The Green Inferno

Přišli chránit ohrožený domorodý kmen, ten se jim odvděčil tím, že v nich viděl oběd, večeři a snídani. A žádné vítání chlebem a solí, ale pěkná porcovačka toho nejtlustšího aktivisty v rámci hlavního chodu. To to ale trvalo, než někdo přišel s regulérní revitalizací opomíjeného hororového žánru značky "kanibal", který zažíval svůj boom převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Ne že by se mně po těch polonahých primitivech stýskalo, ale občas s nimi byla sranda. A to asi věděl i Eli Roth. Proto jeho přístup k dané látce není ani tak syrový, jako spíše brutálně zábavný. Prostě si představte ironického režiséra, jak se za kamerou tetelí smíchy nad tím, jak divák odvrací zrak nad nechutnými scénami, kterých není zrovna málo. A vypadají fakt dobře. Gore je na realistické úrovni. Řada scén je originálních. Buď jsou nasáklé černým humorem, nebo krví, přičemž i brutálně drastickým scénám se nedá upřít jízlivý ráz. Setkal jsem se s názorem, že se jedná o odporný film, ale no tak, však Cannibal Holocaust zrovna nepatří k těm filmům, které by vám zpříjemnily sobotní večer. Eli Roth je ale podstatně řemeslně zdatnější režisér než svého času Ruggero Deodato, který diváka prakticky jen dokonale zhnusil. To jeho mladší kolega přináší podstatně přístupnější styl, má výhodu i v tom, že konkurenci nemá žádnou, neb v současnosti se s natáčecím štábem do pralesů už nevydal nikdo. Žánr je už nějaký ten pátek pohřbený. A Roth a spol. exhumovali solidně. Ovšem dlouho odkládaná premiéra ukázala i určité nedostatky, jako třeba s určitostí chybějící scény, které zřejmě zůstaly na podlaze střižny. V jedné takové napínavé scéně filmu se tak divák nedozvěděl, jaký osud stihl mladou aktivistku, které se podařilo utéct ze zajetí. Dále se dal vylepšit závěr filmu. I na něm bylo znát, že jistě neexistovala jen jedna verze pro finální završení. Určité slabiny se tedy najdou. Natáčení bylo jistě z těch náročnějších. Pracovat s těmi primitivy byl jistě záhul. Kdo jim asi tak četl scénář, že. Vypadá to všechno celkem přirozeně, schopně zrežírované. Lorenza Izzo se stává hvězdou Rothových dvou posledních filmů. V tomhle snímku je ale za hodnou. Jako mrcha v Knock Knock zaujala víc. Kanibalové Eliho Rotha určitě nejsou filmem stravitelným pro každého. Drastičnost filmu, byť jakkoliv vládnoucí nadhledem a pomrkáváním na diváka, je pro standardního diváka nepolíbeného tímto žánrem, přece jen značná. Dobře tedy uvažte, jestli si chcete tenhle film dát. Je to v podstatě takový hravý kousek, co hýří všemi barvami a jeho "hamiky papiky" mají trochu lidovější ráz. Mě na tomhle filmu vlastně bavilo všechno, i ten pomalejší rozjezd. Takhle raketově mně za poslední dobu žádný film neuběhl. 90% (01.12.2015)

Tak jsem se konečně dočkal. Ikdyž uznávám, že jsem měl trochu strach jak to Eli Roth ukočíruje. Nakonec jsem měl strach neoprávněnej. E. Roth nic neuspěchal a tohle čekání se jednoznačně vyplatilo. Za sebe musím říct, že mě tohle oživení kanibalskýho žánru nadmíru pobavilo. Ale chápu, že tohle nesedne každýmu. Především humor. Jenže tenhle humor je chtěnej a to je velkej rozdíl oproti většině filmů kde scény humorný rozhodně být nemají, jenže tak ve finále vyzní. Jediným negativem je scéna kdy se rudoši "zhulej" to už bylo přehnaný a hlavně nereálný. Jinak vše klapalo jak mělo. Perfektní celkovej vizuál, nádherná příroda, vhodná muzika, nějaký to gore, spousta vtipnejch hlášek a obstojní herci. Spokojenost. (01.11.2015)

No podívejte-asi takhle: Pokud se rozhodnete vstoupit do specifického a kultovního subžánru o který se nikdo dobrých dvacet let pořádně ani neotřel, je tak trochu vaší povinností jít do toho takříkajíc s koulema, překračovat hranice, být odvážný, kontroverzní, zneklidňující a šokující. Roth je sice fajn chlapík, ale přes to všechno čím by chtěl být, vlastně nikdy opravdu nepřekročil hranice a svou filmovou “indie hru“ hraje v rámci standardů a systémových mantinelů. Green inferno není vyjímkou. Šok se nekoná. Roth přichází s několika nápadama které možná překvapí, ale ve výsledku je jeho invence spíše (skoro výhradně) černohumorná –což by v zásadě nevadilo, kdyby to nebylo na úkor atmosféry. Gore se ztrácí v hloupě uhýbavém střihu. Přestože kdosi pochopil, že kontrast rudých figur na zeleném pozadí je docela efektní, dále už z kmene film čerpat neumí. Jakákoliv zvířeckost, dravost, syrovost kanibalských rituálů, odlišná mentalita a vnímání spirituálního světa- prostě to všechno co je nutné vykreslit aby to uvnitř západního kinokonzumenta zabrnkalo na hluboko zakořeněnou strunu obav a odporu, to všechno chybí...... Možná mě pobavilo vyústění, pár zajímavých nápadů, celková koukatelnost a svižnost, ale očekávání to nesplnilo ani z poloviny. Roth se prostě vysral na to natočit poctu a novou legendu a vystačil si pragmaticky jen s tím vědomím, že na první pořádně kanibalský film po tolika letech mu diváci skočí jako psi po flusu i bez výraznější snahy.. A to je ostuda :/ (18.10.2015)

Milý příspěvek do téměř mrtvého žánru kanibalských filmů, který vytěžil maximum (ale ne všechno) z filmů uvedených v závěru titulků. Nádherná příroda, naivní mladí Američané (kromě jejich vůdce) a domorodci, kteří jakoby vypadli z filmu Maska rudé smrti. Zde těžko vymýšlet něco originálního, takže poučený divák jistě překvapení nečeká. Omladina se vydá do Amazonie, při návratu se porouchá letadlo (moc hezké přistání v bujné zeleni okořeněné např. setkáním se stále se točící vrtulí), zajmou je divoši...no a pak už se chystá hostina. Chyběly mi souboje zvířat na život a na smrt (nojo, dnes by neprošly) i naražení na kůl, které se nabízelo. Zajímavým momentem bylo využití marihuany, kdy se člověk musel smát společně s domorodci - nejrozkošnější pak bylo děvčátko prchající s obří nohou. Vůbec se u filmu hodně nasmějete. Omladině jsem samozřejmě přál to nejhorší, těšil jsem se na rituál s pannou a na to, jak bude skoncováno s největším hajzlem. Ne všeho jsem se dočkal...ale nechť. Snad jen ti mravenci byli příliš digitální (v originále použil Deodato skutečné). Gore umírněné, to mne do jisté míry zklamalo. I tak se jako fanoušek žánru přikloním k vyššímu hodnocení, byť na Deodatovy Kanibaly tohle prostě nemá. (19.10.2015)

Po nulových očakávaniach a potom čo Green Inferno nikto nechcel dva roky pustiť do sveta nakoniec príjemné prekvapenie. Aj keď „príjemné“ nie je pri kanibalskom horore kde sa ľudia porciujú zaživa asi to najvhodnejšie označenie. Každopádne skutočný kanibalský horor z džungle tu nebol už dobrých tridsať rokov, takže minimálne v tomto pôsobí oproti hororovej konkurencii Green Inferno ako malé osvieženie. A keďže kanibalské kúsky patrili vždy výhradne k tej Béčkovej tvorbe, tak ani Green Inferno sa nesnaží o nič iné a táto látka je pre Rothovú zakaždým zámerne Béčkovú réžiu priam vhodná. O príbeh, postavy, dialógy tu skutočne nejde ani omylom. Green Inferno sa snaží sprostredkovať čo najintenzívnejší gore zážitok a minimálne od skvele natočeného pádu lietadla je to veľmi slušná krvavá jazda pralesom s pár znepokojivými gore scénami (prvé porcovanie tučného černocha), vynikajúcimi maskami domorodcov ktoré tomu celému dodávajú na autenticite, s poriadnou dávkou adrenalínu, vo vyváženom tempe a ani raz sa to nesnaží hrať na nič viac než priznaný „brak“. Eli Roth bol pre takúto látku tá najsprávnejšia, ale zároveň aj najhoršia voľba. Nikto iný by z točenia podobného Béčka asi podobnú radosť nemal, no zároveň sa Green Inferno nemôže zbaviť množstva režisérových neduhov, ktoré celý ten gore zážitok neuveriteľne narúšajú. Keby len Eli z tých postáv zase raz zámerne nerobil totálnych idiotov a nesnažil sa tu zahrnúť nasilu humorné scénky (masturbácia na uvoľnenie napätia, hnačka v klietke, zhulení domorodci ...), ktoré však namiesto toho aby boli vtipné sú neuveriteľne trápne bol by som z Green Inferna aj zľahka nadšený. Takto však po pôvodne očakávanom odpade iba fajn krvavé guilty pleasure. Síce asi najlepší horor Eliho Rotha, no vzhľadom na konkurenciu typu Hostel alebo nedávny Knock Knock to veľmi o ničom nevypovedá. CELKOVO: 3* (6/10) (23.10.2015)