Zeď

Pölsler by se měl asi vrátit zpátky k TV projektům, protože mít k dispozici takové přírodní scenérie a promrhat je na něco podobného, to se jen tak nevidí. Nemůžu si pomoct, ale bylo k vidění spousty dechberoucích drám i z tuctovějších podkladů. Totálně nevyužitý námět - 30%. [47. MFF Karlovy Vary] (08.07.2012)

Předlohu neznám, to předesílám. Nicméně film se mi líbil, jen bych ještě chtěla vidět více geneze chování. Mě přijde, že njedřív "nevěděla jak na to" a pak už "věděla". A taky jsme možná až příliš dopředu věděli, že přijde o Lynxe, nejdříve jsem si řekla: super, to krásně vystihuje její zmar, že to jen tak prohodí, přišla jsem o psa... ale ouha, to byl jen začátek popisu vrcholné dramatické akce, možná by byla působivější bez přípravy. PS: Plakát je příšernej! Tak sladkej, film vůbec nevystihuje, tohle vidět, nejdu na to. Ještě že Das Film Fest měl na stránkách výrazně více vystihující záběr. (22.10.2012)

Mám rád soudobou rakouskou literaturu, a rakouský film samozřejmě také. Žena, o jejíž minulosti se nic nedozvíme, se dostane pod skleněný zvon (pokud by to byla zeď, proč se nepokusila zjistit, jak je vysoká?), Ale není to zvon Sylvie Plathové, který ji odděluje od radostí ostatních lidí. Je to spíž zvon, který ji před ostatními lidmi chrání, který odděluje jí živou, od okolí, které zkamenělo. I když je z vnější zčásti (zřejmě dílem) prostupný, nebo se snad během času rozpadl, stává se naše "Robinsonka" se svým osudem stále smířlivější, a jak sama říká: Není spokojená ani šťastná, ale klidná, zklidněná. Film obsahuje několik logických podivností (např. žena kosí, odnáší seno a znovu kosí; obvykle se tráva pokosí, usuší a pak se seno odnese/odveze), které zarážejí možná víc než samotná existence skleněného zvonu, který může padnout kdykoli na každého z nás – a když padne, tak se teprve ukáže, kdo je skutečně životaschopný, bez majetku, konzumu, společenské kariéry, a ostatních lidí, které stejně celý život jen pomlouvá. (18.07.2016)

Půldruhé hodiny jakoby čtení obsahu knížky, do toho nicneříkající a často i nesouvisející obrazy alpské přírody. Ale na tom se film postavit nedá. Bohužel další naprosto zabitý námět, ze kterého mohl vzniknout poměrně slušný film. Aby se hlavní a vlastně jediná hrdinka raději zkoušela dostat ven, vyzkoušet naprosto všechny možnosti a obejít si zeď třeba na všech místech, jestli třeba někde není možnost, jak se dostat ven, raději se stará o zvířata a o všechno ostatní už nemá zájem. Kdybych film vypl po hodině, o nic bych už nepřišel. Hodně slabá jedna. (22.07.2014)

Současné rakouské filmy mám velice rád a i Die Wand na začátku vypadala, jako snímek přesně dle mého gusta. Když se však zápletka s neviditelnou zdí stále nevyvíjela (její ohmatávání nebralo konce), začínal jsem být lehce znechucen. Místo syrového zobrazení psychických stavů hrdinky jsem se dočkal pouze nepřetržitého monotónního předčítání románové předlohy. Film se navíc začne vyvíjet ve smyslu "pes je nadřazen nad všemi zvířaty i nad člověkem", na což mám opravdu silnou alergii. Abych jenom nekritizoval, kamera je po většinu času výtečná (není divu, když se na ní podílel Martin Gslacht), stejně tak houslová hudba, potenciál ale zůstal poněkud nenaplněn. (17.10.2012)