Křidýlko nebo stehýnko

Začnu někde jinde. V roce 1973 Louis de Funés a Gérard Oury natočili nejúspěšnější film svých kariér - Dobrodružství rabína Jákoba, kde zobrazili problém vztahů mezi Židy a Araby. Po ohromném úspěchu se rozhodli jít ještě dál. Chtěli natočit jakéhosi nového Diktátora, film s názvem Krokodýl. Pro Louise de Funése to měl být dost fyzicky náročný výkon: měl řídit tank, potápět se do mrazivé řeky, přežít několik atentátů, prostě role svým způsobem spíš "belmondovská". Proto odložil natáčení nového Četníka, po dlouhých letech skončil vystupování ve hře Oskar, odřekl vystupování v Moliérově Zdravém nemocném a odmítl film Claudea Zidiho Merci Patron, ve kterém se měl setkat s autory stejnojmenné písně, populárními Les Charlots. Jenže pak Louise potkal infarkt a s náročným Krokodýlem se musel rozloučit. Claude Zidi mu nabídl další scénář, Křidýlko nebo stehýnko, a to už souhlasil i kvůli tomu, že jeho mladším partnerem měl být Pierre Richard, kterého Louis obdivoval. Richard ovšem točil Hračku a tak nemohl. Louis si tedy náhradu vybral sám - Coluche, milovníka recese (chtěl například kandidovat na prezidenta Francie), který tehdy ještě neměl moc filmových zkušeností. Vzniklo však mezi nimi velké přátelství a Funés si začal dělat legraci i ze svého infarktu. Výsledkem všeho je poslední film Louise de Funése s plným nárokem na 5*. (21.01.2007)

Na svoju dobu to možno bolo pokrokové a hodilo by sa to skôr do dnešnej doby, v ktorej vám do jedál dávajú rôzne umeliny. Humor opäť svojský a dobový, je to také Funèsovské a francúzske, tu sa mi však nepáčila tá bláznivosť, ten dej, na ksichty som si už zvykol, ale na niektoré veci sa skrátka nedá zvyknúť, ak sa mi protivia, tak sa mi nebudú páčiť a ak sa opakujú vo viacerých filmoch, aj tak nemienim svoj názor skrz prilepšovanie meniť. V tomto filme ma zaujala najmä postava syna Gérarda, dokonca bola výraznejšia než samotná postava Duchemina. Túto komédiu si však musia obľúbiť kuchári, veď aký film v ktorom sa skoro všetko točilo okolo jedla dovtedy vznikol a bol až takto výrazný. Francúzska klasika. (15.06.2012)

Bohužel většina ne Funésovských ale řekněme francouzských komedií té doby notně zestárla. Nebo možná jsme jen zestárli my. Těžko říct. Možná jako puberťáci jsme byli shovívavější no a taky moc nebyla konkurence. Dneska už je a velká a staré francouzské komedie už neobstojí. Hodnoceno dnešníma očima, jen pár Funésovských komedií je ještě koukatelných. Tahle k nim ale nepatří. Funés není moc vtipný a všichni kolem jsou tak trochu pitomci (ostatně jako ve většině jeho komedií) a celé je to vlastně hrozná nezábavná hovadina. Odpad nedám jen z úcty k Funésovi. Nebo spíš Filipovskému? (14.11.2022)

Špatných funesovek je pomálu. Tohle však rozhodně není ani jedna z nich - jde o jednu z jeho nejlepších komedií s příjemnou cosmovskou hudbou, nádhernou mladou Mariettou, odporným kfc trikatelem - scéna s opilým sommeliérem, američanem či babičkou v restauraci nebo "prohlídka" továrny jsou bezchybné :) (16.12.2013)

Druhý gastonomicky zaměřený film u kterého si člověk říká, že by pan Louis de Funés mohl být z fleku kritikem jídla. Elegance se snoubí s vtipem, to co je Funésovi vlastní. Film naráží na různé prohřešky v oblasti gastronomie a pokud si to člověk promítne do života nazná, že myšlenky jsou často blízko k pravdě. (17.08.2015)