Mzda strachu

Dlouhá léta jsem znal nazpaměť tuto americkou verzi. Poté jsem se seznámil s francouzským originálem (a přečetl si předlohu). Od té doby jsem na Friedkinův remake ne přímo zanevřel, ale tak nějak jsem ho sesadil "z piedestalu". I tak bych ho však bez váhání zařadil k těm vůbec nejlepším předělávkám. Dokonce bych řekl, že to je jeden z mála remaků, který má smysl a obstojí i sám o sobě. V lecčem se totiž originálu vyrovná (Montaud versus Schneider), v něčem ho i o míle překonává (hudební složka, všechna čest Tangarine Dream) a rozhodně je i neméně napínavý. Problém vyvstává u intenzivnosti a vyhrocenosti. Ty tu nejsou ani v jedné scéně, zatímco u Francouzů jsou přítomny po celou druhou polovinu. Částečně viním i haluzní atmosféru (viz sestavování náklaďáků apod.), do které to Friedkin zabalil. Umí sice pohltit, ale naprostý a totální realimus originálu je u podobného typu filmu tak nějak akurátnější. Přesto je škoda, že jde o poslední z dobrých "velkých" filmů Williama Friedkina, ten chlap měl setsakra talent. (06.08.2010)

Dva náklaďáky, těkavý náklad, divoká džungle a čtyři antihrdinové, kteří kromě svých životů nemají co ztratit. Můžeme se přehrabovat v různých tématech, opakovaně se zabývat sebedestruktivním přístupem režiséra Williama Friedkina nebo poukázat na skutečnost, že problematická produkce filmu je obecně známější než film samotný. Především bychom ale neměli přehlédnout niterný, téměř meditativní zážitek, který Mzda strachu nabízí. Film neustále stupňuje napětí a zdánlivě ohýbá realitu. Skoro jako kdyby do děje vstoupil jakýsi nadpřirozený element. Finální scény, v nichž značně poničený náklaďák projíždí večerní pouští, připomínají výjev z halucinogenní noční můry. Cesta se ztrácí v šeru, poslední člen posádky pohřbívá svého smrtelně zraněného kolegu a nebe poseté hvězdami má fialový odstín. Motor kovového „Čaroděje“ vypoví službu. Potem a olejem zbrocený řidič prochází krajinou, která je nasáklá černým zlatem. Před ním se k noční obloze tyčí obrovitý ohnivý jazyk zapáleného vrtu a on padá na kolena. Totálně vyčerpaný, s poslední bedýnkou dynamitu v náručí. Stejně vyčerpaně se cítí i divák na konci projekce. Jakmile si kouzlo Mzdy strachu jednou zotročí vaše smysly, není už cesty zpět. Dnes je film Mzda strachu vnímán jako jeden z vrcholů režisérovy tvorby. Jde o trvale zakonzervovaný důkaz mapující tehdejší poměry v Hollywoodu, kdy bylo možné natočit drahý film s nebývalou úrovní realismu. Žádná jiná éra už nikdy tak vehementně nepodporovala napůl šílené režiséry posedlé dokonalostí. Mzda strachu získala s přibývajícími léty poněkud ironickou nálepku jednoho z nejlepších filmů, které jste pravděpodobně nikdy neviděli. Zaslouženě - bohužel. Více. (02.04.2023)

Druhá a iba o niečo menej vydarená adapátcia Arnaudovho románu. Preto nesúhlasím s názorom, že sa jedná o remake, vzbudzuje to negatívne asociácie. Ale napriek tomu práve porovnávanie scén s Clouzotovou verziou spôsobuje veľkú divácku slasť. Pridané a ubraté motívy, odlišné rozčlenenie príbehu. Sorcerer má akoby dve expozície, tá prvá vo francúzskom filme, čiže čo bolo predtým, absentuje. Pribudli politické témy a zaujímavé motívy, viď atentátnici, nápad s výbuchom autobusu v konfrontácii s prevozom výbušnín ako práce za peniaze je geniálny. Vôbec by mi neprekážalo, ak by film trval aj tri hodiny, ak by sme sa presekávali džungľou o niečo dlhšie. Bonus: extrémne vydarený genius loci miesta a jeho obyvateľov. (04.06.2016)

Osobně považuji prvních 30 minut filmu za zhola zbytečných. Mimořádně rozvinutá expozice sice perfektně představí hlavní hrdiny (leč poněkud zdlouhavě), ale na to nejdůležitější si musíte pěkně dlouho počkat, protože náklaďáky naložené nitroglycerinem vyrazí na nebezpečnou a hrbolatou cestu plnou překážek až v polovině filmu. Na druhou stranu, jízda v bouřce po rozpadajícím se mostě je jedna z nejlépe natočených a nejnapínavějších scén, jaké jsem viděl za pěkně dlouhou dobu. (13.07.2014)

Tenhle film má velmi podivně rozložené nakládání s časem. Minimálně půlhodinu zabere postupné představení čtveřice hlavních hrdinů. Pak se dostanou všichni na výchozí místo, ale zase to chvíli trvá, než jsou všichni najati na přepravu beden se starým nitroglycerinem, který může vybuchnout kdykoliv, stačí se na něj jen špatně podívat. Dobrodružná cesta džunglí pak sice nabízí několik opravdu napínavých a perfektně natočených scén, ale pro spoustu diváků už je to pozdě. (15.07.2014)