The Green Inferno

Tak mnou dlouho očekávaný kousek nedopadl zase tak špatně, jak jsem se kvůli neustálému odkládání obával, ale na druhou stranu, žádná pecka, v jakou jsem v koutku duše doufal, to také není... Jde vidět, že Eli je fanda žánru a Italy má pořádně nakoukané, odkazů na nejen Deodatovu tvorbu je tady požehnaně... A tím nemyslím, jen krásnou přírodu a domorodce... Pár drobně odlehčených scén mně osobně nevadilo, bláboly, které vypouštěly aktéři z úst se také daly přežít, ale co mě štvalo, bylo gore... Ne, že by nebylo kvalitní, to ne, ale bylo ho sakra málo a přitom některé scény k brutálním jatkám nebo nezapomenutelným úmrtním vysloveně vybízely... Že se nebude jednat o novodobý Cannibal Holocaust bylo asi vše od začátku jasné, proto vysloveně zklamaný nejsem, nadšený ale také ne, čekal jsem prostě více... (30.04.2016)

Zkouření kanibalové, to je fakt vůl ten Eli Roth ... :-D Pravý jungle kanibalský horor nikdo nenatočil zhruba třicet let, takže jsem tomuto projektu upřímně fandil, ale s výsledkem nemůžu být úplně spokojený. O příběh tady opravdu nejde, ten by u tohoto subžánru mohl očekávat jenom naprosto neznalý idiot. Jde tu o gore a intenzitu prožitku. A to je právě problém. Lidožroutský domorodý horor je historicky nejbrakovějším hororovým subžánrem a jako takový by měl překračovat hranice "dobrého" vkusu a vyvolávat kontroverze. A to Green Inferno při vší úctě k pár povedenějším gore sekvencím nedělá. Prvních čtyřicet minut je nuda k nepřežití, když divák musí vydržet s nesnesitelnými postavami, pronášejícími neuvěřitelně jalové dalogy, k nimž si stejně žádné pouto nevytvoří. Pak se konečně stane to, co se stát musí, a film začne diváka bavit krví, násilím, porcováním a chaosem ... aby s tím zase po chvíli přestal, protože si z toho rejža začne dělat srandu. Svým způsobem je to v dnešní době snímek svěží, díky krásným amazonským lokacím se na něj pěkně kouká, ale úplně nadšenej z něj asi nebude nikdo. (17.10.2015)

Opět Eli Roth......Protekční spratek, Tarantinův chráněnec, který nepobral ani zbla filmařského umu, ale myslí si o sobě opak. A strašně mi bylo líto těch indiánů, těch naturščiků, které nejenom že v reálu bílá huba kácením a vypalováním pozemků připravuje o jejich přirozené životní prostředí, ale ještě, jako v tomto konkrétním případě, za pár šupů a aspoň kouska životního prostoru musí dělat cvičené opičky před kamerami hollywoodských bílých hub, aby byla na kino plátně prima zábavička a……aby si jeden egoista zase dokázal, jak velký má filmařský talent, že by se s Deodatem a podobně postiženými italskými exoty ze 70.let mohl rovnat. Eli, nemáš na to a už táhni do pryč. Jenom lituju, že se to natáčení nevzrtlo ve skutečné gore, kdy by si chudácí divoši skutečně pošmákli na Eliho jatýrkách. A on by si přitom mohl udělat dnes tak módní selfíčko. (04.01.2016)

Přišli chránit ohrožený domorodý kmen, ten se jim odvděčil tím, že v nich viděl oběd, večeři a snídani. A žádné vítání chlebem a solí, ale pěkná porcovačka toho nejtlustšího aktivisty v rámci hlavního chodu. To to ale trvalo, než někdo přišel s regulérní revitalizací opomíjeného hororového žánru značky "kanibal", který zažíval svůj boom převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Ne že by se mně po těch polonahých primitivech stýskalo, ale občas s nimi byla sranda. A to asi věděl i Eli Roth. Proto jeho přístup k dané látce není ani tak syrový, jako spíše brutálně zábavný. Prostě si představte ironického režiséra, jak se za kamerou tetelí smíchy nad tím, jak divák odvrací zrak nad nechutnými scénami, kterých není zrovna málo. A vypadají fakt dobře. Gore je na realistické úrovni. Řada scén je originálních. Buď jsou nasáklé černým humorem, nebo krví, přičemž i brutálně drastickým scénám se nedá upřít jízlivý ráz. Setkal jsem se s názorem, že se jedná o odporný film, ale no tak, však Cannibal Holocaust zrovna nepatří k těm filmům, které by vám zpříjemnily sobotní večer. Eli Roth je ale podstatně řemeslně zdatnější režisér než svého času Ruggero Deodato, který diváka prakticky jen dokonale zhnusil. To jeho mladší kolega přináší podstatně přístupnější styl, má výhodu i v tom, že konkurenci nemá žádnou, neb v současnosti se s natáčecím štábem do pralesů už nevydal nikdo. Žánr je už nějaký ten pátek pohřbený. A Roth a spol. exhumovali solidně. Ovšem dlouho odkládaná premiéra ukázala i určité nedostatky, jako třeba s určitostí chybějící scény, které zřejmě zůstaly na podlaze střižny. V jedné takové napínavé scéně filmu se tak divák nedozvěděl, jaký osud stihl mladou aktivistku, které se podařilo utéct ze zajetí. Dále se dal vylepšit závěr filmu. I na něm bylo znát, že jistě neexistovala jen jedna verze pro finální završení. Určité slabiny se tedy najdou. Natáčení bylo jistě z těch náročnějších. Pracovat s těmi primitivy byl jistě záhul. Kdo jim asi tak četl scénář, že. Vypadá to všechno celkem přirozeně, schopně zrežírované. Lorenza Izzo se stává hvězdou Rothových dvou posledních filmů. V tomhle snímku je ale za hodnou. Jako mrcha v Knock Knock zaujala víc. Kanibalové Eliho Rotha určitě nejsou filmem stravitelným pro každého. Drastičnost filmu, byť jakkoliv vládnoucí nadhledem a pomrkáváním na diváka, je pro standardního diváka nepolíbeného tímto žánrem, přece jen značná. Dobře tedy uvažte, jestli si chcete tenhle film dát. Je to v podstatě takový hravý kousek, co hýří všemi barvami a jeho "hamiky papiky" mají trochu lidovější ráz. Mě na tomhle filmu vlastně bavilo všechno, i ten pomalejší rozjezd. Takhle raketově mně za poslední dobu žádný film neuběhl. 90% (01.12.2015)

Po nulových očakávaniach a potom čo Green Inferno nikto nechcel dva roky pustiť do sveta nakoniec príjemné prekvapenie. Aj keď „príjemné“ nie je pri kanibalskom horore kde sa ľudia porciujú zaživa asi to najvhodnejšie označenie. Každopádne skutočný kanibalský horor z džungle tu nebol už dobrých tridsať rokov, takže minimálne v tomto pôsobí oproti hororovej konkurencii Green Inferno ako malé osvieženie. A keďže kanibalské kúsky patrili vždy výhradne k tej Béčkovej tvorbe, tak ani Green Inferno sa nesnaží o nič iné a táto látka je pre Rothovú zakaždým zámerne Béčkovú réžiu priam vhodná. O príbeh, postavy, dialógy tu skutočne nejde ani omylom. Green Inferno sa snaží sprostredkovať čo najintenzívnejší gore zážitok a minimálne od skvele natočeného pádu lietadla je to veľmi slušná krvavá jazda pralesom s pár znepokojivými gore scénami (prvé porcovanie tučného černocha), vynikajúcimi maskami domorodcov ktoré tomu celému dodávajú na autenticite, s poriadnou dávkou adrenalínu, vo vyváženom tempe a ani raz sa to nesnaží hrať na nič viac než priznaný „brak“. Eli Roth bol pre takúto látku tá najsprávnejšia, ale zároveň aj najhoršia voľba. Nikto iný by z točenia podobného Béčka asi podobnú radosť nemal, no zároveň sa Green Inferno nemôže zbaviť množstva režisérových neduhov, ktoré celý ten gore zážitok neuveriteľne narúšajú. Keby len Eli z tých postáv zase raz zámerne nerobil totálnych idiotov a nesnažil sa tu zahrnúť nasilu humorné scénky (masturbácia na uvoľnenie napätia, hnačka v klietke, zhulení domorodci ...), ktoré však namiesto toho aby boli vtipné sú neuveriteľne trápne bol by som z Green Inferna aj zľahka nadšený. Takto však po pôvodne očakávanom odpade iba fajn krvavé guilty pleasure. Síce asi najlepší horor Eliho Rotha, no vzhľadom na konkurenciu typu Hostel alebo nedávny Knock Knock to veľmi o ničom nevypovedá. CELKOVO: 3* (6/10) (23.10.2015)