Moji přátelé II

"Supergazola dekapletovat nalevo." Druhý díl je především složený ze vzpomínek na Perozziho, který posledně zemřel a k tomu je přidáno pár nových fórků (kupříkladu hned v úvodu profesor Sassaroli - Adolfo Celii sebere na hřbitově iluze jednomu vdovci) a samozřejmě slovní kejkle hraběte Maschettiho. Ale přeci jen mi přijde, že je lepší než jednička. Prospělo, že nevýrazného Duilia del Prete nahradil Renzo Montagnani a Monicelli už tentokrát podává Tognazziho finanční problémy s větším humorem. Ovšem jako u první části kazí celku dojem zbytečná dramatická a dojemná scéna, která jako by vypadla z filmu úplně jiného žánru. 80% (08.09.2007)

Už dlouho jsem se u filmu takhle nenasmál. S touhle partičkou přátel se rozhodně nebudete nudit. Film jsem viděl už před mnoha lety a vim, že se mi to líbilo hodně. Teď jsem k tomu přistupoval trochu s nedůvěrou. Těch filmů, který jsem měl rád v dětství, ale o 20 let později mě to dost zklamalo, jsem viděl už hodně. Tahle komedie rozhodně nezklamala. Ke konci teda film trochu ztrácí dech a spíš se tak rozpadá na jednotlivý scénky, ale 4 hvězdy si rozhodně zaslouží... (09.09.2014)

"Souložit v kufru by mě nebavilo." Když o tom tak přemýšlím, tak mě by to asi taky nebavilo. Ani s Hadí ženou. Nicméně kdybych žil s "mými" přáteli, tak bych to asi zkusil. Tentokrát jsem se sice nebavil tak dobře jako poprvé, ale přesto jsem si báječně užil při narovnávání šikmé věže v Pise, při úmrtí ženy pekaře, při vytváření "upomínek" na Itálii či při sexistickém pěveckém vystoupení Moderních madrigalistů před církevními hodnostáři. A to nemluvím o kradení lejna lichváři. Jenže mezitím dobrým jsem viděl i nějakou tu tragédii a dost mě nebavil rozhazovačný hrabě Mascetti. Samozřejmě když nežvatlal, protože takovou nějakou žvatlací přednášku si musím pro nepříjemné životní situace taky připravit. (02.11.2018)

Moje přátele II mi poprvé pouštěli o generaci starší příbuzní. Skryté krásy filmu jsem však odhaloval až postupně a musím upřímně říct, že dnes si všechny naprosto geniální fóry vychutnávám plnými doušky a pokaždé odhalím něco navíc. V okruhu mých přátel a příbuzných řada hlášek ("já jsem sklízela", "vyšlo, ale není tam", polévka je trochu hořká", "buď vychytralý jako jelen" aj.) zkultovněla a rádi se jimi častujeme. Podobně vystavěné, dosti černé a s takovou grácií podané kousky by jinde pohledal. Relativně blízko mi přijde třeba Nenápadný půvab buržoazie. "Slabší chvilky" v oku diváka podle mého mohou vyplývat právě z důvodu vidění poprvé nebo očekávání svižné, pro jiné komedie typické chronologické dějovosti; tohle je spíš o variacích poněkud ujetého, leč poetického mentálního stavu. (25.09.2008)

Tento typ filmů má jednu úžasnou vlastnost. Oddělí zrno od plev. V hodnocení se pozná, kdo má smysl pro humor a kdo má smysl pro pravý opak, tedy pro otravování lidí. Moji přátelé nejsou nic pro milovníky tzv. laskavého českého humoru. Pro ty točí Troška ty svoje superdíla. Naopak, pro nás, milovníky drsného humoru, je tento film kultovní záležitostí. Já si vždy rád poslechnu Moderní madrigalisty z Florencie a při jejich zpěvu zavzpomínám na naši zbožňovanou Adelinu, manželku a milenku, jaké nebylo rovno - 100 %. (30.10.2012)