Dvojník

Veľmi zvláštnym spôsobom spracovaný snímok, posiaty "divnými", občas úsmevnými, dialógmi. Nie, že by mi mimoriadne nesadol, ale proste - nesadol. Napriek tomu, že mi je Eisenberg sympatický, pričom opäť hrá úlohu tak trošku rozpačitého "mládenca", ktorá mu zrejme sedí najviac, v tomto filme ma nijak extra nezaujal. Každopádne, od objavenia dvojníka film "mierne" nabral na obrátkach. Aj keď je "Double" pomerne originálny počin, bohužiaľ, vzhľadom k tomu, že som ho viac prezýval, ako registroval, na viac ako dve ★ to proste nebude. (04.11.2014)

Po holandském Borgmanovi další letošní výborná podivnost. Jesse Eisenberg podává v obou polohách přesvědčivý výkon a Richard Ayoade přesvědčivě oživuje nořní můru tichého, plachého, nahraditelného člověka, který se může snažit sebevíc, ale je mu to houby platné, protože jeho nepřátelské alterego dokáže všechno použít proti němu. Odehrává se to v úžasně atmosférickém, snovém, industriálním světě, kde není místo pro vtip či humor, ale přesto je to s vtipem, nebo lépe řečeno s nadhledem natočené. Velká spokojenost, tak nějak jsem s tím filmem souznil. Se stylem i obsahem. (04.05.2014)

Vlhký sen introvertích intelektoidních existencí, který se možná sám (a ke svému dobru) dehonestuje poslední replikou, jenže možná taky ne. Možná je to vážně jen banální hovadinka vystavěná podle návodu s razítkem "klišé" a zfetovaná skoro uměleckou kontrastní hrou světel a velkolepostí jména autora předlohy. Eisenberg perfektní, MIa rozkošná, ale k čemu to, když všechno ostatní stojí za starej belec. (24.07.2014)

Obdivuhodné je, že i přes užití mnoha stylů a inspirací od Dostojevského a Kafky, přes Orwella, Gilliama, Gondryho až k Kaurismäkimu, se Ayoademu očividně ve spolupráci s Korinem podařilo vytvořit soběstačný styl a úchvatnou atmosféru. Dotaženost motivů a kompletní pochopení předlohy ale trochu chybí. (20.04.2014)

Letošní rok je na filmy s dvojníky poměrně bohatý. Porovnání s Enemy se rozhodně vyhnout nedá. Minimálně základní zápletka je velmi podobná, kdy je hlavní postava vystavena skrz dvojníka svým snům a představám. Ayoade se ale pohybuje mimo časoprostor, ve světě, který připomíná zvrhlou diktaturu. Lidé jsou zde pouze data. Vlastně by se oba filmy daly vyložit stejně, přičemž The Double je v některých aspektech doslovnější, stylovější, atmosférou ještě zoufalejší a jako celek, typicky britsky, černohumorný. (06.05.2014)