Režie:
Robert EnricoKamera:
Étienne BeckerHudba:
François de RoubaixHrají:
Philippe Noiret, Romy Schneider, Jean Bouise, Joachim Hansen, Karl Michael Vogler, Madeleine Ozeray, Antoine Saint-John, Marie-Blanche Vergnes (více)Obsahy(1)
Blíží se konec války a Němci chvatně opouštějí okupovaná území jižní Francie. Městečko Montauban brzy volně vydechne, ale zatím se po ulicích ještě ozývá střelba a z poražených je cítit vztek a strach. Doktor Julien Dandieu se rozhodne poslat svou milovanou ženu a třináctiletou dceru Claru na venkov, na jejich starý zámeček, stranou od hlavního tahu německých vojsk. Když si ráno přijede pro svou rodinu, čeká ho nevyslovitelná hrůza. A Julien se rozhodne své blízké pomstít. (Levné knihy)
(více)Videa (2)
Recenze (231)
Nesmírně silný film. To co jej činí tak sugestivním je nejen výborné herectví všech zúčastněných, ale především intimní lidskost, která ve filmu funguje jako účinný kontrast nesmyslného válečného běsnění. Nutno říci, že podobné situace skutečně nastávaly a také, že obdobné válečné zločiny (nejen) německých vojáků dokonce lze v rámci válečných situací do jisté míry i pochopit (nikoliv omluvit či ospravedlnit). Oni se ti vojáci totiž cítili nejen silní ale současně i v ohrožení a tak v případě jakéhokoli odporu (tedy i v situaci, kdy jim někdo nechtěl vydat krávu či vlastní dceru nebo manželku) skutečně stříleli, často notně bezhlavě a po všech bez rozdílu. Pocit nespravedlnosti a potřeba pomsty je ostatně jedna ze základních reakcí, jež jakákoli válka vyvolává... Celkový dojem: 90% ()
Válečný fenomén, který mě tak trochu minul obloukem.V první řadě se přikláním k názoru, že jedinou, ovšem zásadní vadou na kráse jsou nudné flashbacky, které narušují onu rozjetou cestu za pomstou. Dějový koncept v té době neotřelý, syrové, naturalistické scény podkreslené jednoduchým, ale geniálním hudebním motivem a výrazný Philippe Noiret. Nacistická zvěrstva znázorněná dle mě v té nejvěrohodnější podobě. Škoda plně nevyužitého potenciálu. 60% ()
Marně jsem doufal, že se v zajímavostech dočtu, jak moc miluje Quentin Tarantino tenhle film. Stará puška chvílemi budí dojem, že snad člověk kouká na televizní seriál ČT o radostech a strastech jedné rodiny za protektorátu. Když se do toho všeho ale najednou ozve nepříjemné zasyčení plamenometu, zazní pár tónů hudebního doprovodu a hlavní hrdina se vydá na cestu pomsty, získává vizuální podoba snímku dost absurdní konotaci a Stará puška se stává opravdu zvláštní a podivnou tarantinovkou, jaká rozhodně nečeká na každém rohu. 7/10 ()
Bolestivý snímek o obrovské síle jedince, který se v extrémní životní situaci dokázal postavit přesile (tyranovi). Má proti němu ovšem jednu nezanedbatelnou výhodu, dokonalou znalost prostředí. Samozřejmě, Philippe Noiret (doktor Julien Dandieu) snímku dominuje na všech frontách, předvádí excelentní výkon oceněný zaslouženým Césarem. To ale dle mého názoru nebylo jediným předpokladem k úspěchu. Ten bych dále viděl v narativní struktuře. Film (jemná oscilace mezi jednotlivými žánry) je rozdělen na dvě části - na městskou (tragikomickou) a venkovskou (akční/válečnou). Je prokládán častými flashbacky (doktorovy vlastní vzpomínky na své nejbližší), ty dávají jak hlavnímu hrdinovi, tak i divákovi na chvíli vydechnout, odpočinout si alespoň na malý moment od válečného pekla a zkoncentrovat se na další boj. Dandieu vede pouze svou vlastní válku, osobní vendetu. ()
Smutný a lisky krutý příběh osudové ztráty a následné pomsty nacistům z konce 2. světové války ve Francii. V roli mstícího se otce a manžela Philippe Noiret (a Romy Schneiderová jako jeho krásná žena). Nepříliš akční, s množstvím vzpomínek, ale jinak velmi dramatická kostra příběhu udrží pozornost každého diváka. Tak trochu Kachyňovský film. Trailer: http://www.dailymotion.com/video/x85swb_le-vieux-fusil-trailer-1975-romy-sc_shortfilms ()
Galerie (29)
Zajímavosti (15)
- Původně mysleli na Catherine Deneuve pro roli Clary, ale Enrico byl posedlý podobou Romy. „Byl jsem si jist, že mi zavolá. Buď kolem sedmé večer, pokud se jí to zalíbilo, nebo nikdy, jestli váhala,“ vzpomínal režisér. „Zavolala v 19:15, naprosto nadšená,“ dodal. (theSaint)
- Hudbu k filmu složil François de Roubaix, přičemž šlo o poslední film, pro který složil filmovou hudbu. Skladatel pouhé tři měsíce po uvedení filmu zemřel, a proto mu César za nejlepší hudbu byl udělen posmrtně. (Duoscop)
- Film byl ve Francii vřele divácky přijat – v celé zemi jej vidělo přes 3 miliony diváků a v Paříži téměř milion diváků. (Duoscop)
Reklama