Tango

ON „já si létám, já si létám s nadzvukovou rychlostí, mezitím (ONA), já si šukám, já si šukám s nelíčenou radostí a (ne)skrývanou bezstarostností“..... až se ucho resp. On utrhne a výsledkem je scéna alá A. Hitchcock- Na sever severozápadní linkou a kdo si počká, dočká se i Vertiga (Závratě). Osvědčená „prohnilá“ dvojice P. Noiret-T. Lhermitte (si) protentokrát přizvala do party R. Bohringera v lehce existenciálním snímku na téma „chlapi a ženy, dva naprosto rozdílné živočišné druhy“, aby se nakonec hl. hrdina dobral k dávno známému faktu, tj, bez nich to jednoduše nelze resp. je to o poznání horší. Možná by se slušelo podotknout, zaplaťpámbu za to. Nic to však nemění na skutečnosti, že podobnou situací (pravda, v drtivých počtech případů nikoliv tak (vy)hrocenou) jako hlavní hrdina, si projde velká část z nás. Kdo ne, tak za a) má „štěstí“, za b) ještě do této situace „nedospěl“ nebo za c) (sám sobě) lže. Na první pohled čistokrevná (černohumorná) komedie, avšak těch život. pravd, co zde zazní, nedá dohromady ani tucet vztahových dramat. Je vidět, že scénář nepsal žádný teenager, kterému teprve včera přestalo téct mléko po bradě, ale zkušený, životem otřískaný, několikrát profackovaný? pařížský matador P. Leconte resp. život sám. Navíc je vše servírováno s (jemným) humorem a nadhledem frantíkům vlastním. 91% P.S. „lékaři bez hranic, sestřičky bez kalhotek“…že by nové motto organizací na pomoc africkým zemím popř. (lehce) uvolněné pokračování populární hry bez hranic? Nikoliv, to pouze P. Noiret dává další ze svých život. „mouder“. Tak pozorně (Malarkey-i) poslouchejte a (při)učte se. Je čemu. Zajímavý (výstižný) komentář (pro mě): pakobylka (03.06.2013)

Možná jsem se nejdřív musel prodívat rapidně rozjetým startem a zvyknout si na styl humoru obsahující mj. množství sexu, šílené akce, vulgarismů i drobný fekál (explicitní prdění), možná jsem v takové ujetině potřeboval na scéně oblíbence typu Philippa Noireta, aby mě to začalo bavit. Nicméně s Noiretovým opožděným nástupem jsem si Tango přes původní odpor začal dost užívat. Takový černohumorný nářez skloubený se schématem road movie se každý den nevidí, ačkoliv Patrice Leconte nezapře zvolenými motivy a částečně i vedením děje silnou inspiraci Bertrandem Blierem (obzvlášť jeho Studeným bufetem). V souvislosti s tím oceňuji, že se Leconte nesnaží svůj zdroj inspirace vyloženě napodobit a tak místo absurdně a tajuplně stylizované mizanscény se tady často pohybujeme v klasicky civilním prostředí. Na druhé straně celkový zážitek z Tanga u mě pokulhává, nemám z něj nezapomenutelný dojem a přestože jsem se víckrát zasmál a některé scény jsou hodně povedené (fingovaná rybařina, první společné vyjednávání na zahrádce nebo později vážněji podaný rozhovor na hotelové chodbě s postavou J. Rocheforta), ke konci mi už děj přišel otravně zacyklený v množství zvratů. V tuto chvíli i proto nevím, zda bych se na Tango někdy podíval znovu, což je u mě při rozhodování mezi 3* a 4* u komedie rozhodující. Uvidíme časem. [70%] (15.08.2023)

Čekal jsem větší přímočarost, nestoudnost, bezohlednost, a také humor sice na úrovni, ale tvrdšího ražení. Potenciál byl obrovský a nebyl dostatečně využit. Tango šlo spíš cestou dlážděnou absurdnostmi toho druhu, které mě nedokáží přesně oslovit. Než o nekompromisní šovinistickou komedii, se jedná o nenuceně plynoucí road movie o třech mužích nesoucích v sobě rány, které v nich zanechaly ženy, o rozpolcených mužích, kteří ženy nenávidí, ale současně jsou pro ně nepostradatelnou součástí života. O primárně zamýšlené maskulinní kritice ženského pohlaví nemůže být řeč. V Tangu se však sešlo kvalitní trio hlavních hereckých představitelů, to je bez debat. (05.06.2014)

Vůbec ne protiženský film, i když se to na první pohled může zdát. Naopak, z toho filmu na mě čišela absolutní pohoda, a to se tam pořád mluví o zabíjení. Původně jsem nevěděla, do čeho jdu, ten disk mi padl do ruky náhodou. Jen jsem si říkala, že film, ve kterém hraje Philippe Noiret, nemůže být špatný. A byl to pěkný nářez. Vlastně svižně odsýpající road (a částečně air) movie s charismatickou hlavní mužskou trojkou v čele se zmíněným P. Noiretem ("Lékaři bez hranic - sestřičky bez kalhotek.") a pár skvělými epizodními postavami ("Nechcete mi udělat dítě? Mám dnes ovulační den.") 88 minut je málo, dám si to znovu! (08.01.2011)

Mám rád francouzskou komedii, ale nemohu dát víc. Po prvních bezmála geniálních humorných scénách se mi zdá, že se film dostal do roviny, v níž ne a ne dotáhnout vtip do opravdu zdařilého vypointování. Jako by vždy zůstával těsně pod hranicí dosažitelného - co se humoru týče. Nevím, jestli je mi rozumět, možná mi to prostě jen momentálně nesedlo. (06.06.2009)