Aku no kjóten

Nie som veľmi zvyknutý sa pri Takashiho filmoch nudiť, avšak Lessons of Evil je akousi výnimkou. Neponúka šialenosť a brutalitu, akú mal Ichi the Killer, a neponúka ani bizarnú akciu, ktorú mal Crows Zero. Tento film má naopak pomalší rozjazd a vsádza na drámu s trochou psychológie, čo si však dostatočne nezískalo moju pozornosť a neupútalo ma ani sľubované vyvrcholenie, ktoré síce občas pobavilo ("to die"?), avšak vo výsledku neponúklo nič dávno nevidené, či originálne. Plus mínus to ušlo, ale od Takashiho som čakal viac. (31.05.2020)

Osudové úskalí nového snímku Takašiho Miikeho spočívá v tom, že funguje nejlépe, pokud o něm divák vůbec nic dopředu neví. Jenže jakékoli recenze, synopse, trailery i šeptanda kolem filmu okamžitě odhalí nikoli jen nějaký zvrat, ale komplet celý koncept snímku. Vychází to z faktu, že v Japonsku většina lidí zápletku zná, neboť je přejatá z ohromně populárního románu. ---- spoiler warning na dallší čtení ---- "Lesson of the Evil" stojí na hře s diváckými emocemi a očekáváními. Hrdinou je šarmantní a oblíbený středoškolský profesor, který ale současně je vraždící maniak, jenž ve finále vyvraždí celou třídu svých studentů. Film dává jen minimální vhled do postavy. Navzdory hrstce sekvencí, kdy divák má možnost vidět situaci pohledem hrdiny (mluvící vražedná zbraň) z větší části zůstává hlavní postava neprostupnou zlou entitou plnou kontradikcí. Snímku také neprospělo, že musel z obsáhlé předlohy vyházet hromadu materiálu, na což vlastně doplácejí všechny ostatní postavy. Miike se sice snaží některé z žáků profilovat, ale kvůli nedostatku prostoru se tu beztak nedostává na víc jak schematické figurky. (30.03.2013)

Miikemu pomalu již šibe za hranici zábavnosti a jeho formálníma hrátkama neskutečně trpí příběh a postavy, které víceméně definuje akorát závěrečná performace s brokovnicí. Při té se ale všichni chovají tak neskutečně, ale fakt neuvěřitelně retardovaně, že to nespasí ani scéna, kdy učitel pozná studentku přičichnutím k jejím kalhotkám, přičemž je mu následně rozstřelena lebka tak důkladně, že kousky mozku rozmlátí objektiv kamery. (05.11.2013)

Chameleón Miike mi někdy sedne jindy né a tenhle kousek se bude řadit spíše do té druhé skupiny. Jako, já chápu, že to měla být zprvu taková napínavá thrilleroidka, která se v půlce měla naprosto šokantně zvrhnout do hodinového sřílení kachen a divák si měl vykuleně blekotat "WTF?WTF?Tvl to jsou jatka óóóóó, nářez, síla.." ale já jsem se prostě nudil. Týpek neměl dostatečné charisma, drtivá většina postav se chovala tak akorát na facku(nebo na brok), je to stráášně zdlouhavé a vraždění stereotypní a drobné kokotiny (jako např., že poldům to trvá půl hodiny než přijedou k ohlášenému školnímu masakru) to prostě ruší.... Pár brillantních záblesků tam bylo (mluvící "cronenbergovská" brokovnice atd..) ale ty to rozhodně nevytrhnou...... Tentokrát prostě né. (05.10.2014)

Můj nepříliš oblíbený japonský režisér Takaši Miike u mne tentokrát opravdu zabodoval a musím říct, že docela šokoval ... Ono bylo štěstí, že jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu a děj byl navíc celou hodinu dost nepředvídatelný. Původně to působí jako relativně zajímavý mysteriozní kousek, přesně po hodině ze dvou se rozjede ale takovej masakr, že sem koulel očima a držka se mi otevírala každou minutu (ve finále jsem si xicht musel srovnávat dlouho před zrcadlem dohromady...). To co se ve filmu děje je prostě čistej masakr a poprava. Tak neuvěřitelnou neúctu k lidskýmu životu, absurdnost, hudební doprovod, prostředí a litry krve jsem roky neviděl ... Fakt jen pro zvyklé povahy na japonskou krutou a bizardní kinematografii. Nechci ohledně děje (v druhé polovině skoro žádný není, je to čistý exploitační vyvražďpvací horor) prozrazovat víc. Každopádně ty scény úmrtí byly fakt úchvatně natočeny. Každopádně drsnej a hodně ujetej kousek, kterej mi zůstane DLOUHO v hlavě!!!! 5/5 (19.08.2013)