The Green Inferno

Totální propal, dementní premisou počínaje, zbytečným CGI jaguárem konče. Eli Roth evidentně neumí skoro vůbec pracovat s napětím a proto každou aspoň trochu vypjatou scénu zaplácává teenagerovským poloretardovaným humorem, kterému by se mohl smát jen někdo, kdo podstoupil domácí lobotomii. Někde jsem četl, že se má Rothovi dát kredit za znovuoživení kanibalského subžánru. To by ho ale nesměl znásilnit a pomočit. Žádný odkaz v podobě hnusu, špíny a bahna se tady naleznout nedá. A ty dvě krvavější scény (které stejně kvůli jejich grotesknosti nebo kontextu nefungují) to fakt nezachrání. (19.10.2015)

Je to vlastne taká odvrátená strana retro vlny. Zatiaľ čo druhí resuscitujú v povedomí nesmrteľné - šialených Maxov, Han Solov, šablóny 80-tkových coming of age hrdinov atď. , Eli Roth, oddaný milovník Cannibal Holocaustu, dáva možnosť posledný krát šancu pulzovať zhnitému, rozloženému a červíkmi prelezenému srdcu Mondo filmu. Že je to tlkot veľmi krátkodobý, skôr exploatujúci a rekapitulujúci než inovujúci (možno len vsadenie final girl postavy) a zameraný na úzku divácku skupinu, je všetkým jasné. (06.01.2017)

Trochu sklamanie, ale stále fajn. Čo tu stálo za pozornosť? Blondýnka s tráviacimi problémami, jedno pekné rozštvrtenie a sfetovaní domorodci. Bolo to trochu viac komediálne, ako by som predtým povedal, ale v dobrom slova zmysle, takže to mi neprekážalo. Vlastne sa to ani netvárilo veľmi vážne. Keď došlo na porcovačky, bola to paráda, ale napokon som tak či tak čakal väčší nárez, čo sa týka gore. Z takéhoto novodobého kanibalského snímku už automaticky krvilačný divák ako ja očakáva vyššiu latku. To sa mi nesplnilo (škoda, že oproti starším talianskym hororom tohto typu chýbalo nejaké pekné napichnutie na kôl či toľko obľúbené "obriezky"). Nakrútené pekne, celkovo nadpriemerný snímok. Aplaus si však musím ešte pár mesiacov nechať v zálohe. (16.10.2015)

Pomáhat zaostalým kmenům nebo státům se nikdy nevyplácí jak jsme se přesvědčili v tomto filmu, ale i mnohokrát ve skutečnosti.Už uplynul nějaký ten pátek kdy jsem byl na vojně a některého z mých "spolubojovníků" v zeleném munduru tenkrát napadlo před nástupem na večeři vložit do videa videokazetu s filmem Kanibalové a já měl díky tomuto rozhodnutí před večeří srdeční tep asi 250 úderů za minutu.U tohoto filmu mi sice tlak tolik nestoupl,ale také tu bylo pár záběrů kdy jsem odvracel hlavu.O čem tento film vlastně je?Parta aktivistů kterou vede zkušený mladík Alejandro protestuje proti kácení pralesů v jihoamerické džungli a tím současně proti ničení domova domorodých kmenů.K této partě se přidá mladá studentka Justine,která je dcerou vysokého papaláše z OSN.Všichni aktivisté asi 10 členů odletí do džungle s cílem zabránit dalšímu drancování pomocí živého vysílání ze svých mobilních telefonů přímo na místě mezi těžaři.Částečně jsou úspěšní,protože nikdo nestojí o mediální senzaci a hned poté jsou posazeni do malého letadla a posláni zpět domů.Bohužel jejich letadlo havaruje a tím začíná pro většinu z nich jejich noční můra.Několik z nich zahyne rovnou při pádu letadla a ti méně šťastní jsou hned zajati domorodým kmenem.Domorodci je postupně různě pozabíjí a přežije jen ta dcera diplomata Justine,která se díky těžařům drancujících v okolí jen těsně vyhne rituální obřízce když jí v tom zmatku osvobodí malý domorodý kluk.Justine uteče za těžaři a je převezena zpátky domů kde otci i médiím převypráví srdceryvný zcela vymyšlený příběh o tom jak jediná přežila havárii letadla a domorodci jí zachránili.Tímto svým smyšleným příběhem možná částečně zabránila dalšímu drancování pralesa alespoň ve filmu.Celý film je plný napětí a proto jsem dal plný počet hvězd i když tento druh filmu nevyhledávám. (26.09.2021)

Tak jsme se konečně dočkali, tolik milované i nenáviděné gore známé z období raných vzdorů vůči tvrdé obrazové cenzuře opět ožívá v plné a čistokrevné parádě... Je ale otázka, zda-li z toho máme mít radost. Eli Roth je bídný vypravěč, neumí budovat atmosféru strachu a většina postav představuje v jeho prezentaci pouze matně osobité stíny v triviálním příběhu bez jakékoli emocionální nadstavby. Green Inferno je pouze vizuálně svěží a neskrývaně béčkovou poctou slavným italským předchůdcům, která svůj největší a vzhledem k pověstné úchylné nátuře jejího tvůrce nepochopitelný problém, tedy zoufalý nedostatek perverzních a fyzicky násilných scén, kostrbatě maskuje velmi brutálním černým humorem a čistou obrazovou výpravou, která ale pro změnu ubírá dění na autentičnosti a staví film, co se intenzity prožitku týče, až do stínu o 35 let staršího Cannibal holocaust. Tohle měla být krvavá, rytmicky sestříhaná žánrová jízda, nikoli bezduchá sociální obhajoba utlačovaných domorodých kmenů, která jednak nemá co říci a jednak je nudná až to bolí.. (19.10.2015)