Na lovu

Prvá tretina je úžasná: mix exploatačnej over-the-top SM gay erotiky uvedenej do totálneho absurdna, krvavých strašidelných vrážd a až komického homofóbneho "podtónu". To všetky vytvára unikátnu špinavú znepokojivú atmosféru. Postupom času, ako viac a viac vidieť ruku strihača (40 minút skončilo na dlážke) a chaotický scenár, film upadne do pomerne fádnej rutiny. Fádnej ako nevýrazný Al Pacino. Škoda. (04.03.2018)

Při vší úctě, ani čekání na Godota není taková nuda jako četba místních komentářů, zabavilo mě akorát tipování, který uživatel bude pobouřeně kázat proti homofobnímu ladění snímku a kterému bude naopak stříkat homofobie z pera, ehm. O těch druhých si myslím své "své" = "když mi něco nevoní, nestrkám do toho nos ani jiné orgány"), k těm prvním jen tolik, že označovat Cruising za homofobní propagandu znamená zaměňovat symptom za příčinu, což je, jak každý medik ví, základní chyba k diagnóze, vedoucí časem k nevyhnutelnému exitu. Ve výsledku je totiž daleko zhoubnější trvat na tom, aby se jisté věci zobrazovaly výhradně v pozitivním světle, protože pozitivní diskriminace nepřestává být diskriminací, zato je velice účinnými klapkami na očích, které zužují zorný úhel do tunelového vidění, a že je něco dobré pro drožkářskou kobylu ještě neznamená, že je to dobré pro lidské mraveniště. Tím, co staví Friedkin na pranýř, je naše netolerance a potlačování všeho, co se nám nehodí do krámu, do tmy, a naši následnou fascinaci tmou, kterou jsme sami způsobili a přesto fňukáme, že nám někdo zhasl. Jenže jak zpíval Johnny Cash, What's done in the dark will be brought to the light, a jak pravil Fritz, hledíš-li dlouho do propasti, pohlédne i ona do tebe. Zda se jí to, co vidí, bude zamlouvat nebo ne, toť otázka pro posthamletovský svět... Od Friedkinova mnohoznačného rozloučení s érou, v které bylo HIV jen náhodným nesmyslným shlukem písmen, se dá čekat leccos, musím se ale přiznat, že jsem nečekala, že Achillovou patou, na kterou bude Cruising kulhat, bude zrovna Al. Kdyby místo poněkud bezvýrazného proplouvání polosvětem zvolil kurs podobnému tomu, s kterým křižoval Mořem lásky, bylo by to za plný počet. (13.01.2012)

Na jedné straně perfektní kriminálka, na druhé homofobní, hnusem prosakující náhled do gay sféry roku 1980. Některé scény jsou docela silné kafe (i když to asi mohlo být horší), Friedkin je prostě moc dobrý režisér na to než aby na diváka tyhle pasáže nepůsobily, jen proboha nechápu proč si vybral k natočení něco takového. Pro Pacina bylo NA LOVU očividně výzva a chopil se jí se zarytostí sobě vlastní. Díky hodně povedenému závěru přetrvává dojem z filmu spíše kladný, ale myslím že nikdy víc. Já na tohle nemám. (09.01.2011)

Skrze tvůrčí postoj k tématu a rovněž nezvyklou postavu odhodlaného detektiva, který se při honu na vraha neváhá podřídit intimním stykům včetně náhlé změny sexuální orientace, se jedná o poměrně unikátní kontroverzní kriminálku. Za takový film by režiséra v dnešní době zřejmě teprve čekala silná nařčení ze strany veřejnosti za hanobení (jakýchkoliv) menšin... Samotného mě vzhledem k roku vzniku tak otevřený americký snímek do jisté míry šokoval, ale velmi zajímavý zážitek plný napětí nemohu popřít. William Friedkin vytvořil opět jednou nekompromisní policejní thriller s parádní temnou atmosférou různých zákoutí nočního velkoměsta a zároveň realistickým pojetím, které vás naplno vtáhne do dění včetně exkurse do gay komunity provádějící zvrhlé orgie. Nenadchlo mě to zdaleka tolik jako režisérova slavná Francouzská spojka a Al Pacino mě svým výkonem v roli drsného policisty určitě více zaujal v Lumetově Serpicovi, ale jinak pokud nemáte vyloženě problém s vykřeslením homosexuálů v ryze negativním duchu (což bude asi hlavní důvod, proč se film ocitl v modrých číslech), nebál bych se tento snímek i doporučit. Jedná se vlastně o jeden z takových dozvuků (ale pořád funkčních a poctivých dozvuků) amerických old-schoolových kriminálek 70. let. 75% (10.04.2021)

Z dnešného pohľadu neviem, aký a či vôbec nejaký humbuk tento film spôsobil po vlne rôznych (s)exploitation filmov sedemdesiatych rokov, ale je jasné, že v takejto forme by už dnes vzniknúť nemohol. Každopádne si Friedkin a aj Pacino (a všetci herci) zaslúžia veľkú poklonu za odvahu. V jadre ide rovnakou mierou ako o kriminálku, tak o psychologickú drámu zameranú na hlavného vyšetrovateľa pôsobiaceho v utajení. A v oboch žánroch je Cruising uveriteľný a napínavý. Samozrejme za presvedčivý výsledok môže aj skvelý Pacinov výkon, s menej kvalitným tvorivým ansámblom mohla táto látka skončiť ako kvázi šokujúci nepodarok. (17.08.2023)