Mission: Impossible - Národ grázlů

Mission: Impossible – Národ grázlů ve skleněný kostce: nejlepší padouch v dějinách série, nejlepší automoto honička od třetího Bournea, nejnebezpečnější James Bond na podpatcích všech dob, hi-tech i retro, pomalý i zběsilý, brilantní minimalistický finále a Tommy Boy v životní formě. Na konci jsem řval blahem jako tur(andot). Něco jinýho než architektonicky vymazlená čtyřka, ale furt nářez. Kvůli tomuhle člověk chodí čumět na nesmyslně velký plátno. SPECTRE to bude mít ztraceně složitý. (30.07.2015)

Jak kdybych na plátně viděl svoje první špiony, první auto-moto honičku, první poctivou rvačku. Jak kdyby McQuarrie rukou Ethana Hunta otevřel v místnosti, kterou dobře znám, ještě jedny, pečlivě ukryté dveře. A za nimi rozjel hru ze staré školy, ve které je místo pro londýnskou mlhu, překvapivé parafráze Casablancy a v duchu série i na vpravdě nemožné mise v čele s vodní nádrží, u které jsem ke konci téměř lapal po dechu za hlavního hrdinu. Před projekcí jsem pátému vkročení do téže řeky opatrně nevěřil, proto se z direktu čím dál sympatičtější party zvedám hodně ztěžka. Welcome to IMF. (30.07.2015)

Když pominu, příběh, kterej je zbytečně složitej a jediné, co z něj pramení, tak fakt, že Tom Cruise stále někam utíká, tak musím hluboce uznat, že lepší akční film jsem v letošním roce ještě neviděl. A vlastně nevím, jestli ještě někdy uvidím. Scény ve Vídni, ale i v Maroku byly naprosto parádní. Operní skladba Nesun Dorma a do toho napětí jako kráva, vytvořilo vlastně jednu z nejemotivnějších akčních scén za nevím kolik posledních let. Prostě to byl nářez, který mě donutil nedýchat, nesýpat, nechrchlat ani nemrkat. K tomu parta, kterou si Tom pro svoje trampoty vybral, zvedala náladu pokaždé, kdy mohla. Hlavně teda Simon Pegg, kterej první půlku filmu doslova řádil. Jeremy Renner a Ving Rhames ale také nezklamali a to i přesto, že ve filmu byli daleko méně, než by si možná i zasloužili. Co více dodat…Hezky se na tenhle asi nejlepší akčňák v letošním roce koukalo. Když si vzpomenete na ty rádoby umělce, co Vám klepají s kamerou zleva doprava, aby přidali tři levnější efekty, tak musíte přiznat, že takhle čisté záběry musí udělat radost i němému. (19.08.2015)

Skoro až orgasmicky dokonalý blockbuster. Perfektní syntéza noiru, sedmdesátek a moderny, pevně držená člověkem, který radši vyšperkované povídání a finále "od stolu" než velké trikové exhibice s padajícími raketami a greenscreenem za každou kulisou. Navíc podtržená rovnocenným ženským elementem, který po Cruiseovi přebírá oproti očekáváním žezlo kontaktních rubanic. Skvost, který je po 2 hodiny nepředvídatelný svými zvraty a omamující návratem k poctivé starosvětskosti. Unikátní blockbuster, který v dnešní době může vzniknout jen díky Cruiseovu producentskému "moudžu". Díky za něj a placentu k dobru. (30.07.2015)

Ne že by mi srdéčko nezaplesalo samou radostí nad Rebeccou Ferguson i veškerou tou přehledně nasnímanou, nápaditou, přepáleným CGI nezatíženou a různorodou akcí (především pasáž na motorkách je v tomto ohledu naprosté blaho), ale to co je na tom to vůbec nejlepší (krom Rebeccy Ferguson samozřejmě) je především závěrečná minimalistická osobní londýnská třetina, kdy se to definitivně překlopí v klasický špionážní snímek britského střihu, kde se skvěle napsané postavy (nejen na poměry akčního blockbusteru) přechcávají skrze dialogy „já vím, že ty víš a ty víš, že já vím“ na letišti, v místnosti či na zahrádce restaurace a zcela se to obejde bez jakékoli akce. A funguje to, protože to není ani trochu blbé, ctí se přitom zákonitosti žánru a McQuarrie dává naplno vzpomenout, jak si před dvaceti lety scenáristicky vystačil s jednou místností a jedním vyprávějícím mrzákem. Je z toho vidět, že mu šlo v první řadě především o postavy a děj a až v té druhé o akci a pozlátko; což je u letního popcorňáku, kterým to ve výsledku vlastně vůbec není, věc nevídaná. (07.08.2015)