Vymítač ďábla

Poprvé jsem tenhle film viděl někdy v patnácti letech.... Tu noc jsem nespal. Pak jsem si pořídil knižní předlohu, přečetl ji a zjistil, že jde asi právě o tu výjimku z pravidla, kdy je adaptace lepší. No a director´s cut jsem si už šel vychutnat do kina. Vymítače jsem znal nazpaměť, věděl jsem, co od něho mám čekat, kdy přijde jaká scéna (těch pár vynechaných tam ale ani tak být nemuselo, stačil by jen digitální remaster), ovšem TAK POS**NÝ JSEM V KINĚ V ŽIVOTĚ NEBYL! Co se týče hororů, jde o nenapodobitelnou věc, díky níž se skoro u každého filmu, který si říká horor, usmívám. Scéna vymítání je na infarkt. Bez debat nejlepší horor všech dob. (15.01.2008)

I přes možná zajímavé a pro mě kontroverzní názory některých ostatních komentátorů se v žánru hororových filmů těžko hledá lepší a i po tolika letech působivější film, než právě první Exorcist. Dnes se jistě dá zhlédnout plno krvavějších, extrémnějších, oplzlejších a drsnějších hororů, ale málokdy narazíte na to hlavní - atmosféru. Ponurou a temnou, místy až mrazivou, gradující a podmanivou... U jiných hororů to nezažívám, tady se nebojíte toho, kdo na vás kde vybafne či jaká vnitřnost kde vyhryzne, ale postupně se buduje komplexní obraz dítěte posedlého ďáblem. Do toho přichází typově přesný Max von Sydow a hlavní dějová osa filmu je daná - boj lehce zranitelného člověka s vyšší mnohem silnější silou, která je nebezpečná hlavně svým neznámem a nepředvídatelností. Metafora nejenom čehosi metafyzického, avšak především boje člověka s hlubinami vlastních temných stránek duše a chorých zákoutí mozku, psychických poruch, deviací, obsesí, posedlostí... Možná už nás tak dnes v éře South Parku nešokuje a nepobuřuje postava malé holčičky vykřikující oplzlá a vulgární slova a strkající si krucifix do rozkroku, ale přesto tu stále zůstává tenhle archetypální symbol dětské čistoty a její nedotknutelnosti. A jestli už ani tohle nepociťujete tak palčivě, pak tu zůstává alespoň výborný horor na čistě psychologické bázi. A scéna, jak malá Regan sbíhá v neanatomické poloze po vykloubených rukou ze schodů, je nezapomenutelná a dodnes mě při jejím vybavení mrazí... (19.01.2007)

No nevím, nějak jsem při znalosti Vymítačova lehce mladšího bratříčka The Omen čekal od režiséra legendární French Connection větší grády. Atmosféra se po výborném úvodu, jemuž vévodí Max von Sydow, na hodinu a něco mění z toho temného mrazení převážně na fyzicky nepříjemné pocity z lékařských procedur. "Světlo" vnáší jen kvalitní výkon Ellen Burstynové coby hroutící se milující matky a několik krátkých scén otce Karrase - ty jsou ale pohříchu jaksi vytržené z kontextu a víc než co jiného působí rušivě. On vůbec celý film působí jako nešikovně sesazený dohromady z několika kusů a těch několik vyloženě libových záběrů nemá příliš šanci ten dojem napravit. Třeba by se tím director's cutem mé dojmy napravily, ale takhle nemůžu jinak - 70%. (13.10.2007)

To, že Vymítač ďábla je jeden z nejslavnějších hororů vůbec a naprostý kult, ví snad i naprostý filmový neznalec. Natěšeného diváka by však mohla zarazit poměrně nezáživná první část filmu, která trvá zhruba něco přes půl hodiny. Seznamujeme se s otcem Merrinem, který na své pouti v daleké zemi objeví děsivě vzhlížející sošku, o níž ještě netuší, že má nekalé plány s jednou dospívající dívkou Regan. Regan vede celkem poklidný život se svou matkou. Mezitím se také setkáváme s otcem Damianem, jehož jedinou náplní v první části příběhu jsou pravidelné bohoslužby, vycházky a obtížný vztah s matkou. Jinak se v podstatě neděje vůbec nic. Ovšem od chvíle, kdy matka Regan pořádá večírek, na kterém její dcera způsobí nemalé Faux pas, se, až do této chvíle docela klidný tón celého filmu změní a na diváka začne dopadat hustá atmosféra a ten pravý, ryzí, děs a strach. Již v tomto momentu, kdy kamera ze zadu Regan zabere, jsem pocítila nával strachu, seděla jsem jako zařezaná a tato pozice mě až do konce filmu téměř neopustila. Poté začíná to, na co většina diváků od začátku netrpělivě vyčkávala. Mezi nejděsivější pasáže rozhodně patří ten "devil scream" při němž tuhne krev v žilách a úplně "stačí", aby pronikal "jen" ze zavřených dveří. Linda Blair je démonická, ovšem perfektní masky také udělaly svůj velký, záslužný kus díla:) Myslím, že kdybych na tomto filmu byla v roce ´74 v kině, živá bych z tama nevylezla:) Tehdy to musel být pro diváky, i vůbec pro celou veřejnost i svět pořádný masakr:) (08.03.2013)