Moji přátelé II

"Supergazola dekapletovat nalevo." Druhý díl je především složený ze vzpomínek na Perozziho, který posledně zemřel a k tomu je přidáno pár nových fórků (kupříkladu hned v úvodu profesor Sassaroli - Adolfo Celii sebere na hřbitově iluze jednomu vdovci) a samozřejmě slovní kejkle hraběte Maschettiho. Ale přeci jen mi přijde, že je lepší než jednička. Prospělo, že nevýrazného Duilia del Prete nahradil Renzo Montagnani a Monicelli už tentokrát podává Tognazziho finanční problémy s větším humorem. Ovšem jako u první části kazí celku dojem zbytečná dramatická a dojemná scéna, která jako by vypadla z filmu úplně jiného žánru. 80% (08.09.2007)

Oproti jednotke menej vtipu, stále tá istá tematika žien a nadržanosť starcov nad hrobom a pribudli pseudo vtipy z tém, u ktorých by sa žartovať nemalo. Navyše častokrát príliš ujačené, to ženské hysterčenie sa fakt nedalo vydržať. Okrem úvodnej scénky na cintoríne už neprišlo nič, na čom by sa dalo schuti zasmiať. (28.04.2021)

Už dlouho jsem se u filmu takhle nenasmál. S touhle partičkou přátel se rozhodně nebudete nudit. Film jsem viděl už před mnoha lety a vim, že se mi to líbilo hodně. Teď jsem k tomu přistupoval trochu s nedůvěrou. Těch filmů, který jsem měl rád v dětství, ale o 20 let později mě to dost zklamalo, jsem viděl už hodně. Tahle komedie rozhodně nezklamala. Ke konci teda film trochu ztrácí dech a spíš se tak rozpadá na jednotlivý scénky, ale 4 hvězdy si rozhodně zaslouží... (09.09.2014)

Amici Miei, Atto II - (Před-)Poslední legrace. Parta cynických, vyprázdněných loserů podruhé. Pod slupkou téhle komedie se svíjejí černé útroby životního cynismu, misogynství a kdo ví čeho ještě. Pánové, kteří investují veškerou ubývající energii do prchání před manželkami, rodinami a zaměstnáními k životním gagům, které mají daleko k laskavé, neškodné legrandě, uznávají jediné pravidlo: nebrat nic vážně, kromě přátelství samého. Obrana téhle bašty je dojemná, protože se jedná zjevně o to jediné, o čem postavy nestihli poztrácet iluze. Film mi při poslední repríze několikrát připomněl Ferreriho žrací klasiku. Nejenže sdílí část hereckého osazenstva, ale navíc pod maskou bžundy vyjadřuje podobné životní postoje, jež může sdílet parta chlapů, kteří se chtějí užrat k smrti. Filmařsky rutinně zpracovaná existenciální bžunda pro nesnobské diváky a nevinná řachanda pro ty, kteří si svůj klíčící pocit životního zmaru ještě neuvědomují. (08.07.2016)

Tento typ filmů má jednu úžasnou vlastnost. Oddělí zrno od plev. V hodnocení se pozná, kdo má smysl pro humor a kdo má smysl pro pravý opak, tedy pro otravování lidí. Moji přátelé nejsou nic pro milovníky tzv. laskavého českého humoru. Pro ty točí Troška ty svoje superdíla. Naopak, pro nás, milovníky drsného humoru, je tento film kultovní záležitostí. Já si vždy rád poslechnu Moderní madrigalisty z Florencie a při jejich zpěvu zavzpomínám na naši zbožňovanou Adelinu, manželku a milenku, jaké nebylo rovno - 100 %. (30.10.2012)