Moji přátelé

Přátelé jak mají být. Není nad to, když přátelství trvá od mladého do vysokého věku a přitom vůbec neztrácí šťávu, právě naopak, tihle pánové ví, jak si mají život se svými kamarády pořádně užít a se stoupajícím věkem stoupá také jejich nápaditost ve vyhledávání různých kulišáren a kanadských žertíků. Vynikající italská komedie! (03.12.2008)

Pri Talianoch sa vždy treba pripraviť na obrovskú ukričanosť. A keď je človek pripravený, celkom to ide. Tento film by dnes už nemohol vzniknúť, bol by označovaný za sexistický či neúctivý. A keď sa človek zamyslí, je to aj pravda. Keď si to vezmete zo ženského pohľadu, z pohľadu tých podvádzaných a klamaných žien, tak to už také vtipné nepríde. (28.04.2021)

Dostavilo sa sklamanie priamo úmerné niekdajšej snahe Mojich priateľov zohnať na videokazete alebo aspoň v programe niektorej z televíznych staníc. Z očakávanej sviežej záležitosti sa napokon v roku 2015 vyvalil zatuchnutý pach mesiace nepraného spodného prádla mužov. Tejto vôni zodpovedal humor, založený na podvádzaní žien, ich vytrestaní zimou a chladom, odcudzením, nekomunikáciou. Sociálny kontext je v sebahodnotiacom slove jednej z postáv do istej miery prítomný, no je slabý ako šesťkrát lúhovaný čaj. A navyše: v žartoch štvorice a neskôr pätice starších pánov je takmer vždy prítomná zlomyseľná krutosť. Zo správania partie dedov bolo zjavné, že v detstve išlo o takzvaných triednych grázlov, ponižujúcich slabých a odstrčených, spolužiačkam lejúcim atrament za biele šatičky a učiteľom prilepujúcim žuvačku so špendlíkom na stoličku. V komentároch opakovane čítam, že najlepšia scéna bola s fackovaním vyklonených hláv z odchádzajúcich vlakov. Jej popularitu súvisiacu s väčšinovým (mainstreamovým) chápaním humoru režisér so scenáristom vyhmatli veľmi presne, pretože ju tam šupli rovno dvakrát. A diváci nadšene zareagovali. Na tejto scéne však nie je nič smiešne ani geniálne. Na druhej strane uchovanie si detskej hravosti po celý život na zahodenie nie je. Sympatický je i zmysel pre absurdné srandy. Pre okamžité bláznivé nápady aj ich realizáciu. Našli sa aj podarené záležitosti (scéna s dieťaťom na nočníku, záverečný pohreb), ale bolo ich poriedko. Navyše tempo filmu bolo uspávajúco pomalé. Meditatívne pasáže nevypĺňali žiadne zapamätaniahodné záležitosti. (04.08.2015)

V první hodince seznamování s pány kamarády, kteří se nechtějí brát příliš vážně jsem si mohl jít dělat čaj či kafe a o nic zásadního jsem nepřišel. Jízda začíná, když se na scéně objeví Bernard Blier v baloňáku jako nešťastná obět pěti vtipálků, kde vše opravdu graduje a chvílemi už nevíte, co je ještě vtip a co už ne. 70% (31.10.2018)

Tenhle italský humor u mě nikdy moc nefungoval a tady tomu nebylo jinak. Uznávám, že pětice herců se snažila, jak mohla, mě ale na lopatky nepoložila. Zvláště první polovina filmu byla k nepřežití. Ve zbytku už se sem tam něco našlo (návštěva večírku) a konec byl asi nejlepší pasáží z celého filmu. (17.03.2014)