Stará puška

Jakmile se začne střílet, tak film začíná za něco stát. Kdo by to do něj řekl do doktůrka. No jo, náckové ho připravili o smysl jeho života. Pokud se člověk dostane do situace, kdy nemá co ztratit, tak začne být zatraceně nebezpečný. Neodpustil bych si, kdybych nevychválil soundtrack, takže ho tímto chválím. Jistě mi nějakou hodinku ještě bude znít v uších. Akční scénky byly na rok 1975 kvalitní. Veškeré flashbacky byly neatraktivní, nudné a téměř zbytečné. Osobně by mi stačilo letmo nahlédnout do hrdinovi minulosti, abych měl dostatečnou představu o míře nasranosti. Vzpomínka před každým zabitím? Tohle si vysvětluji pouze tím, že tímto tvůrci pouze vyplňovali stopáž. Kdybych se pokusil zavzpomínat, kolik minut bylo koukatelných a kolik ne, tak mi hodnocení vychází přesně mezi 1* a 2*. V takovém případě rozhodují o konečném verdiktu maličkosti. V tomhle případě rozhodlo to, že se poněkud neukázaly emoce. (04.07.2013)

Válečný fenomén, který mě tak trochu minul obloukem.V první řadě se přikláním k názoru, že jedinou, ovšem zásadní vadou na kráse jsou nudné flashbacky, které narušují onu rozjetou cestu za pomstou. Dějový koncept v té době neotřelý, syrové, naturalistické scény podkreslené jednoduchým, ale geniálním hudebním motivem a výrazný Philippe Noiret. Nacistická zvěrstva znázorněná dle mě v té nejvěrohodnější podobě. Škoda plně nevyužitého potenciálu. 60% (29.11.2015)

Náhodný objev tohoto nádherného filmu mi jen dokazuje, jaké mám díry ve svém filmovém rozhledu! Philippe Noiret zahrál fantasticky a nikdy by mě nenapadlo, že totéž prohlásím i o výkonu Romy Schneider, kterou jinak vůbec nemusím. Jinak dnes si práci velmi zjednoduším a odkážu na komentář přítele CaptainNora, pod který se mohu zodpovědně podepsat. (01.12.2009)

Jedinec se postaví tlupě. Němci prohráli válku, mstili se. Mnozí si ventilovali prohranou válku divokým způsobem, zvěrstvy. Využili příležitost. A tak se jako tlupa pustili do ženy a dítěte, a zacházeli s nimi jak se jim líbilo. Lékař, neduživý, netrénovný překonal sám sebe a svou ženu a dceru pomstí. kdo by mu nepřál, aby se mu povedlo? Už si pamatuji jen idylku mezi manželi, manželskou lásku, a pak ty hrůzy, které následovali... A hlavní linii příběhu. Ale rád bych to někdy shlédl znovu a zopakoval si emoce, které svého času ve mě film vyvolal, a prožil si to se svou nynější zkušeností, a porovnal si ten rozdíl. TAK TO DĚLÁM U MNOHÝCH FILMŮ a RÁD. (31.05.2010)

Oko za oko, zub za zub a polechtání plamenometem za polechtání plamenometem - tomu rozumím. Kdyby mne tedy někdo připravil o to nejcennější co mám, třeba lístek do lóže na zápas Barcy s Realem, tak bych také vytáhl špuntovku ze skříně a šel srovnat účty. Jsem totiž ortodoxním příznivcem spravedlivých odplat a užívám si jich nejen ve filmu. Bohužel však umím číst, takže jsem si neuváženě přelouskal obsah snímku a připravil se tím o jakákoli překvapení. Takhle mi hlavě utkví pouze neodolatelný úsměv Romy Schneider a scéna, kdy pan doktor lže partyzánům o nepřítomnosti nacistů, neboť si je chce obelixovsky pomlátit sám. To je to správné chlapáctví, které bych ocenil i pátou hvězdou, kdyby se samy vypreparovaly ty nekonečné minuty vzpomínání. (04.02.2012)