Sakra, kluku!

Niko je v podstate dobrý chlapec, on by najradšej stále pil len kávu. Lenže keď sú všetky kávomaty nefunkčné a presso mašiny sa čistia, musí nakoniec piť len to pivo a vodku. Mládenec bez vízie a budúcnosti sa cíti v súčasnom Berlíne obklopený toľkými bláznami, až si nakoniec začína myslieť, že chyba je v skutočnosti v ňom samom. Tu môžem hlavného hrdinu upokojiť. Jeho cesta životom mi pripadá ešte vcelku správna a nepokrútená. Problém naozaj spočíva v uvažovaní a živote mnohých iných ľudí. No a ten psychológ v úvode filmu to zabil. Ten by mal na myšlienkovom oddelení nie pracovať, ale ležať... (19.01.2020)

Jak popsat veškeré svoje pocity? Jak nevynechat jediný detail? Nevím, pokusím se, ale půjde mi to těžko. Asi tak těžko, jako život v podání našeho hlavního hrdiny. Zdánlivě má vše, co by mohl mít, přesto neví, tápe a hledá nějaký smysl, či impuls. Zdánlivě obklopen mnoha lidmi a přesto tak sám…. K tomu naprosto perfektní černobílé provedení, které tuhle nenápadnou nádheru ještě bez chyby vykreslí a dodá ten správný punc…. Zkus se postavit na vlastní nohy a jednou udělat taky něco sám. Já osobně Ti věřím, chce to jen odhodlání a trpělivost, ale určitě to vyjde. Jediná věc, kterou pro Tebe můžu udělat, je to, že neudělám nic. (17.08.2014)

Godardovsky zadumaná atmosféra v Truffautovsky krásném filmu se se svým divákem moc nemazlí. Vnímáš jen očima a ušima? Nech být. Nika nemá rád nejen nikdo, ale dokonce i nic, spikly se proti němu dokonce i automaty na kávu. Jako závislák na kofeinu, který týden abstinoval, si umím Nikovo utrpení velmi živě představit. Ale on ho přijímá s pokorou a vždy sehnutou hlavou. Niko je obraz doby, o půl století starší Antoine, stále stejně opuštěný, stále sám v davu. (10.09.2022)

U současných filmů natočených černobílé bývám ostražitá, jestli to dává smysl nebo se režisér rozhodl jen manýristicky využít černobílé vidění, aby to vypadalo umělecky. Tady má, myslím, černobílá kamera důvod. Je odrazem hlavního hrdiny, který je taky takový šedý, bezvýchodný, neví, co se sebou, neví, jak dál – občas mi připomněl hrdiny některých filmů ze 60. let. Dostává se do různých, někdy absurdních situací, do kterých se vůbec dostat nechtěl. Je pasivní obětí, vždy ho někdo do něčeho natlačí a jemu je to nepříjemné. Chtěl by být někde úplně jinde. Problém je, že vůbec neví, kde. Beru to jako portrét mladíka, který je na rozcestí – pokud to budeme brát optimisticky, a tak má před sebou další cesty, po kterých se teprve vydá. Když se na film budeme dívat pesimisticky, tak už rezignoval, a protože neprojevuje žádnou snahu, tak se už ani nikam dál než do bezvýchodnosti nedostane. (21.11.2017)

Hervorragend! Když jsem se díval na jaře na německé filmové ceny, trochu mi ta dvě slova "Oh boy" lezla na nervy, neboť tenhle film vyzobal téměř všechny kategorie a byla to pak už ke konci nuda. Po jeho zhlédnutí mi však nezbývá nic jiného, než smeknout. Všechny ceny a uznání, které získal, si stoprocentně zaslouží. Všechno je tak, jak má být, hořkosladký černobílý snímek prostoupený melancholií, již může jen málo měst poskytnout stejnou měrou jako Berlín. Excelentní Tom Schilling v titulní roli, jeho Nika si musí snad každý zamilovat, výtečná hudba, která mj. připomene filmy Woodyho Allena, neotřelá kamera, kvalitní scénař s bezchybnými dialogy, vedlejší role skvěle zahrané a tahle bych možná mohl pokračovat donekonečna. Oh Boy je mimořádně úspěšným snímkem, generační výpovědí, dalo by se říci, že přelomovým snímkem s potenciálem kultovního díla, které rozhodně připomene filmovou klasiku šedesátých a sedmdesátých let. Německá kinematografie si v posledních letech vede znamenitě a není to již jen díky Akinovi, Tykwerovi nebo Petzoldovi. Formuje se generace mladých a talentovaných režisérů, již nám toho ještě určitě hodně předvedou. (20.10.2013)