rozesmátou ženušku. Wasikowska svou roli zahrála skvěle, ale to nic nemění na tom, že mě její postava nebavila. Protivná ženská obcující s čokly, kočkami nebo jinou zvěří, protože se svým vlastním živočišným druhem není schopná vyjít, znám tenhle model. A ještě by mě zajímalo, jestli oním ke konci proneseným "I miss her so much..." myslela svou zemřelou matku (v což doufám) a nebo svou zdechlou čubu (čehož se děsím). Ale rád bych komentář zakončil pozitivně - dneska je z Robyn Davidsonové sympatická kultivovaná dáma (YouTube) a její devítiměsíční putování (2700 km) bylo ve skutečnosti jistě mnohem zajímavější, vrstevnatější a existenciálně hlubší, než jak nám ho po náležité úpravě servírují média. Po delším váhání třetí, mj. za krajinu a velbloudy. (15.03.2019)