The Green Inferno

Docela zvláštní film, jako ty dva roky čekání, mi ani nijak nevadily o filmu sem dozvěděl tenhle rok v květnu, takže no problemo. Ale k tomu proč je zvláštní, Eli černý humor umí hlavně postava Sky Ferreira byla vtipná :D a pomalý rozjezd mi nijak nevadil, spíš ta druhá polovina se vlekla, což je zvláštní měla to být gore jízda. Ono celkově gore zde je násilné, ale ničím nepřekvapí, neohromí nebo nedej bože nešokuje, tak jak tomu bylo u starších filmů. Ale co se mi líbilo, byli lidi obraný na kost a nabodnutý hlavy, to se mi líbilo už v těch starších filmech. Asi nejvíc napínavá scéna je když padá to letadlo, zbytek je vlažný, i když mně zajímalo jak to dopadne a kdo přežije. A přesouváme se k hlavnímu problému, ve starších filmech, se mi prostě líbili postavy, fandil sem jim a byli mi sympatičtí, tady je sice pár postav celkem v pohodě, ale žádné terno . A s hlavní hrdinkou, se to má tak nějak všelijak, ano po celou dobu sem ji fandil a hlavně když s ní vypekli ti její zelení kamarádi, ale ke konci se její povaha a osobnost dost rapidně změnila že by to celé neodvratně směřovalo k Apocalypse domani - Cannibal Apocalypse ??? Kdoví co se Elimu honí hlavou a docela mně to i zajímá, docela bych chtěl vidět kanibalský masakr v betonové džungli. Dát čtyři nechci, chyběl tomu šok a dvě to je zbytečně krutý, dávám sice tři, ale příjde mi to nedoceněné. Ještě taková perlička na závěr, jeden díl v South Parku je přesně na tohle téma, školní výlet ze zvrhne v boj o přežití a vše nakonec vyřeší Cartman nejprve všechny živočichy ztluče klackem a pak najde buldozery, a nechá vypálit džungli a zabít ty hodné domorodce, jeli přesně podle šablony toho dílu https://www.youtube.com/watch?v=MZh10Ez0op8 :-D . (31.10.2015)

Když slyším jméno Eliho Rotha, napadne mě prase, který by potřebovalo srazit ego velkým kůlem zaražením do análního otvoru, ale taky pár filmů, které dokážou nějakým způsobem zaujmout.The Green Inferno se dá bez výhrad považovat za Rothovu nejlepší práci.Dobrodružný začátek tu sice hororoví Nuru hošani označují za nesnesitelný, mě to paradoxně příšlo jako výborně natočená a v celku napínavá půl hodinka.Potom už přejdem k typickým nechutnostem a to bylo teda fakt maso.Pád letadla je super a mě místy strašně dostával ten Rothův černej humor.Třeba to s tou vrtulí nebo epesní poprava tý blbky, co pařila s hlavním eko šulínem Alechándrém.Ten byl teda co repliku na zabití a nejvíc mě opět Roth rozbil tím, že z něj neudělal pokornějšího člověka, ale totálního prasáka.Ta scéna jak Canibal Corpse sežerou toho prvního fatboye byla strašně přes čáru teda, přeci jen takhle zaživa se na to skoro nedalo ani koukat, ale jako brutální Canibal survival mě to bavilo už jen z toho důvodu, že jsem tyhle filmy vždycky bojkotoval, z těch starejch sem viděl snad jeden a to ještě někde úplně sjetej na nějaký párty a že jsem od toho nečekal vůbec, ale vůbec nic.Už jenom proto, že jsem to nevypnul dám Rotíkovi 55% a vy hlavně nezapomeňte do pralesa hulení...může vám to zachránit život :) (27.10.2015)

Podzimní hororová nálož se rozjela poměrně dobře, i když většina očekávaných projektů rozhodně nedopadla tak, jak bychom si přáli. To samé platí o dlouho odkládaném Green Infernu, které by na počátku osmdesátých let sice možná šokovalo, ale o nějakých třicet let později nemá nárok ani na to být alespoň diskutabilní. Což je docela škoda, protože vesnice hladových kanibalů, kterou vede svině se silně znepokojivým kukučem, vyloženě škemrala o chutňoučký masakr, z něhož by se svírala prdel. Bohužel, masný nářez je tu osekán na jednu porcovací hostinu, a ten adorovaný černý humor tu zastoupí holčičí průjem a klučičí honění šaška. Takže žádný zázrak, hele. Ale je dost možné, že za mojí možná zbytečnou kritikou stojí moje momentální - ne zrovna optimální - psychické rozpoložení. (19.10.2015)

Nejprve si naivní flétnistka vyslechne na vysokoškolské přednášce něco o ženské obřízce, pak se nechá strhnout vidinou pomoci v netknuté džungli v Amazonii, kde starověké kmeny trpí pod útiskem soukromých společností, kterým jde výhradně o zemní plyn. Přidá se tak ke skupince, která se chce v Peru „pomocí mobilů“ postavit buldozerům, jenže těžké stroje nebudou tím hlavním nebezpečím, které na ně čeká. Budeme holt muset držet pěsti, že balíček trávy zhulí celý kmen. Eli Roth se s diváky nikdy nemazlil, a tak nějak si tím vydupal proslulost. Užvaněný hororový nadšenec se mnohdy tvářil jako spása žánru, většinou ale zklamal, tentokrát si navíc dával hodně načas (takhle dlouho k nám filmy „chodily“ snad před dvaceti lety). Musím ale poznamenat, že jsem projektu docela dost fandil, a tu a tam sledovat, v jaké je fázi. Úvod se nicméně vleče, je nezajímavý, Roth se jen těžko odklání (nevím, zda záměrně) od docela pitomých dialogů. Jakmile se ocitneme v deštném pralese, je to jiná káva (ač je samotný protest aktivistů docela úsměvný), která vygraduje pádem letadla. Od té chvíle se otvírá řada možností posunout tenhle kus někam dál. Jenže Roth se vedle exhibicí s maskami a krvavými momenty zmůže jen na pár zajímavějších sekvencí (třeba na to, co se děje po samotném pádu letadla). Uvěznění mezi domorodci prakticky neprodává, chybí napětí, o postavy nemáme strach, tvůrci neumí navodit řádnou atmosféru, dialogy skřípou a vlastně chybí i ona brakovost, chcete-li to tak nazývat. Roth namísto toho, aby překračoval díky kanibalskému kmenu plném gurmetů hranice vkusu a vyvolával kontroverze, předkládá scény (třeba průjem jedné ze zajatkyň, který nemá pražádný význam), které mohl nabídnout v jakémkoliv jiném žánrovém balení. Roth je mizerný vypravěč, nezklamal, ale potenciál neprodal. (25.10.2015)

Až keď som začal písať komentár, tak som si uvedomil, že som pozeral zelene peklo z 2013 a nie z roku 1988. Niekto ma pri premenovaní filmu riadne ojebal. Tušil som ojeb, nielenže kvoli slušnému vizuálu, ktorý Talianske hororu z tejto kategórie postrádali, ale aj kvoli známej herečke, ktorú poznám z iných hororov. Ale až keď bol spomenutý 11 september som začal naozaj pochybovať, že vidím ten správny film a to som tento už mal aj hodnotený a aj mi bol v niektorých scénach povedomý. Predtým som dal 3*, ale ktoré teraz nemajú vobec žiadnu cenu, lebo tento krát ma film bavil a to veľmi. Environmentálne posolstvá sa nás dotýkajú i v každodennom živote a i keď problemy pralesov na nasej pologuli nevnímame, sú ľudia, ktorí by za dobru vec polozili aj život aj keď do cela zbytočne. Eli rotha nemam ako režiséra príliš v láske, lebo aj do štandardného príbehu vie prihodiť nejakú výstrednosť a túto to nebolo ináč. Lebo spojil aktivistov, ktorí bojujú za zachovanie nielen pralesa, ale aj jeho obyvateľov a na druhu stranu, práve oni budú určovať, čo budú mat domorodci na obed. Pekný paradox, ale u Rotha nič nezvyčajne. Je tu aj dávka humoru lebo zhulených domorodcov som naozaj nevidel. Stále sa tu niečo deje a príde aj na bitúnok a to doslova, tak u mna spokojnosť a zavážil aj fakt, že tu sa neodstraňovali zvieratá ako na bežiacom páse. Mením hodnotenie na silne 4*. (15.12.2023)