Mzda strachu

Kdysi se mi podařilo vidět původní francouzskou Mzdu Strachu v TV asi 3x. Teď jsem teprve dohnal Friedkinův remake. Musím říct, že je povedený, přidává v úvodu více pozadí pro hlavní postavy a scéna přejezdu závěsného mostu v bouři dokáže napnout jak struna. Navíc atmosférická hudba od Tangerine Dream, bohužel hraje jen občas, takže doporučuji samostatný soundtrack k poslechu, kde jsou i skladby, které ve filmu nejsou. Francouský originál je ale stále o kousek lepší. (05.10.2014)

Ač film není bez chybičky, musím dát plno za naprosto perfektní technickou stránku. Náklaďák na visutém mostě v bouři nad rozvodněnou řekou je něco, co v dnešní době CGI efektů nezažiju. Při přípravě na cestu a úpravách náklaďáků člověk vyloženě cítí mastnotu oleje, v džungli vlhko a smrad, rozdírá si ruce při překonávání překážek. Po shlédnutí originálu musím dodat, že zde jde o jeden z mála případů, kdy se mi víc líbí remake. Originál sice nezaostává technicky, ale postavy jsem si oblíbil více zde, v originálu mně hlavní posádka (Mario a Jo) dost lezla na nervy. (01.12.2005)

Film který šel do kin měsíc po Star Wars musel tržebně vyhořet. S takovým fenoménem nemohlo soupeřit nic na světě. Studio se pokousilo zachránit situaci kratším sestřihem, ale byla to mizerná volba. Brutálně zkrácená verze byla zmatená a režisérovi zničila kariéru i pověst. Přitom samotný Friedkin odvedl vynikající práci. Jednotlivé scény jsou vysloveně úchvatné a prolog - studiem úplně vynechaný, je tak skvěle natočený, až jsem litoval, že se děj zlomil vybraným směrem. Z téhle rány se režisér nikdy nevzpomatoval. I kvůli krachu autorským projektům zaslíbeného Nového Hollywoodu se se do áčkové ligy už nikdy nevrátil. (07.11.2021)

Druhá a iba o niečo menej vydarená adapátcia Arnaudovho románu. Preto nesúhlasím s názorom, že sa jedná o remake, vzbudzuje to negatívne asociácie. Ale napriek tomu práve porovnávanie scén s Clouzotovou verziou spôsobuje veľkú divácku slasť. Pridané a ubraté motívy, odlišné rozčlenenie príbehu. Sorcerer má akoby dve expozície, tá prvá vo francúzskom filme, čiže čo bolo predtým, absentuje. Pribudli politické témy a zaujímavé motívy, viď atentátnici, nápad s výbuchom autobusu v konfrontácii s prevozom výbušnín ako práce za peniaze je geniálny. Vôbec by mi neprekážalo, ak by film trval aj tri hodiny, ak by sme sa presekávali džungľou o niečo dlhšie. Bonus: extrémne vydarený genius loci miesta a jeho obyvateľov. (04.06.2016)

„Cestou necestou, polem nepolem, vezu nitroglycerin.....pokud to poseru, nestačím dát ani poslední sbohem“. Pekelná jihoamerická mise na šesti resp. dvanácti kolech a kdo jiný už by se ji měl ujmout, než výstavní partička čtyř ztroskotanců, jejichž podpis na ďáblově smlouvě má poměrně čerstvou pečeť. Leč nikdy nevybledne a na vykoupení (se) je již pozdě. (A)nebo ne? Příznivce Clouzetova originálu teď zřejmě rozpálím do ruda, ale zatímco originál trpí černobílostí (nikoliv kamery, ale postav), jistou (technickou)naivitou, občasným přehráváním a přílišnou rozvláčností (v první třetině), tenhle remake W. Friedkina je zatraceně sugestivní, vyvoněná záležitost, nedávající divákovi ani na okamžik vydechnout. Od úvodního intra, tj; představení hlavních postav, přes přesun na „zaslíbené“ místo, šťavnatě voňavou (potem, krví, mazlavým olejem a naftou) přípravu náklaďáků, vlastní trnitou cestu, až po samotné finále. Jackpotem potom budiž snové herecké obsazení, jemuž kraluje dvojička R. Scheider-B. Cremer, ale ani zbylí dva „závozníci“ nejsou rozhodně do počtu. Přesto R. Scheider (společně s Tangerine Dream, dotvářející halucinogenní atmosféru) neochvějně vládne a musím uznat, že takovýto prázdný pohled neměl ani při „face to face“ randíčku se zubatou potvůrkou. Masterpiece, který paradoxně zlomil Friedkinovi vaz. Nikoliv v mých očích. 90% (12.12.2013)