Pád Bílého domu

Neznám lepší relax po práci, než si jít strhanej jak kůň sednout do kina a koukat na vlající americkou vlajku, ten kdo s tímhle nápadem přišel poprvé, jistě netušil, kolikrát se tenhle vrcholnej kousek umělecký filmařiny ještě zopákne. Samotnej biják, představte si, že tam pár šikmooček chtělo zničit demokraci a svobodu, kterou tady cítíme na každým kroku, třeba když jde o trestní odpovědnost politiků, tak demokracie funguje fakt výborně, no hrozný věci se v tom filmu dějou. Taky tam unesou americkýho prezidenta, ale on je to naštěstí velmi statečný muž, aby ne, je to americkej prezident, to je muž, kterýho musí poslouchat i Chuck Norris, takže musí bejt dokonalej, bezchybnej, krásnej, statečnej, pravdomluvej, och prostě jedno velký slint. No, ale on je tam většinu času připoutanej k zábradlí, ale ne v rámci SM hrátek jak by se dalo předpokládat, ale v rámci teroristickejch hrátek, no a v takový pozici toho moc nezmůže. Takže nám tam po Bílým domě lítá Gerard Butler a masakruje všechno co mu vleze do cesty.. No je to drasťák, jednou tam dokonce roztrhali americkou vlajku a hodili jí ze střechy na zem. Záběr roztrahaný padající americký vlajky trval asi dvě minuty, čili tahle vlajka dostala mnohem delší filmovou scénu než Morgan Freeman za celej film. On ten Morgan Freeman tam stejně hrál jen kvůli svýmu příjmení, jinak by měl smolíčka. Jen tak dál kluci americký, tohle masirování americkejch svalů plně podporuju. (30.04.2013)

Republikánská agitka za ryzí americké hodnoty, ochotě postavit se problému čelem a vše řešit s vážnou tváří. Chyba vidět to v opačném gardu kinopremiér, protože Emmerichovo brnkání na „demokratickou“ strunu přineslo víc tematické sebeironie, čímž se očekávání zde sráží na nulu. Fuqua dráždí divácké receptory pouze úctyhodným bodycountem, ochotou střelit do hlavy kohokoliv (i ženskou) a Butlerovskému stroji vylepšuje leda skill v počtu headshotů. Ve zbylém čase tak nějak bloudí potemnělými chodbami Bílého domu a raději nutí hrdiny mlčet, neb jim scénář nic moc zázračného nenahazuje. Nenapadá mě, kterých dvacet minut děje bych obětoval ve prospěch lepší kompaktnosti, ale tu čtvrthodinku s obsazením Olympu naopak stavím na akční piedestal toho lepšího, co můžeme v současnosti vidět. 2 a ½. (31.10.2014)

Zajímavé, všichni popisují, že druhá polovina je mnohem horší než první a já tu sračku někde kolem půlky vypnul. To by mě fakt zajímalo, jak to mohlo bejt ještě dementnější. Ashley mi zabili hned na začátku a už z tý prezidenstký bouračky bylo patrné, že akce bude natočená debilně a triky budou stát za vyližprdel, takže tady fakt nebylo moc co řešit. Zasmál jsem se Korejcům a konec.... (09.07.2013)

Aaron Eckhart si pozve do baráku Korejské "diplomaty" a pak se jen nestačí divit, co za nepěkné věci začnou vyvádět. Vše se zdá být ztraceno, naštěstí přichází hrdina v podobě Gerryho Butlera, který obětuje vše pro záchranu hlavy státu. Sám se vydá přes půlku města až do Bílého domu, prezidentovi na pomoc. Sám se dokáže bez problémů prostřílet až do interiérů Bílého paláce a na své cestě likviduje nelítostně každého, kdo se mu postaví do cesty. Tak trochu to zavání kousky, kterých je schopen snad pouze Chuck Norris:) První věc, kterou Pád Bílého domu upoutá, jsou neskutečně špatné efekty a kamera, které jakoby byly vystřiženy z nějakého špatného katastrofického filmu Kanadské produkce. Ale co, snímek má spád, děj rychle uběhne a závěr je až (ne)překvapivě americký. Sice jsem čekala, že by třeba pro tentokrát zámořská velmoc byla stižena apokalypsou jaderných rozměrů, ale to se opět neuskutečnilo. (30.03.2014)

Jak se dá spojit ultrapatos rozstřílených vlajek v záři večerních červánků a "down to earth" thriller o špičkově vycvičeném buldozeru, který někdo hibernoval za časů Reagana? Dost blbě. O tom to celé je. Bavily mě odkazy na devadesátkové filmy podobného typu (rozevlátý steady cam, prezident family guy a soundtrack na pomezí táhlých smyčců a pompézních hradeb dechů), co mě fakt nebaví je totální absence nadhledu - nejen v té ódě na svrchovanou moc USA a bezchybnost jejích hlídacích psů (Butlerů), ale především v obrazu severokorejského nepřítele, který je tak nudně okleštěný na nenávistné a brutální jádro, že souboj s ním postrádá cokoli emotivního a on sám je naprosto nezajímavý (navíc držka jednoho z nejdementnějších bondovských padouchů tomu dělá medvědí službu). Střídání solidní akce s divadelními (a de facto naprosto odlidštěnými) proslovy záhy přestane bavit. Srovnání s Die Hard je mimo mísu, tenhle film působí v jádru mnohem zastaraleji - a tam, kde zkouší působit moderněji, se to s jeho prostotou tluče. Škoda, fakt jsem tomu šel naproti a první půl hodinu se výtečně bavil. [50%] (08.04.2013)