Konečně doma

Všichni to jistě dobře znáte. Zatímco vy bezvládně poleháváte na gauči a zmoženi údělem dělnické třídy bezmyšlenkovitě přepínáte dálkovým ovladačem jednotlivé programy na televizi, tak vaše děti temperamentně pobíhají kolem vás, vydávají akustické pazvuky srovnatelné se středečními sirénami, staví si hrady z veškerého obsahu kredence a zkrátka mají víc energie, než průměrný narkoman po dvou lajnách kokainu. V tuto chvíli existují hned dva způsoby, jak je uklidnit; buďto jim dlouhodobě odepřít stravu, nebo je vzít do kina na animovanou pohádku. Kdybyste se z neznámých důvodů rozhodli pro druhou variantu, tak v kinech právě běží pohádka pod názvem Konečně doma. Já děti sice nemám a až najdu zrůdičku svolnou k jejich donošení, tak ji ve svém zatuchlém sklepení zavčas sterilizuji ostnatým drátem, abych zabránil další genetické katastrofě, které se tenkrát v jednadevadesátém nezodpovědně dopustili mí rodiče, když si řekli, že vysrat se na gumu bude fakt super nápad. Vysrat jakože si ji nevzít, ne že by měli nějaký zvrácený koníček spočívající v kálení na kondomy. Takže já vám děkuji, mami a tati, že jste se v jednotlivých patogenech tak krásně doplňovali a mně nyní díky nadměrné plynatosti při každém usrání vypadne i pár vlasů. Jedno speciální díky směřuje ještě otci, který mě v deseti naučil masturbovat. Sice bylo o něco lepší, když jsem si to směl pak vyzkoušet i na vlastním penisu, ale stejně. Co se týče samotného filmu, tak vlastně ani nevím, proč na to lezu. Kdybych byl třiadvacetiletý capart fixovaný na bradavkách své matky a obdivující rozkošné mluvící patvary, tak bych si to asi užil - ale počkat, já jsem! Takže jo, bylo to fajn. Příště by to mohlo být ještě víc fajn, kdybych na tom nebyl v kině sám... (všechna děvčata, která mě po tomto komentáři neuvěřitelně litují a mají nespoutané tendence mě utěšit, ať už za použití sladkých slov, jemných dotyků, nebo tělesných otvorů, nechť mě neprodleně kontaktují!!!) (13.04.2015)

----- "Lidé jsou složitější, než se psalo v tom letáku !" ----- Taková dětinsky hravá, jásavě barevná ... a trochu pošahaná vyprávěnka o jedné mimozemské invazi, která si o sobě myslela, že je vstřícná a laskavá. Abych pravdu řekla, dokázala lidskou rasu vyobrazit víceméně jako tupé stádo, neschopné jakékoli obrany ... takové, které si přímo říká o to, aby ho někdo odněkud někam přemístil - nejlépe do nějaké pěkné rezervace ... aby byl od něho jednou provždy pokoj ... aby zbytek Země mohly osídlit pro změnu úplně jinak potrhlé - a zcela asociální myslící bytosti. Na druhou stranu je to pohádka veselá, nápaditá, bezstarostná a nenáročná - jak sami uvidíte, spokojí se s málem: Bude přímo nadšená, když u ní (a spolu s ní) vydržíte až do konce, aby její ujeté nápady a nezbedné skopičiny nepřišly nazmar. Nic jiného po vás nechce ... rozpustilá neposedná jednohubka na jedno podívání ... 3,5* (30.03.2021)

No čo už, doba je doba. Pre mňa najväčšie negatívum, otrasný pesničkový soundtrack ( ale dnes strááááááááááááášne moderný ). Skladby zabíjali každú možnú skvelú scénu a dostali snímok tam, kde som ani nečakal, že skončí. Odhliadnuc od tohto hudobne umeleckého braku, ide o hustú zábavu, kde sa originalita nezaprie a hlášky sú patrične skvelé ( viď tie od Kapitána Smeka s hlasom Stevea Martina ). (17.09.2017)

Kdyby to skončilo zhruba po padesáti minutách, neřeknu ani popel, docela vtipná akční jízda, při níž jeden mimoň - doslova - poznává, co dělá ve vztahu k druhým špatně. Jenže ono to pokračuje, dojí se kapesníčky, je to přeslazené jak med, a už se v tom příběh topí a divák nudí. Jako chápu i ten apel na rodinu, ale nestačilo to říct jednou, jednoduše? Divák není blbec, pochopí. Ta hvězdice už na mne byla moc, měl jsem pocit, že jsem přepnul na Teletubbies. Uff. A když jsme u politické korektnosti, docela mi vadí, že hrdinkou je holka s kakaovou pletí a jsou tak diskriminováni třeba asijští kluci - ti by maminku jako nehledali, bo co? Ty písničky Rihanny už mi pak taky lezly na nervy. (14.09.2018)

„RADUJTE SE, LIDOČLOVĚCI! BUVANÉ DORAZILI!“ /// Mimozemská invaze pro děti. Jednoduchej příběh, kterej mají utáhnout žvatlající bytosti, měnící barvy v ksichtu (něco jako alkoholici?) a žvatlající zkomoleniny (něco jako alkoholici?). Je to barevný (to už jste poznali), má to tempo a parchanti se zabavěj. A vůbec je nesere, že z nich málem byli votroci. My zase voceníme tu stopáž. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „The True Meaning of Smekday“, kterou v roce 2007 napsal Adam Rex, číst nebudu. 2.) Zachraňuju ostatní tím, že beru roha. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ ne (22.08.2015)