Prohnilí

Tragikomický návod pre policajta ako "napraviť" nebezpečne čestného mladého kolegu, šéfovi vypestovať závislosť na drogách a popritom prísť k miliónu dolárov... Noiret je skvelý a Thierry Lhermite tu vyzerá aj pôsobí ako Tim Roth za mlada (stačí si spomenúť na úlohy vo filmoch Pulp Fiction a Gauneri). Francúzi majú jednoducho na dobre kriminálky talent. (21.06.2013)

Na CSFD jsem registrovaný víc jak 5 let. Za tu dobu jsem profil filmu Prohnilí navštívil snad stokrát a pokaždý jsem hrozně moc chtěl napsat, jak moc tenhle film miluju, ale vždy to dopadlo stejně. Ubíhala minuta po minutě a já ze sebe nedostal ani slovo přitom mám v hlavě snad každou scénu, každej dialog i každý gesto, ale copak sem můžu dát jako komentář fotku svý krásný a chytrý hlavy ? No a postupně jsem vždy začal přemýšlet co sem vlastně napíšu a jak to sem vlastně napíšu a pak jsem se vždycky zarazil a říkal si, tohle je upřimnost ? Takhle se píše od srdce ? "Ne, to radši nepiš nic." odpověděl hlavě můj pocit a já to zase zabalil. Až teď, po včerejšku mě došlo jak je to snadné. Vlastně se stačí jen podělit o pocity, které zažívám už od roku 1984. Ty pocity jsou už 25 let pokaždé stejné. Je to jako, když se konečně dočkám polibku od holky, po který toužím už delší dobu. Na ten pocit nikdy žádnej kluk přece nemůže zapomenout a stejně tak nikdy nezapomenu na dva okouzlující sympťáky s policejní plackou a rošťáckým výrazem ve tváři, na oprýskaný baráky pařížského Montmartru a jeho svérazné obyvatele, na vlak který přiváží na pařížské nádraží nadšeného zajíce Thierry Lhermitteho, jako nového kolegu starého protřelého mazáka Philippa Noireta, na jejich první setkání, na všechny ty finty, fórky, sázky na koně, večeře v ruské restauraci, vtipné dialogy, romantické chvilky, na vznikající přátelství dvou skutečných chlapů. A na ten překrásný konec? Tak na něj budu vzpomínat snad i v hrobě. A po tomhle všem najednou začne hrát geniální hudba Francise Laie, vynoří se závěrečné titulky a já mám strašnou chuť žít - tomu se říká pocit absolutního štěstí. (31.08.2009)

Lehoučká francouzská komedie toho nejlepšího ražení. Zkorumpovaný policajt, který může být zároveň milý a prospěšný? Jedině protřelý Philippe "René" Noiret! Nadšené mládí roku 84 bylo ještě poučitelné a tak vznikla nevídaná dvojka, které by se snad i lekl Pepek Doyle, kdyby ho znova nebozí Amíci poslali jako "francouzskou spojku"... (ale to už nemístně míchám žánry, oba jmenované filmy jsou ve svých vodách perlami). (04.11.2008)

Boudaři na profesionální úrovni, využívající všechny malé i velké přestupky a lotroviny pro své obohacení. A cestiček je, při troše fantazie, opravdu dost. Královsky jsem se bavil, když velký učitel Noiret "zaučoval" svého zprvu trochu prkeného žáka Thierry Lhermitta, a převáděl jeho teoretické znalosti a představy do svého poněkud prohnilého, ovšem reálného prostředí. Technika finančního zruinování, ta mě mimořádně pobavila. Komedie par excellence! (22.05.2010)

No jestli to takhle v Paříži funguje běžně, tak se nedivím, že se tam dá propašovat x teroristů, aniž by si toho někdo všiml. Film jako takový je ale veselá komedie s prvky dramatu, které ale zaniká v poměru k počtu fórů. Není to sice nic, u čeho by se člověk vyloženě řehtal, ale sranda to je dobrá. 85% (22.08.2017)