Ukradli torzo Jupitera

Představte si tento záliv a v něm spousta galér a hordy barbarů připluvších z Asie. Ono se to nezdá, ale globalizace plíživě hrozila odjakživa a přesto je zázračnou reinkarnací Něžného kuřete v Torzo Jupitera vzniklé řecké divertimento možná tak trochu pozapomenuté._____ A přitom první arpeggio drknuté do strun kithari doprovodí krásný letecký záběr Akropolis athénské, hned na to se unisono přidají struny buzuki, aby vyloudili tesknou řeckou melodii a duše diváka pookřeje do té správné nálady._____ Středozemská slunečná atmosféra, typický francouzský humor, opravdu skvěle napsané dialogy. To je jeden z těch filmů, který tesá do kamene pojem "Francouzská komedie" a jak odhaduji musí nutně mít mezi znalci status kultovní legendy - taky z toho máte husí kůži? Sáhněte si. 👍 Produkce: Les Films Ariane (20.06.2020)

Francouzi to namíchali báječně - do přední linie postavili dvě velké národní ikony (Girardot, Noiret), do zálohy popleteného archeologa (Francis Perrin) se skvělým dabingem Fr. Němce a k němu po bok roztomilou a překvapivě (s ohledem na datum vzniku) velmi sexy blondýnu Catherine Alric (také báječný, sladký dabing Jarmily Švehlové), jednoho pana padoucha X a šíleného komisaře řecké policie. K tomu skvělá hudba (nejenom) s řeckými motivy, trochu toho moře, jednoduchou zápletku, hodně vtipů a když pak bylo nejhůř (a taky nevěděli, co s ní), Agnès Pochet ukázala prsa a bylo zase dobře.___A tohle všechno je holé nic proti té nenapodobitelné atmosféře VHSkových filmů ze západu, které sem za socialismu pronikaly, která z On a volé la cuisse de Jupiter přímo čiší, voní a tryská. (03.12.2008)

Zatímco první díl byl podivnou směsí nostalgické romance a drsného krimi filmu v druhém jsem v žánru crazy komedie. Máme tu ukradenou sochu, praštěného komisaře, vraždu, dvojici neustále se hádajících manželů, krásné prosluněné Řecko a spoustu honiček a dobrodružství. Navíc Catherine Alric je opět úžasně sexy jako v prvním díle a některé scény jsou naprosto geniální (rozdíl sádra vs. mramor; závěrečná pointa). Bavilo mě to o fous více než první díl. (22.09.2013)

Osmdesátková dobrodružná francouzská komedie ve svižné honbě za antickými artefakty s fungujícím duem Noiret Girardot , s trochou sluníčka, moře a trochu sexy atmosféru dodává Catherine Alric, ale asi jinak nic, co by oslovilo dnešní publikum a na mně už moc uhulákané. (02.03.2022)

Svatební cesty by si měl člověk pamatovat celý život. A Antoine s Lisou, česky Toníček s Lízinkou, si svou vysněnou cestu nenechají kazit takovými drobnostmi, jakými jsou krádež části sochy, obvinění z vraždy nebo pronásledávání kompletním řeckým policejním sborem. Tady totiž o detektivku jde až na pátem místě, protože daleko před ní je kufry neustále sčítající profesor Lemercier, jeho pohodová kriminalistická choť i neustále se sexuálně usmiřující manželé Pochetovi. Trochu mimo můj vkus byl ujetý řecký policejní komisař, ale jinak mám vrozenou slabost pro podobné pohodovky. (16.03.2013)