Křidýlko nebo stehýnko

Začnu někde jinde. V roce 1973 Louis de Funés a Gérard Oury natočili nejúspěšnější film svých kariér - Dobrodružství rabína Jákoba, kde zobrazili problém vztahů mezi Židy a Araby. Po ohromném úspěchu se rozhodli jít ještě dál. Chtěli natočit jakéhosi nového Diktátora, film s názvem Krokodýl. Pro Louise de Funése to měl být dost fyzicky náročný výkon: měl řídit tank, potápět se do mrazivé řeky, přežít několik atentátů, prostě role svým způsobem spíš "belmondovská". Proto odložil natáčení nového Četníka, po dlouhých letech skončil vystupování ve hře Oskar, odřekl vystupování v Moliérově Zdravém nemocném a odmítl film Claudea Zidiho Merci Patron, ve kterém se měl setkat s autory stejnojmenné písně, populárními Les Charlots. Jenže pak Louise potkal infarkt a s náročným Krokodýlem se musel rozloučit. Claude Zidi mu nabídl další scénář, Křidýlko nebo stehýnko, a to už souhlasil i kvůli tomu, že jeho mladším partnerem měl být Pierre Richard, kterého Louis obdivoval. Richard ovšem točil Hračku a tak nemohl. Louis si tedy náhradu vybral sám - Coluche, milovníka recese (chtěl například kandidovat na prezidenta Francie), který tehdy ještě neměl moc filmových zkušeností. Vzniklo však mezi nimi velké přátelství a Funés si začal dělat legraci i ze svého infarktu. Výsledkem všeho je poslední film Louise de Funése s plným nárokem na 5*. (21.01.2007)

Veľmi veľké a príjemné prekvapenie. Nie som práve najväčším fanúšikom Funèsovho humoru, založeného na prílišnom šaškovaní a prehnaných grimasách (à la Burian), kde všetko ostatné je potlačené do úzadia. Toto ale bolo úplne iné kafé. Funès sa tentokrát vo svojom prejave výrazne krotil (asi čiastočne aj kvôli prekonanému infarktu) a namiesto hlúpeho šaškovania dal prednosť hereckým prostriedkom. Komédia teda nie je postavená na Funèsovej typickej komike, ale viac na výbornom konverzačnom humore, ktorý mi skvele vyhovoval (často som sa nevedel zastaviť v smiechu) a potom na situačnom humore (áno, často poriadne uletenom). Zrejme najlepšia komédia s Funèsom, spolu s Veľkým flámom (1966), ktorý tiež nie je postavený vyslovene na Funèsovom šaškovaní (Funès tam má dokonca výrazne menej priestoru ako obvykle), ale takisto na kvalitnom scenári a inteligentnom humore, podobne ako je to v tomto filme. (12.08.2021)

Tahle Funésovka je ztřeštěná až ad absurdum. Zprvu jsem si nemohl zvyknout na totálně bláznivé situace, ale brzy jsem jim přišel na chuť a už se jen nechal unášet palbou haluzových scének v rychlém sledu za sebou. Finální pointa mě rozsekala!! :D A taky mě dostávala překrásná, téměř dětská tvářička Ann Zacharias, je velká škoda, že ji film nevyužil mnohem více. (08.08.2018)

Druhý gastonomicky zaměřený film u kterého si člověk říká, že by pan Louis de Funés mohl být z fleku kritikem jídla. Elegance se snoubí s vtipem, to co je Funésovi vlastní. Film naráží na různé prohřešky v oblasti gastronomie a pokud si to člověk promítne do života nazná, že myšlenky jsou často blízko k pravdě. (17.08.2015)

Louis de Funés se po infarktu a následné tříleté pauze vrátil ve velkém stylu (dokonce mi tady přijde, že ty zdravotní patálie ani na něm nejsou poznat). Asi můj nejoblíbenější film s velmistrem francouzské komedie, a to si třeba vysoce cením Velkého flámu či Četníků. Navíc si k sobě vybral schopného parťáka - ač s Coluchem nikdy předtím ani potom nespolupracoval, zde jim to spolu klapalo (i když Richard coby pobočník by byl zajímavější). K tomu ještě připočítejte chytlavou Cosmovu hudbu a lahůdku v podobě záverečné scény - dostala mě, i když mi byl koncept již znám. Moc rozdílů mezi Louisovými filmy nedělám, ale zde musím učinit výjimku a dát pět hvězd, které zůstávají i po již pátém shlédnutí (16.8.2009). (03.12.2008)