Vymítač ďábla

Obsahuje spojlery a výklad děje, raději nečtěte. Prakticky dokonalá studie navazující na Dostojevského (Ponížení a uražení) a Zolu (Lístek lásky), kdy vymítačské divadlo slouží jako opulentní zástěrka pro širší a mnohem děsivější problém - neschopnost mladé sensitivní duše přijmout odosobnění blízké osoby při interakci s vnějšími společenskými vlivy, a zároveň zdánlivě nenaplnitelnou touhu po skutečném vyslyšení. Musím se přiznat, že jsem byl v šoku, když mi došlo, že veškeré interpretační klíče jsou precizně rozmístěny napříč celým vyprávěním a nebylo třeba lepit pomyslná prázdná místa. Tento film je zkrátka mnohem chytřejší, než se na první pohled tváří. Neustále pokukuje po otci holčičky, aby nás přesvědčil, že za vším stojí nepřítomnost a nezájem jejího otce, ale přitom nám názorně dává najevo, že dívka je fixována na svou matku - to její večírky a nemožní přátele jí zasahují do života, její práce jí nutí cestovat z místa na místo, to ona ji místo skutečného zájmu při prvním náznaku problému bere na nejděsivější místo na světě (do nemocnice) a nechá chladné cizí vědátory hádat, co vlastně dívce chybí, místo toho, aby se třeba jen zamyslela nad prostředím, v jakém dítě žije. Je snad náhoda, že tohle všechno je ukázáno v tak precizně gradovaném pořadí? Všichni jí chtějí pomoct, ale nikoho nezajímá, jak se cítí. A protože se ani nezkoušejí jí pochopit, stává se z Regan démon, hlasitá a podivná stvůra, to jest někdo, koho konečně nebudou přehlížet. Není to ale ona, nýbrž démon, obranný mechanismus, který přece jen umožní malé a v jádru nevinné dívce, schovat se za něco jiného, něco neznámého, co může odejít, jakmile bude ukojena základní potřeba pozornosti a to bez nutnosti čelit odpovědnosti za něco tak prozaického, jako je ubližování těm, které dívka v jádru miluje a potřebuje je, ale kteří zároveň nebyli schopní pochopit, co mladá přecitlivělá duše potřebuje. Pak musejí přijít dva kněží, jak jeden z nich sám tvrdí, relikty z dávných dob - oni jsou svým způsobem na stejné vlně jako dívka. Žijí v jiném světě, než matky a doktoři. Nechtějí Regan zavřít do léčebny. Oni s trpící dívkou, tedy alespoň s koncentrovanou zlobou v ní, hovoří jako rovný s rovným. Bojují s ní a to znamená zásadní pokrok oproti dosavadnímu přehlížení. Je tak sladké bít se s nepřítelem, který stojí na opačné straně pomyslné barikády. Zajisté to bolí méně, než trýznit vlastní matku. A kdyže ten boj končí? Nikoliv porážkou démona prostředky církve (otec Merino mnoho nezmůže zaříkáváním, ani svěcenou vodou, ba všechna jeho snaha je přes veškerý humbuk poněkud trapná), ta prohrává smrtí starého a zkušeného exorcisty. Teprve, když otec Karras propadne hněvu, když také on pocítí, co celou dobu cítila Regan, totiž bezmoc transformovanou v ryze animální zuřivost. Teprve poté, když Regan vidí, že není sama, kdo podlehl, může svého démona zahodit. A Karras chápe, co ho posedlo (je přece psycholog), ví, že zloba, která jej posedla, která může posednout každého, nezmizí zásahem Božím, neboť zde spíše platí jakýsi zákon zachování energie - lidské zlo se předává, nemizí. Tak tedy, protože stále ještě vládne svou vůlí, rozhodne skoncovat se zuřivostí, která by jej nepochybně ovládla a skrze něj by způsobila daleko větší destrukci, než skrze Regan - vezměme, co k posedlosti vedlo u dívky, vlastně jen triviální problémy dítěte, kdežto Karras... inu, u něj by to nebyla jen malicherná masturbace křížem, či lomcování postelí. Démon v dospělém by mohl být děsivý skutečně, ne pouze domněle a bezzubě, jak je tomu v případě Regan. Vždyť kam se podělo ono Merinem avizované psychologické mučení, jehož se měl démon dopouštět? Zmohl se nanejvýš na druhořadé nadávky a nebezpečný byl pouze té, kterou posedl, popřípadě neopatrným, kteří příliš narušili její osobní prostor, jak se tomu stalo (domnívám se) v případě zavražděného s otočenou hlavou, který dal podle mého pod její polštář krucifix.  Tak tedy díky za tento film, který ukazuje něco jiného, než říká a dělá to decentně, vkusně a brilantně. Pochybuji, že tuto problematiku někdo zpracuje lépe. Pochybuji, že je toho po Vymítači ďábla zapotřebí. (04.08.2024) (méně) (více)