Sword Art Online - Season 2

Se Sword Art Online II mám podobný problém jako s předchozí sérií - první polovina výrazně předčila tu druhou. Bohužel střelné zbraně už nemají takové kouzlo, ne každý, kdo je zastřelen umře i v reálném světě, k dokonalosti tomu chybí dost... Ano, Shinon to tam docela zachraňuje, Kirito zase vypadá jako holka, Asuna se chová úplně jinak než v předchozí sérii... Nejsem si jistá jak se mám cítit ohledně celé té věci se Sleeping Knights... Hodnotila bych na 70% (25.01.2015)

Nebudem veľmi porovnávať prvú a druhú sériu. Skôr sa zameriam na ohodnotenie tejto druhej sérii samostatne. Najprv som mal pocit, že všetky časti sú ako keby upletené horúcou ihlou len aby nejaký príbeh bol. Nakoniec aj keď som mal tento pocit nepretrval u mňa dlho a som v podstate spokojný. Druhá séria sa delí na tri časti. Delenie je GGO (Gun Gale Online), ďalej Excalibur a posledné Mamin ruženec. Rozdelil som to z dôvodu, že časť Excalibur ani nestojí za pozretie a je to maximálne nudná séria dielov a považujem to len za zbytočnú výplň (niečo ako zlé fillery). GGO a mamin ruženec stojí za pozretie. GGO je akčná v celku dobre premyslená časť, kde sa bojuje strelnými zbraňami. Príbeh Gun Gale Online som pozeral jedným dychom. Síce sa tam varilo s použitím niečoho zo SAO ale nevadilo mi to. Nová hrdinka Sinon bola milá a jej osobnosť a minulosť veľmi zaujímavá. V tejto časti hral hlavnú úlohu Kirito a jeho schopnosti. Mám rád keď sú pred hlavných hrdinov postavené reálne problémy, ktoré musia prekonať. Kirito a aj nová hrdinka Shino Asada (Sinon) mali podobný problém, s ktorým sa obaja vyrovnávali vlastnými silami a každý inak. Je zaujímavé sledovať tento rozdiel vyrovnávania sa s tým istým problémom. Takto uvarený príbeh bol dokonca lepší ako (aj keď som hovoril, že nebudem veľmi porovnávať) druhá polovica prvej série. Len v prvej sezóne (sérii) v podstate bol príbeh viac ucelenejší a tam vyhrávalo pre mňa práve toto a hlavne kvalitná prvá polovica a zakončenie. Excalibur je totálne naťahovanie času a nuda bez akéhokoľvek príbehu a nič sa tam vlastne nedeje len prejde človeku zbytočne čas. Mamin ruženec je útok na emotívnu časť publika. Tento útok sa v podstate podaril asi len tak na polovicu. Totiž tie posledné diely už až moc niekedy tlačia na pílu, aby to bolo smutné a emotívne. V podstate je to venovaná časť Asune a na ostatných netreba ani tak myslieť, že sa tam objavia. Tento zhluk dielov sa delí na dve časti, ktoré majú vyvolať emócie. Darí sa to obom (Mama časť a Yuuki Konno časť) a každého môže zasiahnuť jedno viac a druhé menej. Yuuki Konno časť tlačí príliš na môj vkus na emócie aj keď na sa pri tom dá poplakať. Trocha je škoda, že boli načrtnuté ďalšie problémy, ktoré sa podľa mňa neskôr už riešiť nebudú. Dá sa povedať, že SAO a SAO II (14 diel je polovicou v SAO II) si môžu podať ruky v tom, že prvá polovica anime je lepšia ako druhá. (20.03.2015)

Hodnocení 1. části: 70% Bylo to zajímavé, akční, vcelku i zábavné, takovej dobrej starej sword online :-) Hodnocení 2. části: 30% Od začátku do konce z nějakých 60% na 10%... Dávám tedy polovinu. Ten konec byl tak emočně nudnej, že se na to nedalo skoro koukat. Až moc nucené. Celkově: 45% (20.12.2014)

SAO II začíná tam, kde skončila nepříliš zajímavá výplň mezi dvěma sériemi v podobě bezstarostného OAV „SAO: Extra Ediion“. A pokud víte, jak dopadla první série, tak Vás v podstatě už nic nepřekvapí. Hrdinové zase paří virtuální MMO RPG jako by se nechumelilo místo toho, aby měli těžké deprese po prožití pár let vězněných ve fantasy světě, kde jím šlo o život. Tuto logiku prostě musíme hodit za hlavu stejně tak jako přijmout elfí laskavý infantilní svět, abychom zvládli dalších 24 dílů a nerozbili hlavu o zeď. Všechno zvládnuto a rozjezd celkem zajímavý i přesto, že jsem do druhé série šla spíše se zvráceným zájmem o to, co zase tvůrci vymysleli než z nějakých velkých fandovských očekávání. Žádné překvapení se nekonalo. Prvních 14 dílů je stejně jako v první sérii příběhem dramatickým, kde kulka jednoho zabijáka ve hře je doprovázena jistou smrti i v reálu. Zbytek do 24. dílu je vata. Kostra celé druhé série díl po dílu kopíruje kostru série první, přitom příběhově zaostává o level níž. Líbilo se: zajímavý nápad, zápletka a atmosféra surového světa MMO střílečky pro prvních 14 dílů, hudba, skvělá animace, zajímavé odskočení k příběhu Asuny v posledních pár dílech. Nelíbilo se: i přes příběhovou gradaci 14. díl nebyl tak skvělým zakončením jaký nám nabídla první sérii, infantilnost a vše okolo toho. Celkem za slabých 60%, už to nikdy nechci vidět znovu a modlím se, aby nebylo pokračování. (05.01.2015)

Po první řadě, k jejímuž dokoukání jsem se postupem dílů musel čím dál více přemáhat, jsem se zařekl, že na tu druhou se už nepodívám, opravdu ne. Leč co naplat, když se přiblížilo léto a začaly vycházet první díly, já pod vlivem některých čtenářů light novel, kteří mi tvrdili, že zápletka ve Phantom Bullet bude fakt dobrá, vydal se přeci vstříc druhé řadě jak kůň s klapkami na očích, očekávaje tedy dobrou zápletku. A věru, první díly skutečně – byť malinko – naznačovaly, že by se příběh druhé řady přeci jen mohl rozvinout jako poupě, jež budu jako divák možná i velebit, že s nějakým potenciálem bych určitě počítat měl. Mohl se rozvinout, a taky že se rozvinul – v nechutný sopel, který je utahán jak jelení říje. Děj postupuje vpřed vskutku tak pomalým tempem, že se o mě při sledování prakticky v jakoukoli denní dobu pokoušela únava a spánek. Přestože se má první část příběhu profilovat jako nějaký thriller, napětí aby v ní člověk lupou pohledal, stejně jako cokoli, co by mělo diváka posadit pevněji do židle. Sinon nám odhalí svou jakože temnou minulost, která má vysvětlit její motivy a konání, leč zdravý rozum a logika opět zařve, koncentrace nesmyslů na jeden díl se prudce zvýší, dávka prapodivných plot twistů se zas dostaví – a hle, najednou závěr a „rozřešení” celého „tajemství”, jež bylo tak šokující, že… už si ani nepamatuji, kdo že ten hlavní záporák měl nakonec vůbec být. Fakt. Tak povedený závěr to byl. A samozřejmě by to nebyli tvůrci SAO, aby nám po této traumatizující jízdě ještě nenaservírovali další dávku nesmyslů, jimiž by dovršili „příběhovou” torturu diváka. Takovou, která mě po 17. díle donutila vzdát se kompletně všech nadějí a snů na lepší zítřky v ALO. Rezignovaně jsem pak už jen zhlédl poslední díl, abych zvěděl, že jsem skutečně naprosto o nic nepřišel. Nebo počkat, vlastně přišel; těmi – suma sumárum – 18 díly jsem přišel nenávratně o kus svého brožovaného života. Slabá 1*, kterou dávám jen a pouze za slušnou vizuální stránku. A do třetice mě už opravdu, ale opravdu na tyto potrhlé scenáristické hrátky živého nedostanete. (04.01.2015)