Žít a zemřít v L.A.

Po geniální francouzske spojce, kterou beru jako nedostizny TOP natočil ten samý režisér o tolik slabší odvar, že je zředěný jak homeopatikum. Jasně jsou tam dobre momenty ale zapory totalne prevladaji. Uz na zacatku prisel prvni WTF moment. Kdyz obejevi mrtveho kolegu na strese neoznami to nikomu vysilackou. Pak najde umirneneho islamistu na strese, namisto aby ho strelil do hlavy, tak schova revolver a chce se nechat vyhodit do vzduchu. Znicehonic se odkudsi vynori druhy kolega, ktery se vysplhal nekolik pater po stene jako spiderman pomoci telepatie najde fousace shodi ho dolu ten se odpali kousek od neho a kdovi proc to nikoho nezabije. Celou dobu me srala ta hrozna hudba. A nahotu ve filmu si predstavuju tak, ze ta zrzka ukaze bobrika a ne ze budu nucenej se koukat na dicka Petersona. (26.03.2018)

Chytře vymyšlená kriminálka, která Friedkina zastihla v okamžiku dočasného návratu staré formy. Příběh začíná jako přímočará cesta umanutého poldy za vyřízením starých účtů, jenže vývoj situací ukáže, že ne všechno se dá naplánovat, a i když má člověk schopnosti a žádné zábrany, život si všechno zařídí podle sebe. V hlavní roli září William Petersen, který svedl s ďábelským Williamem Dafoem vyrovnaný souboj jak co se týče zápletky, tak v herecké rovině. Film přišel trochu pozdě, protože tak kruté žánrovky už pomalu vycházely z módy, ale atmosféra těží z perfektní osmdesátkové hudby, takže na tom nejspíš vydělal. (10.11.2023)

Podstatně lepší než jiné krimi filmy z 80. let. Perfektní automobilová honička, kterou má Friedkin v malíku (sice o něco horší než z Francouzské spojky, ale i tak výborná). Bylo tam sice několik přehmatů, ale to vše se dá odpustit. Zaujalo mě hlavně to nahlédnutí na výrobu falešných pěněz umělcem v malé soukromé výrobně. Za překvapivý konec přidávam hvězdu navrch. (25.03.2008)

Friedkinův nemilosrdný (k divákovi i k postavám), testosteronem a elektropopem nabitý, nahotou ani násilím nešetřící neo-noir (velkoměsto, nevyzpytatelné ženy, cynický detektiv jednající na vlastní pěst) lze chápat jako hořký dovětek k Francouzské spojce. Největší ohrožení pořádku v Americe patřící yuppies nepředstavují drogy, ale padělané peníze; životní styl a metody hodných a zlých jsou srovnatelné a osmdesátkoví poldové mají sice stejně buldočí povahu jako Pepek Doyle, ale padouchy nestíhají primárně kvůli spravedlnosti, ale adrenalinu. Přemíra slastí, jež konzumní společnost nabízí, u nich způsobila otupělost, která je nutí hledat podněty extrémnějšího rázu. Riskantní hry se zločineckými esy jsou pro ně stejným adrenalinovým sportem jako bungee-jumping. Sledováni více dějových linií, preference odosobněných celků a fetišistický zájem o dobově příznačné fenomény (hudba, výtvarné umění, móda) svědčí o snaze nabídnout spíše portrét Zeitgeistu než jednotlivých postav, jejichž hledisko kamera přejímá pouze pro zesílení viscerálního efektu (honička, pohled oběti, na kterou míří zbraň). Kromě toho, že je tenhle dobrý-zlý film žánrově a vypravěčsky nekonvenční, ideové podloží americké společnosti 80. let z něj pochopíte líp než z libovolné učebnice dějepisu. 85% (08.08.2023)

Esenciální osmdesátky s úpěnlivým hrdinou, slizkým záporákem, brutalitou a poctivou honičkou veprostřed. Ne, že by nekonvenční závěr dával nějaký větší smysl, ale zamrazí u něj i dnes. Ještě možná víc překvapí, jak se tenhle film s ničím nepáře a po povinné představovací dvacetiminutovce nahodí neskutečně naspeedované tempo, které neutichne až do finální konfrontace. Pecka. (05.06.2013)