Prohnilí proti prohnilým

Pokračovanie príbehu o prehnitých policajtoch pokračuje zaujímavou zápletkou, ktorá sa takmer sama zaplietla natoľko, že som ju nevedel rozmotať. Scenár kvalitný a pomerne originálny, len škoda, že sa tentokrát nekonajú žiadne veľké výbuchy smiechu, ktoré som očakával najmä podľa nárastu množstva zaujímavých vedľajších postáv. Ústredná dvojica si má však stále čo povedať, záverečná pointa stojí za zmienku a ja sa čudujem, že hneď nevzniklo ďalšie pokračovanie. 75%. (22.03.2009)

Volné pokračování prvního filmu, které se v kvalitě minimálně Prohnilým vyrovná. Líbílo se mi, že Zidi "nenastavoval kaši", ale vzal film úplně z jiné strany a vytvořil tak na plátně jinou atmosféru než v prvním filmu. Prohnilí proti prohnilým již nejsou až tak veselá taškařice, ale cítím z nich i melancholii a sentiment, které zejména postavě Philippe Noireta sem tam probleskly z jeho smutně veselých očí, když doba již není ta co byla a i ostřílenému poldovi s blížícím se stařím chybí láska a teplo rodinného krbu. O zásluhách nemluvě :) (07.02.2010)

Kdyby Prohnilí neskončili ukradeným balíkem peněz, uvězněním Reného a Francoisovým odchodem od policie, tak by jejich současná služba nebyla zcela nelogická. Jak to, že tedy slouží, když sloužit nemají? Já jsem smysl našel v tom, že se jedná o alternativní konec prvního dílu. Po první hodině mohl René Francoise svést z cesty spravedlnosti, jak tomu bylo v Prohnilých, ale také mohl bojovat s jeho čestností až do konce, jak to ukázali Prohnilí proti prohnilým. Ať je to jakkoli, tak musím smutně konstatovat, že René ztratil něco ze své pohodovosti a Francois je se svou čestností skoro až otravný. Na druhou stranu duo extra prohnilých poldů je naprosto vynikající, scéna zatčení náhodného člověka je skoro až geniální a ten nadopovaný kůň mi způsobil docela solidní záchvat smíchu. (18.04.2013)

I "pouhá" skutečná zábava má svou klasiku a svá kritéria. Potkat špičkový humorný či zábavný kus je dnes snad ještě vzácnější, než je tomu v případě tzv. vážného filmu (románu, básně, dramatu apod.). Zidiho jméno je v takovém případě první, Noiretovo, jak se ukazuje, druhou zárukou. Antiiluzívní průhled do světa pařížské soudní policie je ve své místy i nadsazené úsměvnosti ve své podstatě krutý a nesmlouvavý. Tak jako opilec umírá na cirrhózu jater, tak společnost, v níž už nefunguje ani policie, formuje sama sobě velmi obtížnou budoucnost. Gagy, nečekané, ale zjevně důkladně promyšlené dějové zvraty, doplňované přímo "seriálem" skvělých hereckých výkonů, nic nezakrývají, nepředstírají a ani jinak nezkreslují. A nadsázka, z níž rostou, neznásilňuje skutečnost; spíš ji lehce jakoby poetizuje. Vnímavý divák má po zhlédnutí PROHNILÝCH o čem přemýšlet. I dnes, i v dohledném budoucnu. (26.12.2010)

Tato série Prohnilých filmů mi do teď unikala. Hodně lidí tady píše, že jednička je lepší, ale já jedničku neviděl, takže nemůžu srovnávat. Tohle je slušná zábava, akorát mi tam moc neseděla jakási vážnější melancholická pasáž z venkova uprostřed filmu. Po návratu do Paříže se to zase rozjede. 70% (07.11.2021)