Zločiny a poklesky

"Povšimněte si, jaký je v lásce zvláštní paradox. Když se zamilujeme, chceme nalézt všechny, či alespoň některé osoby, na nichž jsme lpěli v dětství. Zároveň milované žádáme o nápravu křivd, jež nám rodiče či sourozenci způsobili. V lásce je tedy protiklad. Pokus o návrat k minulosti i o její nápravu. " (13.12.2015)

Woody Allen už roky prináša spásonosnú barličku všetkým, ktorí sa potrebujú blysnúť vyberaným filmovým vkusom. V skutočnosti ide skôr o sitkomy pre náročnejších. Rozdiel je vo formálne lepšom spracovaní. Ide o celovečerné filmy, nie polhodinové epizódy, hrajú tam hviezdy, chýba prednahratý smiech a okrem hlášok nastoľujú aj vážnejšie témy. Často variácie známych predlôh (tu Zločin a trest). Hudba je swingovo-jazzová, často s prídavkom klasiky, i tej filmovej. Hlavné témy sú ale vážne len naoko. Vzťahy, nevery, umelecké dráhy. Ich riešenia sú povrchné, zamerané na zábavnú prekvapivosť, pulzujúcu neurotickosť a klzkú vrtkavosť konania postáv. Najmä intelektuálov a mestských snobov. Diváci sa stotožnia - kto nemá vzťahové problémy? Umne namiešané pop-delikatesy. Poučenie sa v 90 % allenoviek nedostaví. Zločiny a poklesky videné dávno v kine, s odstupom desaťročí televízne zopakované. Z kino zážitku totiž neostalo v pamäti nič. Opakované pozretie ok, dvojitá dejová línia nedovolila dostaviť sa nude. No dialógy: len povrchné kecy. To sa týka i úplného záveru: frázy, akoby prepísané z úvodníka magazínu. Nad priemerom je kamera a výstižné prirovnanie profesnej dráhy úspešného manažéra vodcovi fašistov. (01.02.2015)

Woodyallenovská variace na Bergmana šmrncnutá Dostojevským. Když ono to ale vůbec nefunguje! Zločiny a poklesky dokládají, že Allenova produkce v 80. letech daleko zaostává za filmy z jeho prvního desetiletí. To co ho proslavilo byly pseudointelektuální kecy o sexu, při nichž mu navíc zdatně sekundovala Diane Keaton. A tou Mia Farrow ani při troše snahy prostě není. Tím netvrdím, že se taková snaží být, ale nejde jí to s Woodym tak hezky. Já Woodymu věřím, že ho baví natáčet filmy, ale přijde mi, že se na prahu vlastní padesátky hledal (a nenašel). Anebo prostě stárnul. Anebo prostě stárnu já. (08.06.2010)

Temnější Woody Allen je přece jen jiný. Je to člověk, který se více obrací do svého nitra a zkoumá temnotu, která tam může být. A není to jen jeho nitro, je to nitro nás všech. Pořád je to ale Woody Allen, který je pořád nesmírně dobrý a bude vás bavit. Jen prostě jinak a možná o něm bude ještě o trochu víc přemýšlet. (08.02.2016)

Linie, kde si Alda střílí z tvůrce seriálu M.A.S.H. Larryho Gelbarta a Woody se vypisuje ze svých vztahových frustrací, je typicky Allenovská. Druhá s M.Landauem, jenž řeší morální dilemata a používá postupy, které všichni známe (racionalizace, odmítání) zase vůbec. Když se spolu na konci setkají, definitivně se potvrdí, že notorický neurotik hrál tentokráte se svým ohýbáním až druhý klarinet a přitom se ztrácel v houštinách filozofování. Až se švagr Lester dosměje nad střihovou vložkou s Mussolinim, nejspíš mu sebevědomě vpálí, že něco občas ohnul až přespříliš.. (26.11.2014)