Dvojník

Richardu Ayoadeovi se podařilo vybudovat tísnivou atmosféru urbanistického světa v neurčité době. Kulisy záměrně působí jako ze sci-fi filmu z roku 60 a tvoří kvalitní prostředek pro úplné odpoutání diváka od reality. Výsledek je velmi působivý. Fantastický Jesse Eisenberg zvládá dvojroli s až schizofrenní grácií. (14.04.2014)

Film, který dokáže - zdá se - ocenit jen ten, kdo tomu rozumí. Jako ostatně většinu kvalitních děl. Pro běžného diváka zůstává kvalita daleko za jeho rozlišovacími schopnostmi; většinou nezařaditelná směs tu poutavých tu iritujících obrazů je pro něj ve svém celku neuchopitelná a nezpracovatelná. Reakce je potom dvojí. Jde buď o postoj "šlo to mimo mě", resp. o zobecnění vlastní nechápavosti a odsouzení díla na základě jeho domnělé nekonzistence s neproblematicky vnímanou a chápanou realitou, nebo o postoj vševědoucího diváka typu "to už jsem viděl jinde, ale v lepším provedení". První názor lze jakožto projev hlouposti identifikovat snadno - již samotná rezignace na pochopení smyslu, na níž je takové hodnocení založeno, je jeho neklamnou známkou. Hloupost druhého postoje pak spočívá v tom, že kritik není schopen kromě vágního konstatování “nějaké podobnosti” uvést nic konkrétního, v čem tato podobnost náleží a v čem spočívá kvalita (či spíše nekvalita) jejího vztahu. Slovy klasika: podobnost mezi věcmi pozná každý idiot, genialita je ve schopnosti vidět rozdíly. Je tedy třeba se vyvarovat dvojí blbosti diváka-kritika, která se ovšem nejen mezi komentáři na čsfd objevuje ve velké hojnosti. Naštěstí jsou zde stále také diváci, jejichž inteligence a citlivost je nadprůměrná. Právě jim lze Ayoadeho Dvojníka doporučit, ať již jejich následná reakce bude kladná čili nic. (16.04.2014)

Disociativní Dostojevského novela zasazená do bezvýchodného kafkovského úřednického světa, navíc ukotvená v jakémsi bezčasí, kde největší hitem je japonská tklivá hudba. Vcelku záslužná óda na poruchu identity, tu a tam černo-humorná, občasně nimrající se v beznaději a ponižování, sem tam i tajuplná ... každopádně velmi velmi stylizovaná! 75%. (26.01.2015)

,,ZKOUŠEL JSEM S NÍ MLUVIT, ALE NĚJAK NEVÍM, JAK BÝT SÁM SEBOU. JE TO JAKO BYCH BYL POŘÁD MIMO SVOJE TĚLO. NĚCO...NĚCO JAKO, ŽE MŮŽEŠ STRČIT RUKU SKRZ MĚ, KDYŽ CHCEŠ...“ /// Psychadelickej art. Fajnově vytvořenej svět osamoceného tvora a v něm Eisenbergova touha po charakterním herectví. Jelikož proti němu nic nemám, řek bych, že mu to celkem šlo. Ať už nevýraznej nikdo, kterej je ,,na tečku“, tak ono sebevědomý hovado. No jo, ale to je všechno. Všechno? Nemíním si hrát na znalce Dostojevskýho, Kafky, Orwella (no dobře, toho znám…). No a co, že tam jsou vidět znaky (náznaky) toho a toho a nebo toho díla, když to jinak stálo za hovno? Kdo chce, vidí, kdo čeká vod filmu něco jinýho, čumí jinam. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stará cigoška mi radí - ,,vraž ho hluboko“. (Přemejšlíš co? Že nic nechápeš? A máš touhu? Tak to je film pro TEBE!) 2.) Holka mi doporučila, ať se zabiju. (Zřejmě si schopen výjimečnejch citů. Tohle bude film pro tebe!) 3.) Thx za titule ,,Vaječník“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.06.2014)

Veľmi zvláštnym spôsobom spracovaný snímok, posiaty "divnými", občas úsmevnými, dialógmi. Nie, že by mi mimoriadne nesadol, ale proste - nesadol. Napriek tomu, že mi je Eisenberg sympatický, pričom opäť hrá úlohu tak trošku rozpačitého "mládenca", ktorá mu zrejme sedí najviac, v tomto filme ma nijak extra nezaujal. Každopádne, od objavenia dvojníka film "mierne" nabral na obrátkach. Aj keď je "Double" pomerne originálny počin, bohužiaľ, vzhľadom k tomu, že som ho viac prezýval, ako registroval, na viac ako dve ★ to proste nebude. (04.11.2014)